Čáslav - Rodiče, možná to taky důvěrně znáte. Navzdory krásným větám, které čtete ve studijním plánu svého dítěte, realita je taková, že jeho handicap ve škole nikoho nezajímá. Dyslektik, dysgrafik, či majitel jiné podobné poruchy? Pro učitele prostě hlupák, který pomalu čte a ještě pomaleji chápe.

Je to začarovaný kruh. Vaše dítě se doma učí dlouhé hodiny, ovšem výsledky ve škole tomu rozhodně neodpovídají. Jakoby vůbec nechápalo, co čte, natož, aby dokázalo text někomu přetlumočit. Nakonec vám nezbude nic jiného, než denně nastudovat několik předmětů a znovu je dítěti odvykládat. Což o to, pokud trénujete na pozici učitele v základní škole, není to na škodu. Jsou-li vaše ambice přece jen trochu jiné, zřejmě vás několikahodinová denní ztráta zrovna nadšením nenaplňuje ...

Zázrak? Asi jo ...

"Už po pár hodinách se změnil Mirkův přístup k češtině. Chválil si, jak mu to učitelka v BASICu umí vysvětlit. O hodně víc si věří a dokonce začal uvažovat i o í/ý-čkách, což nás doma velmi potěšilo. Všimla jsem si, že Mirek začíná mít vztah ke knížkám. Sám si dokonce půjčil jednu v knihovně. Ve škole si změny všimla i paní učitelka. Z diktátů už dávno dostává 2, což je obrovský úspěch." maminka M. L.

Šance pro každého

Desítky popsaných stránek s vyjádřeními od rodičů ukazují, že i tyto děti mají šanci se zařadit mezi úspěšné studenty a zajistit si tak uplatnění v životě. Problém je však v tom, jak se učit. Pokud by všichni dospělí porozuměli principům, jak se učit s dítětem, jakým překážkám může čelit a jak je zvládat, byli by pro ně největším přítelem a stabilní oporou.