Čáslav - 48 roků od invaze „bratrských“ armád do naší vlasti existuje v Čáslavi nápis, který vyjadřuje názor Čáslaváků na okupaci!

Je vůbec možné, aby vápenný nápis, vytvořený ve strachu a spěchu přežil kartáče „normalizátorů“ a klimatické podmínky posledních 48 let? Je tomu tak. Po zveřejnění fotografií čáslavského patriota Jaroslava Šimůnka, který nafotil pomalovanou Čáslav v roce 1968, na to upozornil pan Pavel Dočekal. Nechme mluvit Pavla Dočekala: „Je to neuvěřitelné, ale u  Kauflandu se dochoval jeden nápis, jen je dnes opět zakryt. Je to taková betonová zeď vlevo od Kauflandu, nyní na ní jsou bilboardy a je vidět jen jedno písmeno. Další písmena jsou za bilboardy dodnes čitelná.“ A dále dodává: „V roce 1968 to byl na příjezdové cestě první čáslavský dům, takže názor čáslavských občanů byl jasný hned při vjezdu do města. Na nápis mě upozornil můj táta, který si na uvedené události dobře pamatuje.“

Připomeňme si proč se právě v Čáslavi, vedle nápisů ruských v azbuce, objevily nápisy právě v polštině. Na to odpovídá Jaroslava Hofmanová: „Je zajímavé, že některé nápisy jsou psané v polštině, vrtalo mi to hlavou a tak jsem se na to táty, který je nafotil, zeptala. Říkal, že nápisy psali vojáci základní služby z čáslavských kasáren. Ostraváci, kteří mluvili českopolsky. Prý šli večer na vycházku s kýblem bílé barvy a štětcem a do rána Čáslav pomalovali“. Paní Hofmanová se dále zamýšlí: „Když si ty fotky prohlížím, říkám si, že měl táta docela odvahu, tohle fotit, když tu jezdily ruský tanky“. Další vzpomínka je také zajímavá: „Vyprávěl mi, jak tanky vyjely okolo nás na kopec nad čáslavským pivovarem, natočily děla na město a čekaly. Není se čemu divit, bylo tu letiště a tolik kasáren a vojáků“.

Paní Šimůnková se v jedné věci mýlí. Přes Čáslav nejely ruské tanky. Samozřejmě, tanky byly ruské výroby, tak jako v celém východním bloku, ale vojáci byli Poláci. Dokazuje to fonogram, který generál Jaruzelski dostal od maršála Jakubovského s popisem úkolů pro polské divize. 11. tanková divize dostala rozkaz zaujmout prostor Vrchlabí - Nové Město nad Metují - Pardubice - Kutná Hora, s velitelstvím v Hradci Králové. 10. tanková divize musí obsadit území mezi městy Kostelec nad Orlici - Šumperk - Bystřice nad Pernštejnem - Havličkův Brod - Chrudim, s centrem v Havlíčkově Brodě a 4. motostřelecká divize má vyčkat v záloze u Wroclawi. Není divu, že lidé na první pohled nerozeznali, ke které armádě technika patřila. Tanky a obrněná vozidla byla totiž pomalována tzv. invazními pruhy. Tyto pruhy bílé barvy na kapotách obrněnců a ostatních vozidel měly zabránit případné palbě spřátelených jednotek. V tehdejší době totiž v Československu byla ve výzbroji stejná technika jako v ostatních členských státech Varšavské smlouvy a tak v případě protiútoku Československé armády by armády okupační vojsk měly problémy rozlišit nepřítele od spojence.

Takže závěr, který potvrdila také doktorka Drahomíra Nováková z čáslavského muzea, zní: „Přes Čáslav nejeli sovětští vojáci, ale vojáci armády Polské lidové republiky. Nápisy v polštině a vojáci také Poláci, kruh se uzavřel...., cesta k normalizaci se otevřela. V podstatě ale není důležité, jestli vojáky poslal Sovětský svaz, východní Německo, Polsko, Maďarsko a nebo Bulharsko (Rumunsko a Albánie se okupace nezúčastnili, Albánie dokonce na protest proti invazi z tohoto vojenského paktu vystoupila).

Podstatné je to, že vojáci byli zneužiti v zájmu ideologie, byli pouhými figurkami na velmocenské šachovnici. A hlavně, byl přerušen obrodný proces, který znemožnil vrátit Českoslovenko do rodiny demokratických států.

Dnes, kdy už máme jiné problémy, kdy si svobody mnohdy ani nevážíme, nám může připomenutí jednoho písmena či nápisu připadat zbytečné. Ale není tomu tak. To jedno písmeno, ten jeden nápis, který přežil 48 roků na betonové zdi, je symbolem. A mementem. Ukazuje na zbabělost a hrdinství, které jde vždy ruku v ruce. Až půjdeme Jeníkovskou ulicí, podívejme se na to jedno písmeno, které je vidět mezi bilboardy, je to symbolický pomník stovek mrtvých a raněných Čechů a Slováku ze srpna 1968.