Kolín - Klubový web SC Kolín připravil velký rozhovor s Lukášem Krejčíkem. Ten prozradil, vedle koho v kabině sedí a proč si o něm myslí, že je to netáhlo, jak jde kloubit pracovní a hokejový život, jaké to je hrát hokej bez diváků, jestli bude v Kolíně hrát i příští sezonu a mnoho dalšího.

Lukáši, to byl nabitý leden a začátek února, co? Čtrnáct utkání bez pauzy…

Ano. Leden a začátek února co se zápasů týče byl hodně náročný, ale zase ne nějak neobvyklý v programu první ligy. Na konci roku jsme měli poměrně dlouhou pauzu, během které jsme si odpočinuli od zápasů a zároveň jsme kvalitně potrénovali. Myslím, že jsme ten nahuštěný program zvládli solidně. Škoda těch posledních dvou domácích zápasu, které jsme prohráli. Tam už na nás možná dolehla trochu únava a nehráli jsme s takovým elánem a energií jako jiné domácí zápasy.

Jak se taková porce utkání dá fyzicky, ale i psychicky zvládnout?

Co se hlavy týče, tak záleží hodně na tom, jak se daří týmu. Když se vyhrává a tým podává kvalitní výkony, tak je dobrá nálada, věříte si a těšíte se na každý zápas. Horší je, když se nedaří, tak to je, jako když před sebou tlačíte tank (úsměv). A co se týče fyzičky, tak tuhle porci zápasů bychom měli zvládnout a myslím, že jsme ji zvládli. Jak jsem už říkal, v pauze jsme se na to připravili a věděli jsme co nás čeká. Pro většinu týmů to je stejné.

Někteří z týmu k tomu chodí ještě do práce. Třeba i ty. Jak jde skloubit práci s profesionální hokejovou soutěží?

Myslím si, že to ovlivňuje více faktorů. Záleží na tom, jakou práci máte, jaký je tréninkový režim týmu, a i celková atmosféra v klubu. Podle mě to máme ve všech směrech v Kolíně vyvážené a skloubit se to dá. Záleží hlavně i na samotných hráčích, jak k tomu přistoupí. Prostě když ten hokej chcete hrát a obětovat mu něco, tak se nebudete vymlouvat na únavu z práce, i když víte, že během sezony asi dopadne na každého, kdo pracuje. Co jsem poznal kluky v šatně a znám jejich denní režim, tak mají můj velký obdiv, jak to zvládají. To samé i lidé, kteří se o nás starají v klubu včetně trenérů. Hrál jsem v týmech, kde jsme měli úplně všechno, ale výkony tomu vůbec neodpovídaly. Takže my si vážíme, jak to funguje u nás v Kolíně a uvidíme, jak to půjde dál.

Jestli se nepletu, tak do letošní sezony jsi byl profesionál ve všech směrech. Teď už do té práce chodíš. Co tě k tomu přimělo?

Když jsem se domluvil na angažmá, tak byly jasně nastavené podmínky, že budeme fungovat v režimu poloprofesionálního týmu a bude nám umožněno mít zaměstnání. Už nejsem nejmladší a poslední dvě sezony jsem dospíval k názoru, že bych už se chtěl taky věnovat pomaličku nějakým jiným věcem, které můžu skloubit s hokejem a nebýt závislý jen na hokeji. Tak jsem toho využil.

Prozradíš fanouškům, co tedy kromě hokeje děláš ty?

Pracuji u bývalého spoluhráče ve firmě se zaměřením na sdílení městských kol ve městech. Máme síť asi 15 měst v republice, kde tuto službu provozujeme a já se starám o jedno z nich. Přes léto se ještě věnuji kondiční přípravě, zatím jen okrajově, ale po kariéře bych se tomuto oboru chtěl věnovat naplno.

Když se vrátíme k lednovému programu, měli jste tam hned na začátku tři prohry za sebou a před sebou vidinu dalších jedenácti zápasů bez pauzy. To musel být náročný moment, že? Velký tlak…

Tlak ani ne, v těch zápasech jsme úplně nepropadli, spíš jsme se trochu báli, abychom nechytili nějakou dlouhou sérii porážek. Tyhle dlouhé série s porážkami dokážou velmi ovlivnit sezonu a smazat ty dobré věci, které se povedou během sezony.

Pak jste to zlomili, nicméně venku se po Novém roce obecně nedařilo. Čím to je? Je to soupeři nebo na to má vliv i něco dalšího?

Venku se nám obecně nedaří celou sezonu. Hodně zápasů jsme prohráli o gól a v některých zápasech jsme vyloženě propadli. Nevím, čím to je. Teď se nám poslední dva výjezdy celkem podařily, tak se to snad otočí (úsměv).

Letošní sezona se hraje bez diváků. Jak moc diváci chybí tobě?

Mně hodně, ale to všem chybí. Já jsem se strašně těšil, protože vím, že v Kolíně divácký zájem je. Když jsme ve druhém kole doma šmikli Vsetín, viděli jsme tu atmosféru, která panovala na tribunách. To bylo něco neskutečného. Když jsme se pak dozvěděli, že se bude hrát bez diváků, tak to chvilku vypadalo, jak když je konec sezony.

Nevím, jestli sis všiml, ale v Třebíči měli nahrané skandování diváků a pouštěli to z reproduktorů i během hry. Nebyl to pro vás rušivý element, když se jinak všude letos hraje v němých halách?

My jsme v Třebíči měli velice špatný zápas, takže jsme měli problémy sami se sebou. Abych pravdu řekl, tak jsem to ani nevnímal. To ticho na stadionech je hrozné a doufám, že to už nikdy nezažiji.

A ještě něco pro fanoušky ze zákulisí. V kolínské kabině jsi od letoška nový. Vedle koho sedíš a jak ti to vyhovuje?

V šatně sedím vedle Zdendy Krále. On je pohodář, takže se sním můžu bavit o čemkoliv. Kromě teda tréninku třeba mimo led, protože v tom je teda hrozný netáhlo (smích). Podle mě ještě za celou sezonu nezjistil, kde máme posilovnu (úsměv). Ale zase musím říct, že na ledě a v zápasech maká, takže se to tím maže, viď Zdendo? (smích).

Když se přesuneme ještě do tvého soukromí. Zeptám se na tři věci. Zaprvé, máš malou dceru. Kolik jí je a je to tátova fanynka? Taky jí baví sport?

Máme doma tříletou Emičku a musím říct, že už hokej začíná trošku vnímat. Zápasy sleduje doma s manželkou na hokejce a fandí kozlíkům, říká (smích).

Plánujete ještě dalšího potomka? Třeba syna, který by šel v tvých šlépějích….

Určitě bychom ještě jednoho potomka chtěli, a jestli to bude opět holčička nebo kluk, vůbec neřešíme. Hlavně aby bylo všechno v pořádku.

Co rád děláš ve volném čase?

Tak toho volného času moc není. Když nějaký je, tak ho většinou trávíme v rodinném kruhu.

Otázka na závěr, možná je ještě brzy, ale přece jen se blíží konec sezony a s tím plánování té další. Můžeš naznačit, co se ti v tomto ohledu honí hlavou?

Teď hlavně mám v hlavě to, ať dotáhneme sezonu s dobrými výsledy a abychom bojovali do posledního kola o play off. Za celou sezonu bychom si to zasloužili. Já osobně bych chtěl v Kolíně pokračovat, tak uvidíme, jak to dopadne.