Villa Romantica
Reklama

Z Čáslavi do nejstarší evropské synagogy v italské Ostii

5. září 2020, 07:10

Čáslav/Řím - V rámci Dnů evropské židovské kultury jsem v minulých letech představil synagogy v Čáslavi, Kutné Hoře či Kolíně. Letos jsem nafotil opravdovou raritu, nejstarší synagogu, která byla dosud objevena mimo Izrael. Ta byla objevena teprve v roce 1961 v italské lokalitě Ostia Antica nedaleko Říma.

Nedávno jsem popsal cestu, která mě z Čáslavi dovedla do římské synagogy, zvané Velká, viz zde. Synagoga v antické Ostii z poloviny prvního století našeho letopočtu je však ještě zajímavější. Byla objevena v roce 1961 při výstavbě nové silnice na letiště Fiumicino. Samotné město Ostia je tak trochu archeologický zázrak, nazývaný římské Pompeje.

Ve 4. století před naším letopočtem byl přístav Ostia hlavním zásobovacím římským přístavem, protože ležel na strategickém místě, kde se vody řeky Tiber vlévaly do Tyrhénského moře. V dobách své největší slávy zde žilo až 100 000 obyvatel. Město prosperovalo osm století. Ve 4. století však byl obchod přesunut do nového přístavu severně od Říma. Po epidemie malárie se město zcela vylidnilo. Poté se postupně ztratilo pod nánosy říčních naplavenin a mořského písku. Až ve třicátých letech 20. století bylo vykopáno.

Při návštěvě Ostie vás jistě překvapí, že u bývalého přístavu neuvidíte řeku a široko daleko ani moře. V průběhu staletí se totiž tok řeky odklonil o více než kilometr a moře ustoupilo o celé čtyři kilometry.

A nyní k vlastní synagoze, která byla do roku 1962 vykopána a částečně zrestaurována. Byla objevena na okraji přístavního města, stála tedy na břehu moře. Její nejstarší část je z poloviny prvního století našeho letopočtu, ve čtvrtém století byla rozšířena. V původní podobě byl v budově hlavní sál s lavičkami podél tří stěn, zatímco na druhém konci byla kazatelna, z níž se přednášely modlitby. Další místností byla jídelna s pohovkami. V blízkosti vchodu byla studna a umyvadlo pro rituální mytí. Monumentální brána měla čtyři mramorové sloupy. Sedadla byla dřevěná, podlaha zdobená polychromovaným mramorem. Ve stěnách byla umístěna vysoká okna. Hlavní dveře synagogy směřovaly na jihovýchod, směrem k Jeruzalému. Toto uspořádání bylo později změněno vytvořením příček, které změnily celý vestibul. V jednom z prostor původního vestibulu byla vytvořena kuchyň s troubou a prostory pro podzemní skladování potravin. Toto nové uspořádání potvrzuje domněnku, že synagoga sloužila jako ubytovna pro židovské cestovatele, obchodníky a chudé. Je možné, že v budově žil trvale rabín nebo správce.

Je vzrušující stát na dlažbě synagogy, které se dotýkaly podrážky návštěvníků před dvěma tisíci lety. Je neuvěřitelné koukat směrem k mořskému břehu, který už není na dohled, ale posunul se o čtyři kilometry. A je fascinující mít za zády vykopané město, jehož první osídlení je z doby 1400 let před naším letopočtem.

Text, foto a video Vladimír Havlíček

Galerie
Předchozí Následující
AVE_CZ
Reklama
Z Čáslavi do nejstarší evropské synagogy v italské Ostii

Z Čáslavi do nejstarší evropské synagogy v italské Ostii

5. září 2020

Čáslav/Řím - V rámci Dnů evropské židovské kultury jsem v minulých letech představil synagogy v Čáslavi, Kutné Hoře či Kolíně. Letos jsem nafotil opravdovou raritu, nejstarší synagogu, která byla dosud objevena mimo Izrael. Ta byla objevena teprve v roce 1961 v italské lokalitě Ostia Antica nedaleko Říma.

Nedávno jsem popsal cestu, která mě z Čáslavi dovedla do římské synagogy, zvané Velká, viz zde. Synagoga v antické Ostii z poloviny prvního století našeho letopočtu je však ještě zajímavější. Byla objevena v roce 1961 při výstavbě nové silnice na letiště Fiumicino. Samotné město Ostia je tak trochu archeologický zázrak, nazývaný římské Pompeje.

Ve 4. století před naším letopočtem byl přístav Ostia hlavním zásobovacím římským přístavem, protože ležel na strategickém místě, kde se vody řeky Tiber vlévaly do Tyrhénského moře. V dobách své největší slávy zde žilo až 100 000 obyvatel. Město prosperovalo osm století. Ve 4. století však byl obchod přesunut do nového přístavu severně od Říma. Po epidemie malárie se město zcela vylidnilo. Poté se postupně ztratilo pod nánosy říčních naplavenin a mořského písku. Až ve třicátých letech 20. století bylo vykopáno.

Při návštěvě Ostie vás jistě překvapí, že u bývalého přístavu neuvidíte řeku a široko daleko ani moře. V průběhu staletí se totiž tok řeky odklonil o více než kilometr a moře ustoupilo o celé čtyři kilometry.

A nyní k vlastní synagoze, která byla do roku 1962 vykopána a částečně zrestaurována. Byla objevena na okraji přístavního města, stála tedy na břehu moře. Její nejstarší část je z poloviny prvního století našeho letopočtu, ve čtvrtém století byla rozšířena. V původní podobě byl v budově hlavní sál s lavičkami podél tří stěn, zatímco na druhém konci byla kazatelna, z níž se přednášely modlitby. Další místností byla jídelna s pohovkami. V blízkosti vchodu byla studna a umyvadlo pro rituální mytí. Monumentální brána měla čtyři mramorové sloupy. Sedadla byla dřevěná, podlaha zdobená polychromovaným mramorem. Ve stěnách byla umístěna vysoká okna. Hlavní dveře synagogy směřovaly na jihovýchod, směrem k Jeruzalému. Toto uspořádání bylo později změněno vytvořením příček, které změnily celý vestibul. V jednom z prostor původního vestibulu byla vytvořena kuchyň s troubou a prostory pro podzemní skladování potravin. Toto nové uspořádání potvrzuje domněnku, že synagoga sloužila jako ubytovna pro židovské cestovatele, obchodníky a chudé. Je možné, že v budově žil trvale rabín nebo správce.

Je vzrušující stát na dlažbě synagogy, které se dotýkaly podrážky návštěvníků před dvěma tisíci lety. Je neuvěřitelné koukat směrem k mořskému břehu, který už není na dohled, ale posunul se o čtyři kilometry. A je fascinující mít za zády vykopané město, jehož první osídlení je z doby 1400 let před naším letopočtem.

Text, foto a video Vladimír Havlíček

Prohlédnout galerii