Kutná Hora - Jedním z nejúspěšnějších sportů v minulosti byl v Kutné Hoře určitě biketrial. Řada mladších ročníků se zhlédlo v mistru světa Miloši Pospíšilovi z Kutné Hory, jeden ze závodů světového šampionátu hostily i tratě v okolí hradu Sion v Chlístovicích. Výbornou pověst kutnohorských biketrialistů nyní drží Karel Brambora, bratr trojnásobného mistra republiky v biketrialu Tomáše Babického, který s biketrialovou kariérou skončil kvůli zranění kolena. "V lednu jsem s červeným diplomem dokončil inženýrské studium na stavební fakultě. Nakonec studuji i dále, k tomu se snažím pracovat, ale udělal jsem si čas i na kolo," hodnotí velice úspěšný rok kutnohorský biketrialista.

V letošním roce se dostavily i výborné sportovní výsledky...
Na mistrovství ČR v Karlově pod Pradědem se mi poprvé v životě podařilo vybojovat medailové umístění, pak jsem si pořídil jedno z nejlepších kol na současném trhu - celokarbonový speciál ze Španělska. Na mistrovství světa jsem na něm skončil sedmý, což byl pro mě životní výsledek. Proti loňsku jsem se posunul o deset míst. Na domácí trati v Chlístovicích jsem v září poprvé v životě vyhrál závod v české elitě, čtrnáct dní na to jsem se stal vicemistrem Evropy v kategorii senior. To byl také životní výkon - vloni jsem byl čtvrtý, což už bylo dobré umístění. V Čechách se mi dařily pravidelné dobré výsledky, bylo z toho průběžné druhé místo, což mi umožnil i náš nejlepší jezdec Vašek Kolář, který některé závody vynechal. Druhé místo jsem nakonec v posledním závodě v Brně udržel, takže jsem spokojený velmi.

Jaký formát má mistrovství světa v současné době?
Letos se jely tři závody - dva ve Španělsku a jeden v Čechách. Ten první se jel ale v Bueu, což je až u hranic s Portugalskem. Takže jedna cesta Kutná Hora - Bueu byla asi 2800 kilometrů. Pak ze dne na den přejezd 1200 kilometrů od pobřeží Atlantiku ke Středozemnímu moři do katalánské Odeny a pak zpět do Tanvaldu. V průběhu čtrnácti dní jsme ujeli šest tisíc kilometrů, půl cesty jsem řídil a do toho ještě závodil na kole. Dříve jsem jezdil jen s rodiči, letos jsem premiérově přibalil i přítelkyni a tak jsme jeli ve čtyřech.

Takto dobré výsledky jsou určitě skvělou motivací pro příští sezonu...
Byl bych spokojený, kdybych obhájil druhé místo v ČR. Bude to ale těžké. Do elity dorůstají mladí kluci, kteří jsou na střední škole, na kole trénují šestkrát v týdnu a těm s tréninkem nemůžu konkurovat. Další problém mám s tréninkem v zimě. K tomu je potřeba hala a tu v Kutné Hoře nemám. Dvě haly můžu využívat v Praze, další se řeší přímo v Praze Motole a další můžu využívat ve Žďáru nad Sázavou. Tam jsem byl ale jen jednou, je to daleko.

Na druhou stranu je zatím mírný podzim...
To ano, ale po sezoně si dávám chvíli pauzu. Abych si od kola trochu odpočinul a nabral sílu a motivaci na novou sezonu.

Kdy plánuješ začátek přípravy? Jak vůbec příprava biketrialisty vypadá?
Upřímně řečeno, zimní přípravu jsem nikdy moc neprožíval, protože v lednu mi vždy začínalo zkouškové období. Do Vánoc jsem honil zápočty, pak si trochu užil Vánoce a pak jsem celý leden a únor řešil školu. Zimní přípravu jsem nikdy moc neměl a to byl taky jeden z důvodů, proč jsem na jaře vždy trochu ztrácel a teprve v létě se dostal do trochu lepší kondice. Po sezoně jsem si dal čtrnáct dní volno, vyřeším malé technické potíže s brzdami a pak bych se rád na kolo dostal aspoň jednou v týdnu. Bydlím kousek od Stromovky, kam jsem před mistrovstvím světa chodil třikrát týdně běhat. Tak doufám, že tomu bude i teď a trochu na sobě zapracuji.

Kde pracuješ?
Pracuji s bratrem Tomášem ve stavební firmě, do toho v rámci studia musím chodit učit. Naštěstí se nyní staráme o stavby na Praze 6, což je kousek od školy. Kdybychom řešili stavby dál, byla by to opět komplikace.

Co říká na tvůj program přítelkyně?
Taky studuje, to samé, co já. Také pracuje, takže toho máme hodně společného. Potěšila mě, že kolo toleruje. Musím ale říci, že naše závody pro ní byly léčbou šokem: Myslela si, že na mistrovství světa pojede do Španělska na dovolenou. Jeli jsme ale autem a bydleli pěkně pod stanem, žádný hotel. U Atlatiku žádné opalování a koupaní, bylo tam asi 17 stupňů. Zatím to ale zvládá. Jezdí se mnou i na soustředění do Tanvaldu, které pořádá Josef Dressler - Dressler camp. Tam se jí snažím věnovat, ale letos, jak jsem měl nové kolo, jsem na něm byl od rána do večera a také to zvládla. Přítelkyně je v tomto směru tolerantní.

Nové kolo stálo určitě hodně peněz, jakou má ale životnost?
Ideální by bylo měnit kolo každý rok. V minulosti jsem měl kolo z duralových rámů, které vážilo asi osm a půl kilo a stálo čtyřicet, padesát tisíc. Oficiální cena karbonového speciálu je někde kolem osmdesáti tisíc. Mám ho od června, tak doufám, že ještě něco vydrží. Jezdí se na něm krásně - ze dne na den jsem ušetřil kilo a půl, ze dne na den jsem skočil o jednu europaletu více - což je asi 15 cm více. Dříve jsem nikdy osm palet neskočil, na novém kole jsem je skočil na zadní. To pro mě bylo neuvěřitelné.

Nové kolo je pro mě i motivací do tréninku. Teď se vytvořila facebooková skupina na trénink Praha a okolí, takže už se nemusíme obvolávat.

Biketrial je individuální sport, potřebuješ k tréninku skupinu?
Pokud se chci zlepšovat, tak ano. Bez skupiny to nejde. Pokud si jezdím na sám na Sioně, tak si můžu třeba i simulovat sekce a maminka mi může měřit čas, jsem jí vděčný. Třeba jsem spokojený, jak mi to šlo, ale pak přijede někdo, kdo to na Sioně nezná a skoků, kterých se třeba já bojím, on jezdí úplně normálně. Nezbývá mi, než to jezdit s ním. Tak asi jednou za dva měsíce se mi podaří na Sion někoho dostat a vždy se ještě po dvaceti letech naučím něco nového.

Rýsuje se na Kutnohorsku nějaký další biketrialový talent?
V Církvici dorůstá Martin Štěpánek, z něj mám obrovskou radost. Je mu asi šestnáct, v poslední době se výrazně zlepšil. Doufám, že si na jaře najdeme čas a budeme jezdit spolu, což by nás mohlo oba posunout zase o kus dál. Klubem ale není v Kutné Hoře, ale v Hamrech nad Sázavou, protože tam mají i menší děti a také halu.

V Chlístovicích se jel v září jeden ze závodů, kdo je v současné době pořádá?
Biketrialová komise by ráda zvedla prestiž tohoto sportu. Letos zavedla nový formát - pořadatelé, kteří závody chtějí organizovat, samozřejmě můžou. V lokalitách, kde se dříve jezdilo a už tam není nikdo, kdo by připravil zázemí, si organizaci vzala na starost sama. Tříčlenný tým ve čtvrtek přijede, za čtvrtek a pátek postaví tratě, odjede se závod a v sobotu to sbalí. Se stavbou tratí jsme pomohli s tátou, potřebná povolení vyřizoval táta Martina Štěpánka.

Co plánuješ pro příští rok?
Mým prvním cílem je nezranit se. Druhým cílem je objet celý seriál závodů mistrovství ČR. Příští rok bude snad i nový formát mistrovství světa: Tři závody by měly být v jednom místě a celé mistrovství světa by mělo být čtyřdenní. Čtvrtek a sobota pojedou malí, velcí pojedou v pátek a v neděli. Tím by se mohla podstatně zvýšit konkurence. Takže mým posledním cílem je nominovat se na světový a evropský šampionát a obhájit sedmou příčku. Osmé místo na mistroství světa je totiž hranicí mezi úspěchem a neúspěchem. Pozice do osmého místa jsou ohodnocené body, které jsou důležité pro poskytování finanční podpory z ministerstva. V posledních dvou mistrovství Evropy jsem byl čtvrtý a druhý, proto bych na tyto výsledky rád navázal.

Je podle tebe možné, že by se v Kutné Hoře opět jelo mistrovství světa?
Biketrial je natolik progresivní, že tratě, na kterých se v Kutné Hoře jelo mistrovství světa v letech 1998, 1999, 2002 a 2003 dnes běžně stavíme pro mistrovství ČR. Nejsem si jistý, že bychom pro vícedenní závody dokázali postavit takové množství sekcí. Skoky, které v minulosti jezdila jen světová elita a nám se o nich jen zdálo, dnes jezdíme my a bylo by těžké najít obtížnější prvky. Také už tady nejsou nadšenci, kteří by se organizace ujali. Proto si myslím, že v současných podmínkách to je nereálné. Jak z finančních důvodů, tak z organizačních i z důvodu kvality trati. Je neuvěřitelné, jak se biketrial posouvá. To, co jsem skákal v patnácti letech, dnes běžně jezdí desetiletí kluci.

Závěrem bych rád poděkoval rodičům za to, s jakým nasazením a vytrvalostí mě po celou dvacetiletou kariéru podporují.