Sedlčany - Státní svátek vzniku samostatného českosloveského státu se rozhodli dorostenci kutnohorského oddílu hokeje TJ Stadion Kutná Hora oslavit lehce kanibalským způsobem, a to porážkou Sršňů ze Sedlčan. O tom, že třetí výhru v řadě nedostanou kutnohorští Sršni zadarmo, naznačovaly zatím překvapivě dobré výsledky soupeře v soutěži, které potvrdil i při rozbruslení, kde se jeho hráči prezentovali jako vyrovnaní a kvalitní.

Sedlčany - Kutná Hora 4:9 (1:5, 3:3, 0:1)

,p>Již od prvního buly, vhozeném „v pravé poledne“, však bylo zřejmé, kdo v tomto zápase bude tahat za delší konec provazu. Jiří Tvrdík si svůj úvodní gól tentokrát nechal až do 3.minuty, kdy dostal na útočnou modrou krásnou přihrávku od Josefa Draslara a svým typickým způsobem si vychutnal brankaře. Soupeř odpověděl již za necelé tři minuty, kdy se po střele od modré puk neskutečně odrazil od zadního mantinelu a pro dojíždějícího hráče který byl špatně pokryt, již nebyl problém ho zasunout za záda našeho brankaře. Sršni se ale okamžitě vzpamatovali a za 9 vteřin svým nezaměnitelným způsobem zavezl puk do pásma Janek Kořistka, nahrávka volnému Dominiku Vítkovi mezi kruhy, který měl vteřinu na zacílení, prudký švih a puk se třepotá v síti. Jako obvykle! Pak to šlo ráz na ráz, kdy jsme úspěšně během 8 minut zasadili další tři branky a hráči soupeře oněměli úžasem. Bohužel né však jejich trenér, který dal zelenou svým emocím a začal nás výkřiky na celý stadion osočovat z podvodu a startu starších hráčů. Jestli někdo svádí svojí menší hokejovou vyspělost, protože o převaze výškové či fyzické se nedá vůbec hovořit, pouze na výmluvy „kdo je lepší, musí automaticky podvádět“, je to jeho věc. Když ale řekne veřejně „A“, měl by říct i „B“ a svoje tvrzení dokázat a ne zarputile odmítat několikrát nabízenou konfrontaci kteréhokoliv hráče i s občankou. Takhle akorát vyvolal vzrušenou atmosféru, která se přenesla i na hráče a hra byla najednou plná zákroků na hranici nebezpečných faulů a zranění. Naštěstí se o přestávce podařilo horké hlavy zchladit na obou stranách a začátek druhé třetiny i zbytek celého utkání již proběhl celkem v klidu. Stav 1:5 se zdál pro mnohé jasným faktem, který určoval vítěze tohoto střetnutí, avšak poctivá práce mužstva Sedlčan zkomplikovala plynulost naší hry. Slušné hokejové okamžiky tak pozvolna vystřídal nadprůměrný počet těch horších a u některých hráčů se projevil příznak lenivosti a sníženého nasazení. A tak jsme se začali pravidelně se soupeřem střídat ve střelbě gólů. Za zmínku stojí snad jen dva okamžiky. První – závar před naší brankou, zmocňujeme se puku, založení útoku, náš hráč v samostatném úniku těsně před brankařem evidentně podtržen, rozhodčí signalizuje trestné střílení. Velké překvapení – jede se ale proti nám, protože náš golman prý v předešlé situaci před naší brankou hodil úmyslně hokejkou. Vůbec nespekuluji o údajném porušení pravidel z naší strany, ale proč rozhodčí nechal minimálně dalších 10 vteřin pokračovat ve hře, kdy jsme byli evidentně na puku, útočili a pak se teprve zpětně rozhodl pro trestný nájezd proti nám, to mi rozum nebere. No a druhá příjemnější situace – Jirka Tvrdík začíná úřadovat a svým aktivním napadáním soupeřovi rozehrávky se zmocňuje puku, jede na branku, a ač v tísni a faulován jej k radosti všech fanoušků a spoluhráčů dotlačuje i s golmanem za brankovou čáru. Jedná se dnes již o třetí úspěch a tedy okamžik, kdy se v NHL na ledě objevují kšiltovky. Třetí třetina se odehrávala většinou v obranném pásmu soupeře, ale naši útočníci doslova pálili jednu šanci za druhou. Chvílemi jsem měl pocit, že celý první útok vyhlásil soutěž o „nejvyloženější neproměněnou šanci“. A že nám tedy poskytli ke zhlédnutí excelentní řadu příspěvků! Síť tak v poslední třetině rozvlnil pouze Dominik Ryšan, který v čase 47:35 zužitkoval naši početní výhodu. Závěr už pak patřil spíše do kategorie opatrných a nezajímavých. Náš celek po celou první třetinu předváděl výborný výkon podobný tomu z předešlých zápasů, bohužel tempo a kvalita hry postupem času opadla do průměru. Z obránců bych dnes jmenovitě pochválil Martina Zíku a Josefa Draslara, z útočníků vynechám tradiční jména a pochválím Matěje Macháčka, protože opět odvedl spoustu té nenápadné, ale poctivé a důležité práce v prvním útoku. Jako posledního dnes zmíním Mirka Drahotu, který po skoro dvouměsíční pauze zaviněné zraněním odehrál velmi slušný zápas, kdy neuhnul soupeři v souboji ani o milimetr, jako by nebyla žádná zlomenina kyčelní kosti a otřes mozku. Zkrátka jak kdysi řekl Boris Becker, představitel německé sportovní zarputilosti: „Buďto vstoupíte do arény a myslíte to vážně, nebo tam nelezte vůbec“.

Branky K. Hory: Tvrdík 3, Vítek 2, Hynek, Kořistka, Drahota, Ryšan. K. Hora: Sirotek, Rejna - Zíka, Kadlec, Draslar, Marvan, Pipková, H. Macháček - Tvrdík, Hynek, M. Macháček, Vítek, Kořistka, Drahota, Švejda, Ryšan, Tomčík, Sádlo.