Domaro
Reklama

Třetím ročníkem příměstský tábor V Hutích určitě neskončí!

28. červenec 2017, 20:48

Kutná Hora - Kutnohorské děti trávily prázdninové dny na příměstském táboře "V Hutích":

Pátek. Friday. Vendredi. Piatok. Freitag - 28.
Den, který jsme všichni očekávali. Někteří se na něj těšili méně, protože už se nepotkají se svými kamarády a nebudou závodit na kolech, házet si míči, házet si míči do obličeje, házet míči kamkoli za hranice tábora, malovat si, malovat po sobě, malovat po někom jiném, stavět si různé věci z různých předmětů, bourat to sobě a svým kamarádům, chytat motýly, chytat motýly a pak je nepouštět a mučit v plastové skleničce po celý den, sbírat šneky a stavět pro ně domečky a nakonec je stejně hodit do studny... a spoustu dalších věcí! Myslím, že vedoucí už ale tento den vyhlíželi s takovým jiskřením v očích, jako mají děti před Vánoci. Není se čemu divit, jeden týden v tropech, druhý v dešti a zimě (až na výjimky..) a k tomu připočteme 42 dětí z každého turnusu.

Polehčující okolností bylo alespoň to, že některé jsme už znali z prvního týdne, či dřívějších ročníků, ale nové děti jsme si museli zapamatovat, což se ne vždy úplně zadařilo. Proto "odepisování dětí" probíhalo tak jak probíhalo. Maminka Nováková, 2 kusy. Pan Fišárek, dnes jen jeden kus? Rychtářovi, dnes dokonce 3 kusy...

A co se děti za ten týden (dva) naučily? V prvé řadě to bylo vycházet se všemi, s takovými jací jsou a své problémy si děti většinou řešily samy. Já osobně jsem nechtěl slyšet žádné žalování ve stylu on mi to sebral, ona mě bouchla, nechtějí si se mnou hrát apod. Proto se Vám, rodičům, ale i dětem občas mohlo zdát, že jsem poněkud ostřejší, než paní učitelky Alice a Rena. Ale přesně tohle je ten nejlepší způsob, jak se děti něco přiučí a hodí se jim to až do konce života. Dále se naučily různé výtvarné dovednosti. Vyráběli jsme krásné ozdobné vázičky, historické loutny, vitráže do oken, pavouky, kreslili jsme mapy z okolí tábora a na další si už ani nevzpomenu. Dále děti slyšely, jak znějí kostelní varhany - některé dokonce poprvé, což je v Kutné Hoře, městě mnoha kostelů podivuhodné.

Každopádně už to byl třetí ročník - jak se říká, do třetice všeho dobrého a konec, ale náš tábor zdaleka nekončí! Pokud se nic nezmění, příští rok se opět bude konat.

Na konec mi dovolte za všechny vedoucí popřát vám ještě jednou krásné léto, pohodové pobyty u moře, na horách, zkrátka na vodě i na souši. Dětem, které jdou v září poprvé do školy přeji, ať se jim daří, mají dobré známky a problémy řeší s rozvahou a klidem a Vy, rodiče, buďte na své děti pyšní a buďte rádi za to, jaké jsou a dávejte jim co možná nejvíce času, který strávíte všichni společně. To je mnohdy důležitější než drahé dárky, sladkosti a nebo "fidget spinnery", které mi tak lezly na nervy :-)

Mějte se krásně a na viděnou zase někdy!

Lukáš Lázňovský
AVE_CZ
Reklama
Domaro
Reklama
Třetím ročníkem příměstský tábor V Hutích určitě neskončí!

Třetím ročníkem příměstský tábor V Hutích určitě neskončí!

28. červenec 2017

Kutná Hora - Kutnohorské děti trávily prázdninové dny na příměstském táboře "V Hutích":

Pátek. Friday. Vendredi. Piatok. Freitag - 28.
Den, který jsme všichni očekávali. Někteří se na něj těšili méně, protože už se nepotkají se svými kamarády a nebudou závodit na kolech, házet si míči, házet si míči do obličeje, házet míči kamkoli za hranice tábora, malovat si, malovat po sobě, malovat po někom jiném, stavět si různé věci z různých předmětů, bourat to sobě a svým kamarádům, chytat motýly, chytat motýly a pak je nepouštět a mučit v plastové skleničce po celý den, sbírat šneky a stavět pro ně domečky a nakonec je stejně hodit do studny... a spoustu dalších věcí! Myslím, že vedoucí už ale tento den vyhlíželi s takovým jiskřením v očích, jako mají děti před Vánoci. Není se čemu divit, jeden týden v tropech, druhý v dešti a zimě (až na výjimky..) a k tomu připočteme 42 dětí z každého turnusu.

Polehčující okolností bylo alespoň to, že některé jsme už znali z prvního týdne, či dřívějších ročníků, ale nové děti jsme si museli zapamatovat, což se ne vždy úplně zadařilo. Proto "odepisování dětí" probíhalo tak jak probíhalo. Maminka Nováková, 2 kusy. Pan Fišárek, dnes jen jeden kus? Rychtářovi, dnes dokonce 3 kusy...

A co se děti za ten týden (dva) naučily? V prvé řadě to bylo vycházet se všemi, s takovými jací jsou a své problémy si děti většinou řešily samy. Já osobně jsem nechtěl slyšet žádné žalování ve stylu on mi to sebral, ona mě bouchla, nechtějí si se mnou hrát apod. Proto se Vám, rodičům, ale i dětem občas mohlo zdát, že jsem poněkud ostřejší, než paní učitelky Alice a Rena. Ale přesně tohle je ten nejlepší způsob, jak se děti něco přiučí a hodí se jim to až do konce života. Dále se naučily různé výtvarné dovednosti. Vyráběli jsme krásné ozdobné vázičky, historické loutny, vitráže do oken, pavouky, kreslili jsme mapy z okolí tábora a na další si už ani nevzpomenu. Dále děti slyšely, jak znějí kostelní varhany - některé dokonce poprvé, což je v Kutné Hoře, městě mnoha kostelů podivuhodné.

Každopádně už to byl třetí ročník - jak se říká, do třetice všeho dobrého a konec, ale náš tábor zdaleka nekončí! Pokud se nic nezmění, příští rok se opět bude konat.

Na konec mi dovolte za všechny vedoucí popřát vám ještě jednou krásné léto, pohodové pobyty u moře, na horách, zkrátka na vodě i na souši. Dětem, které jdou v září poprvé do školy přeji, ať se jim daří, mají dobré známky a problémy řeší s rozvahou a klidem a Vy, rodiče, buďte na své děti pyšní a buďte rádi za to, jaké jsou a dávejte jim co možná nejvíce času, který strávíte všichni společně. To je mnohdy důležitější než drahé dárky, sladkosti a nebo "fidget spinnery", které mi tak lezly na nervy :-)

Mějte se krásně a na viděnou zase někdy!

Zlata banka
Reklama
Lukáš Lázňovský
Prohlédnout galerii