Kutná Hora – Vernisáž výstavy ANEKDOTY Z ATELIÉRU … ANEB POTKAL RADA RABASE se v prostorách Jezuitské koleje Galerie Středočeského kraje uskuteční v sobotu 22. ledna v 16 hodin. Výstava potrvá až do 19. dubna 2011.

Potřebu zaznamenat historky o slavných malířích a sochařích měli již jejich současníci v antickém Řecku. Anekdoty o umělcích tedy existovaly jako svébytný žánr o mnoho století dříve, než byly dějiny umění kodifikovány jako vědecká disciplína. Dokonce v nich bývá spatřováno jedno z prvních ohnisek, z něhož se později tato disciplína zrodila.

Akademický dějepis umění pochopitelně vyvinul sofistikovanější metodologické přístupy k interpretaci umělecké tvorby, než představuje hyperbola anekdoty. Nutkání vyprávět a dokonce zapisovat vtipné příběhy o umělcích však přetrvalo. Počátkem 70. let minulého století vydalo Lidové nakladatelství v rámci populární ediční řady svazek humorných příběhů z výtvarného prostředí. Na rozdíl od židovských anekdot, kde vystupují fiktivní postavy Kohna s Roubíčkem, nebo anonymních vtipů o šoférech, doktorech, číšnících či trampech, hlavní postavy humorných příhod z uměleckých ateliérů skutečně žily a tvořily. Mikoláš Aleš, Vratislav Nechleba, Emil Filla, Václav Špála, Jaroslav Panuška, Viktor Oliva nebo Vincenc Vingler jsou nejen součástí dějin umění, ale jejich obrazy a sochy se navíc nacházejí i v depozitářích naší instituce. Nápadná kompatibilita sbírky GASK s knižním souborem tradovaných anekdot o „kumštýřích“ se stala spouštěcím momentem netradičně koncipované výstavy, v níž jsou originály uměleckých děl konfrontovány s hlasitou reprodukcí anekdot v podání herce Karla Dobrého.

Cynik si jistě položí otázku, zda umění stárne podobně rychle jako styl a pointy vtipů, které se kdysi vyprávěly o autorech vystavených exponátů. Ale je možno ptát se i jinak. Například do jaké míry osobní aura umělce, dochovaná budoucím generacím často právě prostřednictvím podobně zkratkovitých příběhů, ovlivňuje současnou percepci jejich obrazů a soch? Vzrušovaly by nás stejně obrazy Vincence van Gogha bez historky o uřezaném uchu? Což se dá samozřejmě obrátit. Stala by se nesmrtelnou lokální kauza excentrického malíře, který si v pomatení smyslu odřízl ušní lalůček, kdyby nenamaloval geniální obrazy? Zde se zdá vše jasné. Co se ale stane ve chvíli, kdy se před obrazem významného českého krajináře dozvíme, že se nerad holil?