Villa Romantica
Reklama

Prosadí se Jaroslav Vlach v Zámoří?

31. srpen 2009, 18:15
(aktualizováno: 1. leden 1970, 01:00)

Paběnice - Kdo se zajímá v posledních desetiletích o sportovní dění na Kutnohorsku, nutně musel narazit na jméno Vlach. A jeden z nejmladších tohoto rodu Jaroslav bude šířit slávu paběnické rodiny za hranicemi České republiky, ba co víc - v Zámoří.

Trochu v ústraní veřejností velmi sledovaného vstupního draftu NHL proběhl za mořem také každoroční nábor nejtalentovanějších evropských mladíků do tamních juniorských soutěží, tedy tzv. CHL Import Draft. Kluby ze tří kanadsko-amerických lig si v něm zabrali hned dvacet českých hokejistů, a opomenuti nezůstali ani výborní liberečtí dorostenci z uplynulé sezony. Prvním z dvojice Libereckých, kteří se nakonec objevili na skoro osmdesátičlenném seznamu zamluvených hráčů, byl celkově jedenáctý Jaroslav Vlach. Urostlého útočníka ulovili pozorovatelé týmu Prince George Cougars (WHL), které jednoznačně musely oslnit Vlachovy extraligové statistiky. Dres dorostu totiž nadějný forvard opustil s průměrem dvou bodů na utkání, prosadit se poté dokázal i mezi juniory.

Obligátní otázka na začátek - jak ses dostal k hokeji?
Nejprve jsem hrál fotbal za Paběnice, ale později dostal přednost hokej. Začal jsem jezdit do Kolína a naskytla se šance dostat se někam dál než ve fotbale. V Kolíně jsem byl až do osmé třídy. S osmou třídou jsme hráli mistrovství republiky, které sledují agenti ligových celků. Ozvala se mi Sparta, Slavia, ale nakonec zvítězil Liberec, protože má nejlepší podmínky - tři ledové plochy, nabídl mi například ubytování, stravu. Po zkoušce jsem do Liberce také odešel.

Baví tě i jiné sportovní disciplíny?
Jsem sportovní typ, od sportu mě baví cokoliv. Hlavně ale hokej a fotbal.

Dalším krokem v tvé hokejové kariéře jsou mládežnické reprezentační výběry...
Reprezentační kempy jsou na doporučení trenérů a pak už je na hráči samotném, jak se osvědčí. V reprezentaci jsem hrál od šestnácti, naposledy jsem byl v srpnu s osmnáctkou na Memoriálu Ivana Hlinky. Skončili jsme pátí z osmi.

To asi není zrovna příliš oslnivé umístění...
To je pravda, podle výsledků se zdá, že síla českých mládežnických týmů oslabuje. Například Švédy jsme vloni poráželi, letos jsme s nimi prohráli 4:1. Kanadě jsme podlehli dokonce 9:0, rozdíl byl vidět. Prostě jsou lepší.

Jaké to je obléknout reprezentační dres?
Určitě to je příjemné, je to něco jiného než zápasy za klub. Reprezentační utkání sleduje spousta lidí, řekl bych, že reprezentační akce osmnáctky je sledovaná podobně jako dospělý hokej.

Každá kategorie má mistrovství světa, tam pojedeš?
Letos je mistrovství světa osmnáctek na konci roku v Bělorusku a jestli tam pojedu? Záleží, jak se mi bude dařit v Kanadě, jestli budu pravidelně hrát a nebo ne. V Kanadě se v době mistrovství světa hraje play-off juniorské soutěže, proto bude záležet i na tom, jak se bude dařit týmu. Také jde o to, jestli si mě vybere reprezentační trenér. Na mistrovství světa bych ale jel určitě rád.

Reprezentační akce ti pomohly i k angažmá v Zámoří...
Jde o to, zda hráč chce podstoupit draft nebo zda chce zůstat v České republice. Do Kanady jsem jít chtěl, protože podle mě je to určitě krok dopředu. Doufám, že se tam prosadím.

Co tě v nejbližší době čeká?
Odlétám 24. srpna, nastoupím hned do kempu, ve kterém bude asi sto hokejistů. Klub si vybere tým, ale já bych tam měl zůstat, protože jsem draftovaný. Pak už bude jen na mě, jak budu pracovat. Rozhodně bych v Kanadě zůstal rád déle než jeden rok. Všechno se ale bude odvíjet od následující sezony. V příštím roce je draft do NHL a pokud by se mi sezona povedla, měl bych šanci.

V Kanadě budeš chodit do školy?
Tam se budu učit především angličtinu, kterou zatím moc neumím. Jazyk je důležitý a pokud bych se třeba nechytl jako hokejista, naučím se anglicky a můžu začít třeba trénovat.

Bude těžké odejít v sedmnácti z domova?
Tři roky jsem byl v Liberci a to už jsem byl také z domova. Na to jsem zvyklý, ale v České republice to bylo přece jen něco jiného. Do Kanady se těším, ale zároveň se bojím. Jak co bude...

Z čeho máš největší obavy?
Tak celkově, abych se prosadil. Vím do čeho jdu, ale na druhou stranu je to krok do neznáma, protože jsem si to ještě nevyzkoušel. Budu bydlet v rodině, která se o mě bude starat po všech stránkách. Také bude hodně záležet na tom, jaká ta rodina bude. Obavu mám i trochu z letu, abych všechno zvládl.

Našel sis nějaké informace o městě, kde budeš bydlet?
Městečko to je malé, u Vancouveru. Na juniorský hokej tam ale chodí přes dva tisíce lidí. Juniory tam berou hodně vážně, skoro jako dospělý hokej.

V době internetu budeš s rodinou ve spojení asi často...
S rodiči si budu volat přes skype, to ano. Na druhou stranu to klub ale hlídá, abych třeba do rána neseděl u počítače. WHL je totiž soutěž náročná na cestování, třeba šest zápasů budeme hrát venku. Zpočátku budu asi hlavně hodně unavený, na tak velké cestování jsem v Čechách zvyklý nebyl. Myslím, že zpočátku náladu na nějaké velké psaní mít ani nebudu. Budu rád, když přijdu domů a odpočinu si. Rodiče mě ale můžou sledovat přes internet, který naše zápasy přenáší.

Jak často se z Kanady dostaneš domů do Čech?
Domů bych se měl dostat na Vánoce, ale i kdyby to nevyšlo, klub zajistí rodičům dvakrát za rok letenku a oni se za mnou mohou přijet podívat. Za to, že můžu hrát hokej, vděčím hlavně rodičům, kteří mě podporovali a podporují.

Hraješ hokej na vrcholové úrovni, nezanedbáváš školu?
Trénoval jsem denně a skloubit hokej se školou je někdy náročné. V posledním roce jsem musel na učilišti absolvovat praxi, ale učitelé mi vyšli vstříc. Uvolňovali mě na zápasy - třeba když jsme jezdili na Moravu. Museli jsme vyrazit už v pátek, to už jsem do školy nešel, a v sobotu jsme odehráli zápas. Nyní jsem školu musel přerušit.

Loučení s přítelkyní Anetou bude asi těžké...
Doufám, že to spolu nějak zvládneme :)

S využitím článků a fotografií www.hcbilitygri.cz

Komentáře
AVE_CZ
Reklama
Prosadí se Jaroslav Vlach v Zámoří?

Prosadí se Jaroslav Vlach v Zámoří?

31. srpen 2009
(aktualizováno: 1. leden 1970, 01:00)

Paběnice - Kdo se zajímá v posledních desetiletích o sportovní dění na Kutnohorsku, nutně musel narazit na jméno Vlach. A jeden z nejmladších tohoto rodu Jaroslav bude šířit slávu paběnické rodiny za hranicemi České republiky, ba co víc - v Zámoří.

Trochu v ústraní veřejností velmi sledovaného vstupního draftu NHL proběhl za mořem také každoroční nábor nejtalentovanějších evropských mladíků do tamních juniorských soutěží, tedy tzv. CHL Import Draft. Kluby ze tří kanadsko-amerických lig si v něm zabrali hned dvacet českých hokejistů, a opomenuti nezůstali ani výborní liberečtí dorostenci z uplynulé sezony. Prvním z dvojice Libereckých, kteří se nakonec objevili na skoro osmdesátičlenném seznamu zamluvených hráčů, byl celkově jedenáctý Jaroslav Vlach. Urostlého útočníka ulovili pozorovatelé týmu Prince George Cougars (WHL), které jednoznačně musely oslnit Vlachovy extraligové statistiky. Dres dorostu totiž nadějný forvard opustil s průměrem dvou bodů na utkání, prosadit se poté dokázal i mezi juniory.

Obligátní otázka na začátek - jak ses dostal k hokeji?
Nejprve jsem hrál fotbal za Paběnice, ale později dostal přednost hokej. Začal jsem jezdit do Kolína a naskytla se šance dostat se někam dál než ve fotbale. V Kolíně jsem byl až do osmé třídy. S osmou třídou jsme hráli mistrovství republiky, které sledují agenti ligových celků. Ozvala se mi Sparta, Slavia, ale nakonec zvítězil Liberec, protože má nejlepší podmínky - tři ledové plochy, nabídl mi například ubytování, stravu. Po zkoušce jsem do Liberce také odešel.

Baví tě i jiné sportovní disciplíny?
Jsem sportovní typ, od sportu mě baví cokoliv. Hlavně ale hokej a fotbal.

Dalším krokem v tvé hokejové kariéře jsou mládežnické reprezentační výběry...
Reprezentační kempy jsou na doporučení trenérů a pak už je na hráči samotném, jak se osvědčí. V reprezentaci jsem hrál od šestnácti, naposledy jsem byl v srpnu s osmnáctkou na Memoriálu Ivana Hlinky. Skončili jsme pátí z osmi.

To asi není zrovna příliš oslnivé umístění...
To je pravda, podle výsledků se zdá, že síla českých mládežnických týmů oslabuje. Například Švédy jsme vloni poráželi, letos jsme s nimi prohráli 4:1. Kanadě jsme podlehli dokonce 9:0, rozdíl byl vidět. Prostě jsou lepší.

Jaké to je obléknout reprezentační dres?
Určitě to je příjemné, je to něco jiného než zápasy za klub. Reprezentační utkání sleduje spousta lidí, řekl bych, že reprezentační akce osmnáctky je sledovaná podobně jako dospělý hokej.

Každá kategorie má mistrovství světa, tam pojedeš?
Letos je mistrovství světa osmnáctek na konci roku v Bělorusku a jestli tam pojedu? Záleží, jak se mi bude dařit v Kanadě, jestli budu pravidelně hrát a nebo ne. V Kanadě se v době mistrovství světa hraje play-off juniorské soutěže, proto bude záležet i na tom, jak se bude dařit týmu. Také jde o to, jestli si mě vybere reprezentační trenér. Na mistrovství světa bych ale jel určitě rád.

Reprezentační akce ti pomohly i k angažmá v Zámoří...
Jde o to, zda hráč chce podstoupit draft nebo zda chce zůstat v České republice. Do Kanady jsem jít chtěl, protože podle mě je to určitě krok dopředu. Doufám, že se tam prosadím.

Co tě v nejbližší době čeká?
Odlétám 24. srpna, nastoupím hned do kempu, ve kterém bude asi sto hokejistů. Klub si vybere tým, ale já bych tam měl zůstat, protože jsem draftovaný. Pak už bude jen na mě, jak budu pracovat. Rozhodně bych v Kanadě zůstal rád déle než jeden rok. Všechno se ale bude odvíjet od následující sezony. V příštím roce je draft do NHL a pokud by se mi sezona povedla, měl bych šanci.

V Kanadě budeš chodit do školy?
Tam se budu učit především angličtinu, kterou zatím moc neumím. Jazyk je důležitý a pokud bych se třeba nechytl jako hokejista, naučím se anglicky a můžu začít třeba trénovat.

Bude těžké odejít v sedmnácti z domova?
Tři roky jsem byl v Liberci a to už jsem byl také z domova. Na to jsem zvyklý, ale v České republice to bylo přece jen něco jiného. Do Kanady se těším, ale zároveň se bojím. Jak co bude...

Z čeho máš největší obavy?
Tak celkově, abych se prosadil. Vím do čeho jdu, ale na druhou stranu je to krok do neznáma, protože jsem si to ještě nevyzkoušel. Budu bydlet v rodině, která se o mě bude starat po všech stránkách. Také bude hodně záležet na tom, jaká ta rodina bude. Obavu mám i trochu z letu, abych všechno zvládl.

Našel sis nějaké informace o městě, kde budeš bydlet?
Městečko to je malé, u Vancouveru. Na juniorský hokej tam ale chodí přes dva tisíce lidí. Juniory tam berou hodně vážně, skoro jako dospělý hokej.

V době internetu budeš s rodinou ve spojení asi často...
S rodiči si budu volat přes skype, to ano. Na druhou stranu to klub ale hlídá, abych třeba do rána neseděl u počítače. WHL je totiž soutěž náročná na cestování, třeba šest zápasů budeme hrát venku. Zpočátku budu asi hlavně hodně unavený, na tak velké cestování jsem v Čechách zvyklý nebyl. Myslím, že zpočátku náladu na nějaké velké psaní mít ani nebudu. Budu rád, když přijdu domů a odpočinu si. Rodiče mě ale můžou sledovat přes internet, který naše zápasy přenáší.

Jak často se z Kanady dostaneš domů do Čech?
Domů bych se měl dostat na Vánoce, ale i kdyby to nevyšlo, klub zajistí rodičům dvakrát za rok letenku a oni se za mnou mohou přijet podívat. Za to, že můžu hrát hokej, vděčím hlavně rodičům, kteří mě podporovali a podporují.

Hraješ hokej na vrcholové úrovni, nezanedbáváš školu?
Trénoval jsem denně a skloubit hokej se školou je někdy náročné. V posledním roce jsem musel na učilišti absolvovat praxi, ale učitelé mi vyšli vstříc. Uvolňovali mě na zápasy - třeba když jsme jezdili na Moravu. Museli jsme vyrazit už v pátek, to už jsem do školy nešel, a v sobotu jsme odehráli zápas. Nyní jsem školu musel přerušit.

Loučení s přítelkyní Anetou bude asi těžké...
Doufám, že to spolu nějak zvládneme :)

S využitím článků a fotografií www.hcbilitygri.cz