pátek, 29. července 2011

O varhanách, packalství a aroganci

Před pár dny, přesněji 21. července, skončila po třech letech sbírka na renovaci varhan v čáslavském kostele sv. Petra a Pavla. Jsou-li informace poskytované v současnosti jejími organizátory, reprezentovanými téměř výhradně paní Petrou Bělohlávkovou, pravdivé, odvažím se předpovědět, že se celá akce, i přes nesporně bohulibý úmysl, bohužel stane pouhým mementem packalství a také arogance. Trvalým paradoxem pak zřejmě zůstane fakt, že informačně a zejména marketingově zcela nezvládnutý projekt spáchala organizace, která ještě v historicky nedávné době měla public relations v malíčku - katolická církev. Nijak nezpochybňuji dlouhodobě havarijní stav varhan a již vůbec ne pohnutky, které organizátory k uspořádání sbírky vedly; jak je však zřejmé, k samotné nápravě to zdaleka nestačí, a nabízí se v této souvislosti poněkud škodolibě působící přísloví o dobrých úmyslech a cestě do pekel.

Pro připomenutí: sbírka byla slavnostně zahájena benefičním koncertem českobrodského Komorního smyčcového orchestru Vox Bohemica, a to v neděli 19. října 2008, v den Slavnosti výročí posvěcení chrámu sv. Petra a Pavla. Koncertu předcházelo „malé povídání“ o projektu renovace a několik informací o formách zmíněné veřejné sbírky – koncerty, klasické „veřejnosbírkové“ pokladničky a tzv. adopce píšťal. V následujících letech se veřejnost občas dozvěděla, že se koná nějaký další benefiční koncert, občas někdo všímavější zaregistroval pokladničku (nacházely se na celkem osmi místech v Čáslavi a okolí) a hloubavci či noční nespavci se mohli dopídit webové stránky Čáslavské chrámové školy, na níž po celá léta trčel jednou vytvořený a zřejmě nikdy neaktualizovaný text, který sice podrobně líčil (a dnes, navzdory ukončení sbírky, stále ještě líčí) všemožné způsoby, jak peníze darovat, ale neobsahoval jedinou konkrétní informaci, jak mají být nakonec finanční prostředky použity. Jako bonus zde byla, a stále ještě je, umístěna přehledná a všem srozumitelná (ano, je to míněno ironicky) tabulka dispozice varhan, aktuálně ukazující, že z necelých dvou tisíc píšťal jich bylo adoptováno devět, a za tři roky získaná částka tedy představuje 3.600,- Kč.

Předpokládám, že tato čísla odpovídají skutečnosti a tristnímu výsledku sbírky se vůbec nedivím; přiznávám, že jsem na ni nepřispěl ani korunou a vysvětlím proč:

Jakákoli sbírka, při níž jsou spoluobčané žádáni, aby se vzdali části svého příjmu na něco, řekněme, obecně prospěšného, a to na úkor uspokojení vlastních potřeb (bližší košile než kabát) musí být zcela transparentní a maximálně otevřená.

1. Na úvod je zejména třeba veřejnosti sdělit, kolik peněz je nutno sehnat; v našem konkrétním případě, jaký je odhad nákladů na opravu varhan. A nejen to; veřejnost má také právo se dozvědět, jakým způsobem se k dané částce dospělo, tj. kdo daný odhad vyslovil a jak je k podobnému posudku kvalifikován. Pokud organizátoři sbírky měli tyto informace k dispozici, nechali si je pro sebe.

2. Veřejnost má právo znát přesný a jasný pracovní harmonogram a jeho "záložní" verze; v našem případě tedy kdy bude oprava varhan zahájena a jak dlouho bude probíhat, podaří-li se potřebnou sumu shromáždit, případně jakým způsobem se se získanými prostředky naloží, pokud jejich výše dostačovat nebude. I tyto informace nám organizátoři dosud dluží.

3. Organizátor musí být v podobné akci zcela zřejmý a musí o sobě poskytnout vyčerpávající informace; zde jsem stále zmaten jaké je vlastně rozdělení rolí mezi místní farností, Dr. Bělohlávkovou a Chrámovou školou.
4. Veřejnost musí být neustále informována o "stavu konta", případně o tom kdo a jakou částkou přispěl, sluší se též případným dárcům poděkovat. V našem případě k ničemu z toho po celé tři roky nedošlo, což považuji za vrchol arogance.

Nejedná se zdaleka o vyčerpávající seznam (lze přidat, například, ukázkově mizernou propagaci), a já se obávám, že by organizace sbírky mohla posloužit jako odstrašující příklad v učebnici o fundraisingu. Na druhou stranu se však nyní otevírá šance pro každého, kde se chce o získání prostředků na opravu čáslavských varhan skutečně pokusit; organizátor právě zesnulé sbírky to zjevně není, protože vše, nač se zmohl, bylo natažení ruky s otevřenou dlaní a pak dlouhé, dlouhé, dlouhé čekání na zázrak...

http://ckuryr.blogspot.com/2011/07/o-varhanach-aroganci.html