Kutná Hora - Martina Kopecká přivezla před časem do Kutné Hory z Mistrovství světa v Taekwondo šest medailí. V dalekém severokerejském Pchjongjangu získala dvě zlaté a čtyři bronzové. Redakce svoboda.info přináší čtenářům rozhovor s úspěšnou českou reprezentantkou:

Martino, proč, kdy a kde jste začala trénovat taekwondo ITF?

Začala jsem v roce 2006, když mi bylo 12 let a velmi se mi tehdy líbil seriál s Chuckem Norrisem. Hlavně se mi líbily jeho kopy a jak si umí s každým poradit :-). Nejprve jsem objevila náborový leták na karate, ale ani po několika trénincích mě to příliš neoslovilo. No a pak jsem narazila ve škole na letáček pro nábor taekwondo ITF školy Silla v jejím tehdejším kutnohorském oddíle, přišla se s taťkou podívat a okamžitě se mi tam zalíbilo. A to i přesto, že jsem tam byla tehdy snad jediná malá holka. Dnes to mají děti mnohem snazší, protože v náboru tvoří naprostou většinu a často začínají cvičit od 6 let.

Co vám trénink taekwondo ITF dal a co vzal?

Trénink taekwondo ITF mi dal hodně nových zkušeností, výborných přátel, naučil mě sebedisciplíně, ukázal mi, že když na sobě cílevědomě pracujete dokážete dříve pro Vás nepředstavitelné věci a získáte schopnost překonávat překážky. A co mi vzal? Asi čas na lumpárny :-) A určitě i nějaká ta kilíčka navíc... Protože mám nad sebou bič v podobě váhovky, do které se musím na závodech vejít.

Pomohla vám někdy znalost bojového umění v soukromém životě?

Do skutečné sebeobranné situace jsem se naštěstí zatím nedostala, takže jsem nemusela nic z naučených technik taekwondo ITF v reálu použít. Možná proto, že jak se říká štěstí přeje připraveným. Zřejmě mi také pomáhá získané sebevědomí k lepšímu zvládání slovně vyhrocených situací, takže když i takové situace někdy nastaly, nikdy se nezvrtly ve fyzickou konfrontaci.

Máte už s čím srovnávat a tak by nás zajímalo, v čem byla příprava na letošní MS jiná oproti předchozím rokům?

Přestože nás bylo na soustředěních asi jen třetina proti obvyklému počtu, tak si myslím, že příprava byla i kvalitnější. Trenér se nám mohl věnovat daleko více individuálně a trénovaly jsme v menší, zato ale lépe vybavené tělocvičně. Tentokrát jsme asi více času věnovaly přípravě pro sportovní boj, přičemž velmi časté bylo „lapování“ s šéftrenérem Janem Mračkem 5. dan, které mě dost bavilo a bylo myslím i velmi přínosné. Přitom to byla makačka srovnatelná s nácviky sportovního boje s mužskými reprezentačními závodníky.

Toto mistrovství světa se konalo pro běžného člověka ve velmi exotické zemi, jakou jistě KLDR je. Navíc v době, kdy má tato země podle médií velice vyhrocené zahraničněpolitické vztahy s USA a mnoha dalšími státy. Neměla jste z toho obavy? 

To víte, že obavy jsem měla a hlavně se obávali moji rodiče a blízcí. Ale od našeho trenéra Jana Mračka, který byl v Korei již mnohokrát, jsme měli uklidňující informace. Říkal, že prakticky kdykoli letěl do KLDR na závody, zdálo se že je mezinárodní konflikt na spadnutí, ale nikdy k ničemu nedošlo a nyní to nebude jiné. A tím, že se člověk maximálně soustředí na podání co možná nejlepšího sportovního výkonu, nemá pak čas myslet na nějaké obavy co by, kdyby... Samotná organizace a technické zabezpečení závodů a dodržování časového harmonogramu bylo spíše nadstandardní, možná i s ohledem na menší celkový počet závodníků, který byl zřejmě do značné míry způsoben napjatými mezinárodními vztahy.

Jak na Vás přílet a týdenní pobyt v KLDR zapůsobily?

Již bezpečnostní prohlídka při příletu byla mnohem přísnější, i když hlavně jen po formální stránce, kdy jsme byli nuceni vypisovat několikrát různé formuláře. Ale oproti našim obávám a očekávání jsme si mohly ponechat veškerou elektroniku včetně smartphonů i foťáků. Nicméně naše SIM karty nefungovaly a wifi spojení na pro nás překvapivě luxusním hotelu také nebylo. Najednou jsme měly spoustu volného času na povídání si s holkama po večeři... Měly jsme přiděleného průvodce, mezi sportovní halou a hotelem nás přepravovaly autobusy a do města jsme se tak samy nedostaly. Naštěstí pro nás byly před závodními dny připraveny výlety, díky kterým jsme viděli část Pchjongjangu a ne pouze jeho sportovní halu. Dokonce nás překvapil i poměrně živý automobilový provoz, ovšem do dopravní zácpy to mělo daleko. Všichni se k nám chovali velmi mile a pozorně. Ale bylo jasné, že naši tradiční návštěvu do McDonald´s po úspěšném vážení před závody tentokrát nepodnikeme. :-)

Jaké nejsilnější dojmy a pocity máte ze samotného vašeho sportovního vystoupení?

Mrzelo mě, že jsem v průběhu celých závodů byla nachlazená. Netvrdím, že bych jinak dosáhla lepšího umístění, ale určitě mi to na výkonu nepřidalo. To jsem nejvíce pocítila při sportovním boji, kdy jsem se svým výkonem nebyla úplně spokojená. Velmi si však cením týmové zlaté ve speciálních přerážecích technikách, kde se mi s mou nevelkou výškou 163 cm povedlo trefit obráceným obloukovým kopem cílovou desku ve výšce 210 cm. A také mám obrovskou radost z bronzů, jak ve secvičené sebeobraně, kde jsme nejprve měli shodu s bulharským týmem a při opakování je pak jasně porazili, tak i ze cvičení individuálních technických sestav.

Co byste poradila potenciálním zájemcům o cvičení taekwondo ITF? Sama již máte i díky studiu na Policejní akademii také zkušenosti s dalšími bojovými sporty a tréninkem policejní sebeobrany.

To, že jsem začala cvičit právě taekwondo ITF považuji za velmi šťastnou volbu. To proto, že průběh cvičení velmi odpovídá mým představám a očekáváním. Možná je to také tím, jakým způsobem jsou vedeny tréninky právě v kolínské škole taekwondo ITF Silla, kde se nevyučují techniky pouze pro sportovní boj, ale i techniky pro plno kontaktní boj ne nepodobný boxerským a thaiboxerským technikám, které se mi později hodily jak ve sportovním boji i secvičené sebeobraně taekwondo ITF, tak při tréninku dalších bojových sportů a sebeobrany v rámci studia policejní VŠ v Praze. Stačilo si nechat opravit jen různé drobnosti, ale v principu jsem mohla velmi dobře stavět na solidních základech.

U taekwondo ITF si také velmi cením jeho pestrosti a to ať již jeho jednotlivých technik, ale i soutěžních disciplín i forem tréninku, kde si každý může najít svoji oblíbenou sportovní disciplínu a uvědomit si, proč hlavně taekwondo trénuje. Někdo se chce hlavně udržovat v dobré kondici, někdo má jako hlavní motivaci získat sebevědomí pro případnou nutnost řešení sebeobranné situace a někdo je krom jiného soutěživý typ jako já, a tak se snaží překonat jak sám sebe, tak v rámci fair play i své soupeře. A všichni myslím oceňujeme i dobrou partu, která v kolínské škole Silla vznikla a která určitě přispívá k tomu, že ač co do počtu členů tak relativně malý sportovní oddíl se může pochlubit již tolika vynikajícími závodníky se skvělými výsledky na ME i MS a samozřejmě i v rámci ČR. A v neposlední řadě se mi také líbí morální principy na kterých je taekwondo ITF založeno a které je činí jedinečným.

Související článek:

Martina Kopecká přivezla do Kutné Hory z Mistrovství světa v Taekwondo šest medailí!