Kutná Hora - Další díl seriálu operních večerů Karel Bican tentokrát věnoval Pucciniho Turandot na scéně Gran Teatre del Liceu v Barceloně. Ve čtvrtek 22. října (od 17 hodin) si v kongresovém sále kutnohorského Hotelu U Kata prostřednictvím již tradiční velkoplošné DVD projekce zpřítomníme jímavě pohádkový děj Puccinoho Turandot, jak byl scénicky i dramaturgicky koncipován v roce 2005 na scéně Gran Teatre del Liceu (Barcelona). Ve stěžejních partech se nám představ Luana DeVal (Turandot), Franco Farina (Calaf), Barbara Frittoli (Liu).  Dirigentskou taktovku toho večera pozvedl Giuliano Carella.

Pohádková féerie v osnově operní partitury

V rámci našeho říjnového hudebního setkání bych rád milovníky neopakovatelného kouzla virtuózní melodiky italské provenience uvedl do partitury posledního opusu jednoho z tvůrčích géniu světové operní tvorby, jímž zcela jistě byl a i nadále zůstává Giacomo Puccini (1858 -1924). Jeho jméno je prioritně vřazováno mezi významné představitele tzv. verismu ( vero - it. pravda ), jakými byli např. G. Bizet, R. Leoncavallo, P. Masgagni či U. Giordani, ale v tomto výčtu prestižních uměleckých gigantů nelze opominout ani B. Smetanu a jeho námi všemi milovanou a veskrze národní operu rustikální charakteru Prodanou nevěstu! Verismus - coby paralela literárního naturalismu - si klade za cíl své umělecké prezentace vykreslit a následně na scénu uvádět obrazy mnohdy syrové, falešným optimismem nezastírané a nezřídka až bolestně tragické či naopak humorné životní reality jednajících postav. Připomínám třeba osnovu dramaticky a emocionálně hlubinně akcentovaných Pucciniho oper Manon Lescaut (1895), Bohéma (1896) či Tosca (1900). G. Puccini  musel často čelit kritice, která neblaze vnímala dekadentnost jeho osobitého tvůrčího potenciálu. Ovšem v časovém průniku byly tyto negace eliminovány silou nezaměnitelného uměleckého zážitku, jímž je poslech permanentně inscenovaných Pucciniho děl nesporně prodchnut.

Poslední opera G. Pucciniho Turandot (premiéra 24.4. 1926, La Scala, Milán) proběhla až téměř dva roky po skladatelově úmrtí. Dílo podle předlohy svého autora a připomínek věhlasného dirigenta A. Toscaniniho dokončil skladatel Franco Alfano. Ovšem tvůrčí vklad G. Pucciniho plně celé partituře dominuje. Turandot je navíc odbornou i laickou veřejností definována jako Pucciniho nejvýraznější operní dílo, což je zdůrazňováno bohatostí umělecké invence, inspirační dynamičností, jakož i detailním psychologickým ztvárněním hlavních aktérů děje a složitostí jejich vzájemných vztahů.

Jsem přesvědčen, že opětovně budeme obohacení jiskřivým duchovním prožitkem.Karel Bican