Kolín - Město Kolín vloni finančně podpořilo vydání knihy Mgr. Ireny Šandové „Ing. Václav Budil /1890-1979/“. Recenze knihy se ujal PhDr. Jiří Křesťan CSc. a byla otištěna odborném Časopise Matice moravské 134, 2015, č.2, str.593.
Irena Š a n d o v á : Ing. Václav Budil. 1890–1979
Kolín, vlastním nákladem s podporou Města Kolín 2015, 98 s., ISBN neuvedeno
Osobnosti, jako ing. Václav Budil (27. 4. 1890 Kostelec nad Černými lesy – 30. 11. 1979 Kolín), ředitel kolínské elektrárny Elektrárenského svazu středolabských okresů (ESSO) a od roku 1946 ředitel Východočeských elektráren v Hradci Králové, představovaly ony příznačné „kořínky trávy“ českého demokratismu a kulturního života, rozvíjejícího se k mocnému vzrůstu již za dob habsburského mocnářství. Nadšený podporovatel a činitel ochotnického divadla (jeho aktivity byly pochvalně zaznamenány již in: Karel Hodinář – Václav Klíma: Kronika města Kostelce nad Černými lesy, obecně Černý Kostelec zvaného. Kostelec nad Černými lesy 1912, s. 170–173) a propagátor sportu (viz Stanislav Hora – Jindřich Synek: 110 let LTC Kolín. 1905–2015. Kolín 2015, s. 2–9) se přátelil s architektem Jaroslavem Fragnerem. Podle Fragnerových funkcionalistických návrhů byly postaveny Budilovy vily v Kostelci a v Kolíně, ale také řada veřejných staveb v Kolíně, na prvním místě budova elektrárny ESSO na pravém břehu Labe (viz Hana Hermanová – Rostislav Švácha /edd./: Slavné vily Středočeského kraje. Praha 2010, s. 189–191). Obě vily jsou zapsány v seznamu kulturních památek ČR.
Budilova vnučka Irena Šandová, středoškolská profesorka, vydala knihu jako poctu svému dědovi a také k potěše své matky a tety, v době vydání publikace bezmála devadesátiletých. Oduševnělý dvojportrét dvojčat z ateliéru vynikajícího avantgardního fotografa Jaromíra Funkeho ostatně zdobí knihu (s. 53) a dokládá další ze společenských kontaktů Václava Budila. Kniha zaujme nejen rodinné příslušníky, ale může inspirovat zejména regionální historiky. Irena Šandová se rozhodla připomenout Budilův život a práci především dochovanými fotografiemi a kopiemi dobových dokumentů. Stránky knížky nás provádějí vojenskou službou jejího dědečka za první světové války (sloužil v Pule), dokumentují jeho odbornou a profesní dráhu, jeho rodinný život a záliby, z nichž jsem ještě neuvedl milovanou hudbu. K Budilovým do Kolína dojížděli muzikolog prof. Zdeněk Nejedlý (srov. s. 65) i výkonní hudebníci, jako prof. Miloš Sádlo či prof. Josef Páleníček.
Editorka vybavila knihu kromě stručného úvodu přehledem životopisných dat Václava Budila, rodokmenem rodů Budilových a Jelínkových, přehledem použité literatury, popiskami k reprodukovaným dokumentům a poznámkami. Vydání knihy, jemuž se dostalo podpory ze strany Města Kolína, lze jednoznačně uvítat.
Kutnohorsko - Fotbalové celky z Kutnohorska o víkendu sehrají da…
Potřebuješ připravit svůj stroj na sezónu nebo se ti moto obleče…
Kutná Hora - 9. ročník přátelského charitativního turnaje ŠÍŠA C…
Kutná Hora – V Kollárově ulici v Kutné Hoře můžete stále navštěv…
Sedlec – K Sedlecké pouti neodmyslitelně patří i zábavy s živou …
Kolín - Město Kolín vloni finančně podpořilo vydání knihy Mgr. Ireny Šandové „Ing. Václav Budil /1890-1979/“. Recenze knihy se ujal PhDr. Jiří Křesťan CSc. a byla otištěna odborném Časopise Matice moravské 134, 2015, č.2, str.593.
Irena Š a n d o v á : Ing. Václav Budil. 1890–1979
Kolín, vlastním nákladem s podporou Města Kolín 2015, 98 s., ISBN neuvedeno
Osobnosti, jako ing. Václav Budil (27. 4. 1890 Kostelec nad Černými lesy – 30. 11. 1979 Kolín), ředitel kolínské elektrárny Elektrárenského svazu středolabských okresů (ESSO) a od roku 1946 ředitel Východočeských elektráren v Hradci Králové, představovaly ony příznačné „kořínky trávy“ českého demokratismu a kulturního života, rozvíjejícího se k mocnému vzrůstu již za dob habsburského mocnářství. Nadšený podporovatel a činitel ochotnického divadla (jeho aktivity byly pochvalně zaznamenány již in: Karel Hodinář – Václav Klíma: Kronika města Kostelce nad Černými lesy, obecně Černý Kostelec zvaného. Kostelec nad Černými lesy 1912, s. 170–173) a propagátor sportu (viz Stanislav Hora – Jindřich Synek: 110 let LTC Kolín. 1905–2015. Kolín 2015, s. 2–9) se přátelil s architektem Jaroslavem Fragnerem. Podle Fragnerových funkcionalistických návrhů byly postaveny Budilovy vily v Kostelci a v Kolíně, ale také řada veřejných staveb v Kolíně, na prvním místě budova elektrárny ESSO na pravém břehu Labe (viz Hana Hermanová – Rostislav Švácha /edd./: Slavné vily Středočeského kraje. Praha 2010, s. 189–191). Obě vily jsou zapsány v seznamu kulturních památek ČR.
Budilova vnučka Irena Šandová, středoškolská profesorka, vydala knihu jako poctu svému dědovi a také k potěše své matky a tety, v době vydání publikace bezmála devadesátiletých. Oduševnělý dvojportrét dvojčat z ateliéru vynikajícího avantgardního fotografa Jaromíra Funkeho ostatně zdobí knihu (s. 53) a dokládá další ze společenských kontaktů Václava Budila. Kniha zaujme nejen rodinné příslušníky, ale může inspirovat zejména regionální historiky. Irena Šandová se rozhodla připomenout Budilův život a práci především dochovanými fotografiemi a kopiemi dobových dokumentů. Stránky knížky nás provádějí vojenskou službou jejího dědečka za první světové války (sloužil v Pule), dokumentují jeho odbornou a profesní dráhu, jeho rodinný život a záliby, z nichž jsem ještě neuvedl milovanou hudbu. K Budilovým do Kolína dojížděli muzikolog prof. Zdeněk Nejedlý (srov. s. 65) i výkonní hudebníci, jako prof. Miloš Sádlo či prof. Josef Páleníček.
Editorka vybavila knihu kromě stručného úvodu přehledem životopisných dat Václava Budila, rodokmenem rodů Budilových a Jelínkových, přehledem použité literatury, popiskami k reprodukovaným dokumentům a poznámkami. Vydání knihy, jemuž se dostalo podpory ze strany Města Kolína, lze jednoznačně uvítat.