Čáslav - Víc než láska, tak se jmenuje v pořadí již čtvrtá kniha čáslavské spisovatelky Jaroslavy Hofmanové Šimůnkové.

Po románech V sevření osudu, Láska není minulost a Žíznivé sny osudu se tak můžeme ponořit do poutavého příběhu Karolíny Mayerové, ke které jako k odloženému novorozeněti osud rozhodně nebyl příznivý. Maminka ji totiž jako novorozeně odložila do dětského domova. A tím smůla neskončila, v době těhotenství ji opustil muž, kterého milovala. Za několik měsíců přivedla na svět holčičku Lauru, která je naplněným smyslem doposud prázdného života. Po porodu si Karolína přísahala, že malou Lauru bude milovat nadevše a nikdy ji neopustí. Složitou výchovu temperamentního človíčka však těžce zvládá a najednou si uvědomuje, že převzala na svoje bedra příliš velkou odpovědnost. A další osudy Karolíny a její dcery nebudeme prozrazovat, ale budou plné nečekaných zvratů, dokonce bude Karolína řešit dilema, jestli má svoji dceru opustit a odjet se svojí novou láskou, nebo splnit slib, který si dala při Lauřině narození.

Romány a povídky Jaroslavy Hofmanové jsou příběhy o běžných lidských přáních a potřebách, o lásce, o tom co si všichni přejeme, ale někdy si to bojíme přiznat. Jsme vychováváni ke skrývání svých přání, potlačení emocí, představ, citů. A nechceme nebo neumíme o tom mluvit, dusíme to v sobě, trápíme se. A právě v tom spočívá odvaha autorky popsat tato přání, otevřít se, pokusit si svá přání splnit. A jestli se toto povede představitelce románu Karolíně, můžeme posoudit po přečtení knihy čáslavské blogerky, filantropky a především spisovatelky Jaroslavy Hofmanové.

A co vzkazuje autorka svým čtenářům? „Snažím se lidi pobavit vlastními i odposlechnutými příběhy. Mám dost smutné povolání, pracuji totiž jako řečník v pohřební službě. Pravidelně se setkávám s koncem lidské existence a přesto, a nebo právě proto ráda píšu o příbězích s dobrým koncem a ráda se o ně podělím se čtenáři.“