Kutná Hora - V prvním zápase 1. kola Poháru České pojišťovny neslavili florbalisté Kutné Hory pouze výhru 7:2 nad FBK VŠSK PedF UK, ale také další historický milník. Svůj 300. zápas odchytal brankář Bohuslav Bochníček. I když se eviduje pouze utkání, ve kterých Bohouš zasáhl do hry, tak byl přítomen i u spousty dalších duelů, ať už jako náhradní brankář, nebo srdcař, který družstvo neopustí za žádné situace. Bohouš je i jeden z hráčů, kteří s florbalem začínali ve Spartě Kutná Hora.

Máš za sebou 300 odchytaných zápasů za Kutnou Horu. Jaké v Tobě převládají pocity?
Nedá se tomu ani uvěřit, za prvé taková porce zápasů a za druhé výročí 15 let od založení klubu, které přespříští rok oslavíme. Ještě nedávno jsme jezdili na zápasy autobusem, když jsme byli starší žáci. K těmto jízdám se vztahuje několik historek, např. po vítězném důležitém zápase s námi řidič, přezdívaný „Šelma“, objel pár vítězných koleček na kutnohorském kruhovém objezdu. Po každém vítězném zápase jsme byli v euforii, prostě malý caparti.

Pamatuješ si na svůj první zápas a prvního soupeře?
Pamatuji si to moc dobře. Jeli jsme tenkrát do Jičína. Když se nám otevřely brány sportovní haly, tak jsme všichni nevěřícně zírali, jak to hřiště je velké. To byly časy, kdy mládež ještě hrála na velkém hřišti (40 x 20 m). A pak to přišlo, zápas proti Pardubicím a výhra 5:0, ovládlo ve mně velké nadšení.

Je nějaký moment, který by si chtěl za svou dosavadní kariéru vyzdvihnout? A nějaký, na který bys chtěl nejraději zapomenout?
Začnu asi tím horším. Tím momentem jsou dvě sezóny, ve kterých jsme sestoupili. Bohužel se nám vůbec nedařilo. Nebo například když prohrajete o jeden gól a přitom po celou dobu zápasu vedete.

K těm úspěšným naopak patří postup, anebo ovládnutí statistik. Když se mi povede vyhrát statistiku brankářů, tak mě to motivuje a přesvědčuje, že ještě nepatřím do starého železa. (smích) K tomu se vztahuje ten nejsilnější okamžik, kterým je postup do Divize a o rok později vítězství ve statistice brankářů. Na druhou stranu florbal není jenom o výsledcích, je to prostě amatérský sport, který lidé dělají z nadšení. Proto jsem rád, že na zápasech společně poznáváme v dresu soupeře známé tváře, proti kterým jsme bojovali již v úplných začátcích. Je fajn se před zápasem pozdravit a popřát si hodně štěstí. Takové přátelství mám například s Kubou Hradeckým z Nymburka.

Co je pro tebe jako brankáře důležité?
Důležité je mít dobrý den, abych chytil alespoň „motýla“ a být zdráv, protože zápřah na kolena je to neskutečný. O brankářích se všeobecně tvrdí, že jsou zvláštní a ani já nejsem výjimka. Pro mě je důležitá i koncentrace před zápasem, vlastně už i před samotným rozcvičováním. Přemýšlím nad soupeřem, pozoruji soupeřova brankáře a i jejich střelce. Pokračuji protažením a rozchytáním. Nesmím zapomenout si před tím vším obléknout výstroj v určitém pořadí. (smích)

Se kterým spoluhráčem se ti hrálo/hraje nejlépe?
Na to nejde odpovědět, tým se rok co rok obměňuje. Když hrajeme parádní florbal dopředu i dozadu, je pak snazší krýt klukům záda. Teď máme v týmu mladé pušky, takže jak se říká, dravé mládí vpřed. Ale abych zmínil pár jmen, tak s Márou Reitharem se vždy motivujeme, hecujeme se, i když se třeba v zápase nedaří. Důležité je neztrácet naději a i nadále bojovat. V tom táhneme všichni za jeden provaz. Nesmím také opomenout bývalého kouzelníka, se kterým jsem začínal, a to je Vladislav Mašín. Vždy si vzpomenu na naše „lavičkové komentáře – strejda malina útočí“. (smích) Byli jsme dobře sehraní a vždy se navzájem podrželi. Škoda, že mu zdravotní stav nedovolil pokračovat v aktivní kariéře. Určitě se mi hrálo dobře i se Zdendou Lupínkem. Zdenda mi předával zkušenosti. Jednoho dne v Liberci, už v mužské kategorii, mi řekl během zápasu, že ho jdu střídat. Tak rozklepaný a zadýchaný jsem ještě nikdy nebyl, jako v tu chvíli.

Co florbal v Kutné Hoře? Jaká je Tvá budoucnost v tomto sportu?
Florbal v Kutné Hoře jenom vzkvétá, máme dost silnou členskou základu a jsem moc rád, že se už začala stavět sportovní hala.
Záleží na zdraví a nových životních situacích, ale chtěl bych se florbalu věnovat i nadále. Chytat dokud to půjde, a když už to nepůjde, rád si zahraji i v poli za béčko, či céčko. Do úvahy připadá i role rozhodčího.

Chtěl by si něco říct na závěr?
Florbal je krásný sport, musí se hrát srdcem a férově. Jsem rád, že tehdy můj taťka a pan Štípek založili první klub, jmenoval se FbC Sparta Kutná Hora. Chtěl bych moc poděkovat rodičům, že mě podporují a připravují mi patřičné podmínky pro sportování. Dále i bráchovi, že mě dovedl do Sokola a ukázal mi tento sport. Také své přítelkyni, i přes prohru vím, že to největší štěstí je právě ona.

A na závěr jeden citát našeho důrazného beka „Florbal je všechno!“.