Domaro
Reklama

Ulice V Břízkách na konci Čáslavi má tajemné kouzlo, v minulosti se tam i popravovalo

31. srpen 2015, 09:07

Čáslav – „V Břízkách“, to je název ulice na konci Čáslavi, která začíná u Základní školy Sadová a táhne se směrem k Drobovicím. Po úzké cestičce lze do Drobovic dojít pěšky nebo dojet na kole. Cestou míjíme při levé straně zahrádky, napravo je prudký břeh bývalého obrovského rybníku Na Svornosti. Hráz tohoto rybníku dodnes existuje, vede po ní asfaltka a napravo od ní stojí Střední zemědělská škola a Základní škola Sadová. Na dně tohoto rybníku stála od roku 1950 do roku 1984 chmelnice, zvaná „stará“.

A co je na konci této lokality tak zajímavého? To nelze popsat, to se musí vycítit. Většina lidí, včetně materialistů, kteří nevěří na nic nadpřirozeného, zde cítí jakousi tíseň, neklid či hrůzu, pocit, že musí rychle opustit toto ponuré místo. A jaká je příčina, proč zde zažíváme tyto pocity? Jeden z důvodů je čistě prozaický, toto místo je zarostlé, strašidelné. Ale takových míst je přece více a přesto tyto pocity nevyvolávají. Další příčina, možná ta hlavní je, že zde bylo během druhé světové války popraviště. A ať si to připustíme nebo ne, na takovýchto místech zůstává po staletí něco, pro co ani neexistuje výraz.

Věřící by možná mluvil o duši, spiritu, ateista by možná připustil nějakou formu energie. Nevíme, rozhodně něco nepopsatelného existuje, většina z nás to cítí a neumí popsat, jsou to schopnosti, které nám v reziduální formě zůstaly po předcích.

A proč se na tomto místě vlastně popravovalo? Na Komenského náměstí stojí budova Učitelského ústavu z roku 1910, později hudební škola a školka, dnes v ní sídlí Diakonie Českobratrské církve evangelické. A právě v této budově byl v době druhé světové války umístěn německý, nechvalně známý vojenský soud. A právě odsouzení Němci byli V Břízkách popravováni, v žádném případě Češi či Slováci. Je neuvěřitelné, že tento soud odsuzoval a nechal popravovat až do května 1945.

Popravováni byli vojenští dezertéři, či němečtí vojáci, kteří odmítali bojovat nebo jen mluvili o nutnosti ukončení války. Z toho vyplývá, že popravení Němci byli slušní lidé, na rozdíl od nacistických fanatiků, kteří je na popraviště posílali. Podle dodnes žijících pamětníků to byla taková hrůza, kdy zastřelení Němci byli odváženi na korbách nákladních vozidel, byli pouze přikryti plachtou a občas z podplachty „trčela“ noha nebo ruka. Čáslaváci se z hrůzou tomuto místu a příjezdové cestě vyhýbali, není divu. Ještě desítky let po válce byly dřevěné sloupy a stromy plné vystřelených kulek, sloupy i staré stromy jsou již odstraněny. Dnes je toto místo zarostlé, přitahuje jen podivné existence, které zde přežívají a místní se mu vyhýbají. Na pískovcových skalách kromě novodobých vyrytých nápisů lze najít i staré, jsou to snad starogermánské runy?

Po roce 1948 toto místo obsadila totalitní armáda, to mu rozhodně na popularitě nepřidalo, spíše naopak. Byly zde postaveny vojenské budovy, místo bylo obehnáno vysokým plotem s ostnatými dráty, vše bylo hlídáno vojáky se psy a samopaly. Další budova byla nad tímto údolím, podzemní prostory vybudované armádou dnes již opět nejsou přístupné. Nad tímto prostorem byl v době socialismu tankodrom a autopark patřící pod Prokopovy kasárny. V tomto autoparku byly zaparkovány ruské cisternové automobily ZIL, určené k dopravě paliva pro ruské rakety. Autor tohoto článku je viděl na vlastní oči ještě v roce 1990, kdy zde sloužil jako voják základní služby. Vojáci dokonce museli podepisovat tzv. „mlčocha“. Vše skončilo odsunem okupačních vojsk na konci roku 1991. Je ironií osudu, že tato skutečnost byla veřejnosti tajena již v nových, demokratických poměrech. Dnes na těchto pozemcích sídlí například firma Impro.

A na závěr trošku optimismu. Toto místo je nehezké, zdevastované, ponuré. Ale je zde „světlo v tunelu“ a tím je opravená vojenská budova, v které sídlí čáslavští pionýři. A vtom je právě naděje, pionýři se o budovu a okolí vzorně starají a tím ukazují, že i toto ponuré a historií negativně zatížení místo má budoucnost. Budoucnost, která je v mládí, ve svobodě a snad i ta negativní energie jednou „vyšumí“.

Text a foto Vladimír Havlíček
Galerie
Předchozí Následující
Komentáře
Pěkný článek - vložil Jan Řezníček - 31. srpen 2015, 19:32

Pěkný článek. Dřív jsem se o to trochu zajímal, ale nepodařilo se mně zjistit, kde přesně se popraviště nacházelo. Muselo to být někde u cesty, protože podle pamětníků členové SS nutili náhodně kolemjdoucí lidi se na popravy dívat - pro výstrahu. Pokud někdo tuto informaci víte, budu vděčný.....

Runy - vložil Pavel Nový - 31. srpen 2015, 18:55

Trošku se zajímám o záhady a něco jako runy tam faktje, nfotil sem to ale neumím ty fotky vložit na internet

runy - vložil Ondřej Klíma - 31. srpen 2015, 14:57

Dobrý den ty vaše výše zmíněné runy jsou logo jedné značky sportovního oblečení :-)

AVE_CZ
Reklama
Domaro
Reklama
Ulice V Břízkách na konci Čáslavi má tajemné kouzlo, v minulosti se tam i popravovalo

Ulice V Břízkách na konci Čáslavi má tajemné kouzlo, v minulosti se tam i popravovalo

31. srpen 2015

Čáslav – „V Břízkách“, to je název ulice na konci Čáslavi, která začíná u Základní školy Sadová a táhne se směrem k Drobovicím. Po úzké cestičce lze do Drobovic dojít pěšky nebo dojet na kole. Cestou míjíme při levé straně zahrádky, napravo je prudký břeh bývalého obrovského rybníku Na Svornosti. Hráz tohoto rybníku dodnes existuje, vede po ní asfaltka a napravo od ní stojí Střední zemědělská škola a Základní škola Sadová. Na dně tohoto rybníku stála od roku 1950 do roku 1984 chmelnice, zvaná „stará“.

A co je na konci této lokality tak zajímavého? To nelze popsat, to se musí vycítit. Většina lidí, včetně materialistů, kteří nevěří na nic nadpřirozeného, zde cítí jakousi tíseň, neklid či hrůzu, pocit, že musí rychle opustit toto ponuré místo. A jaká je příčina, proč zde zažíváme tyto pocity? Jeden z důvodů je čistě prozaický, toto místo je zarostlé, strašidelné. Ale takových míst je přece více a přesto tyto pocity nevyvolávají. Další příčina, možná ta hlavní je, že zde bylo během druhé světové války popraviště. A ať si to připustíme nebo ne, na takovýchto místech zůstává po staletí něco, pro co ani neexistuje výraz.

Věřící by možná mluvil o duši, spiritu, ateista by možná připustil nějakou formu energie. Nevíme, rozhodně něco nepopsatelného existuje, většina z nás to cítí a neumí popsat, jsou to schopnosti, které nám v reziduální formě zůstaly po předcích.

A proč se na tomto místě vlastně popravovalo? Na Komenského náměstí stojí budova Učitelského ústavu z roku 1910, později hudební škola a školka, dnes v ní sídlí Diakonie Českobratrské církve evangelické. A právě v této budově byl v době druhé světové války umístěn německý, nechvalně známý vojenský soud. A právě odsouzení Němci byli V Břízkách popravováni, v žádném případě Češi či Slováci. Je neuvěřitelné, že tento soud odsuzoval a nechal popravovat až do května 1945.

Popravováni byli vojenští dezertéři, či němečtí vojáci, kteří odmítali bojovat nebo jen mluvili o nutnosti ukončení války. Z toho vyplývá, že popravení Němci byli slušní lidé, na rozdíl od nacistických fanatiků, kteří je na popraviště posílali. Podle dodnes žijících pamětníků to byla taková hrůza, kdy zastřelení Němci byli odváženi na korbách nákladních vozidel, byli pouze přikryti plachtou a občas z podplachty „trčela“ noha nebo ruka. Čáslaváci se z hrůzou tomuto místu a příjezdové cestě vyhýbali, není divu. Ještě desítky let po válce byly dřevěné sloupy a stromy plné vystřelených kulek, sloupy i staré stromy jsou již odstraněny. Dnes je toto místo zarostlé, přitahuje jen podivné existence, které zde přežívají a místní se mu vyhýbají. Na pískovcových skalách kromě novodobých vyrytých nápisů lze najít i staré, jsou to snad starogermánské runy?

Po roce 1948 toto místo obsadila totalitní armáda, to mu rozhodně na popularitě nepřidalo, spíše naopak. Byly zde postaveny vojenské budovy, místo bylo obehnáno vysokým plotem s ostnatými dráty, vše bylo hlídáno vojáky se psy a samopaly. Další budova byla nad tímto údolím, podzemní prostory vybudované armádou dnes již opět nejsou přístupné. Nad tímto prostorem byl v době socialismu tankodrom a autopark patřící pod Prokopovy kasárny. V tomto autoparku byly zaparkovány ruské cisternové automobily ZIL, určené k dopravě paliva pro ruské rakety. Autor tohoto článku je viděl na vlastní oči ještě v roce 1990, kdy zde sloužil jako voják základní služby. Vojáci dokonce museli podepisovat tzv. „mlčocha“. Vše skončilo odsunem okupačních vojsk na konci roku 1991. Je ironií osudu, že tato skutečnost byla veřejnosti tajena již v nových, demokratických poměrech. Dnes na těchto pozemcích sídlí například firma Impro.

A na závěr trošku optimismu. Toto místo je nehezké, zdevastované, ponuré. Ale je zde „světlo v tunelu“ a tím je opravená vojenská budova, v které sídlí čáslavští pionýři. A vtom je právě naděje, pionýři se o budovu a okolí vzorně starají a tím ukazují, že i toto ponuré a historií negativně zatížení místo má budoucnost. Budoucnost, která je v mládí, ve svobodě a snad i ta negativní energie jednou „vyšumí“.

Zlata banka
Reklama
Text a foto Vladimír Havlíček
Prohlédnout galerii