Domaro
Reklama

NÁZOR: Město jedné kostnice, dvou katedrál a hromady kostlivců

22. listopad 2017, 08:24

Upozornění: Články zařazené do kapitoly "Názory" vyjajdřují stanoviska pouze autorů, nejsou redakčními materiály www.svoboda.info:

Editorial: Příspěvek reaguje pohledem kutnohorského občana na aktuální dění a historické souvislosti turistického ruchu v Kutné Hoře. Rozebírá kořenové příčiny problému neexistujícího turistického průmyslu v našem městě a vlastní roli města Kutná Hora (skrze jeho společnost Průvodcovská služba). V kontextu aktuálního dění – odvolání progresivního jednatele uvedené společnosti, vlažně-ledový postoj zastupitelů k plánované revitalizaci Vlašského dvora – jsou totiž tyto skutečnosti obzvlášť markantní.      

Těžko k uvěření, že po 30 letech můžeme výročí 17. listopadu 1989 vnímat jako lehce kontroverzní, a že se dokonce budou ozývat hlasy k zrušení tohoto svátku. Dá se to pochopit, polistopadové události uštědřily bláhovým snílkům krutou lekci z pragmatismu, působení reálných tržních sil a rozbití bezpečné pozlacené politicko-hospodářské klece Východního bloku.

Jako má každá mince svůj rub i líc, společně s úspěchy (jmenujme hospodářský rozvoj, svoboda slova a cestování, svoboda podnikání) kráčí ruku v ruku ohromné množství nenaplněných očekávání. A to je i případ našeho města, Kutné Hory.  Nelze si nevšimnou, jak se naše město stále více a více vaří v kadlubu vlastní karmy a nashromážděných frustrací.

Za všechny stojí za to zmínit dvě významné, které spolu v podstatě souvisejí:

1. Marginální turistický průmysl, a to i přes vynikající výchozí podmínky, o kterých se může mnohem úspěšnějším destinacím jenom zdát.

2. Nedostatek pracovních a obchodních příležitostí v terciérním sektoru (tedy v podstatě ve službách) v Kutné Hoře.

Agendu města, dotýkající se návštěvníků Kutné Hory, za obec a zajišťuje k tomu účelu zřízená Průvodcovská služba Kutná Hora, s.r.o., jejímž jediným vlastníkem je město Kutná Hora. Ačkoliv můžeme tuto organizaci považovat za určitou oficiální turistickou autoritu města a primární kontakt pro návštěvníky, okruh její působnosti je velmi omezený, její význam a vliv malý, a navíc dlouhodobě klesající, nikoliv stagnující.

Takto alarmující stav navíc není záležitostí posledních let, jedná se o vleklou krizi, přetrvávající již druhé desetiletí. A na tomto místě je třeba sdělit to nejdůležitější:

I když město Kutná Hora za účelem rekreace a poznání navštíví několik set tisíc lidí, přínos pro samotnou obec, skrze městský rozpočet, je naprosto zanedbatelný (promile městského rozpočtu z místních poplatků).

Pro alespoň nějaké vytěžení turistického ruchu, na tomto trhu operuje Průvodcovská služba. Ta však balancuje na hranici žití a nežití, i když její provozní náklady odpovídají pouze malému podnikání. Společnost do roku 2015 získávala prostředky z následujících činností:

1. Průvodcovský okruh sídla radnice Vlašský dvůr – ačkoliv královský palác a kdysi banka Evropy, již mnoho let na pokraji zájmu turistů.
2. Provozování Informačního centra a Pultu centrální ochrany v centru města
3. Služby průvodců městem Kutná Hora
4. Zabezpečení společného marketingu destinace Kutná Hora pro subjekty působící v rámci turistického ruchu v Kutné Hoře – dotační projekt, který měl Průvodcovskou službu pozvednout díky iluzorním synergiím. Vykládejte to ale neúprosným tržním silám, že...

Abych již urychlil poněkud nudný, i když nezbytný výklad, pro přežití obchodní společnosti na volném trhu je nezbytné, aby se tento choval jako stroj na vydělávání peněz, a nikoliv jako příspěvková organizace, určená toliko k jejich utrácení. “Cash is the king” neboli za vším hledej peníze, je mantra každého finančního manažera.

Čtenář pravděpodobně namítne, že se ale pořád jedná o organizaci města, takže by zde neměly být peníze až na prvním místě. :-) Nic není vzdálenější pravdě, neboť teorie municipálních firem nám jasně říká, že se to týká tzv. veřejných statků. Jakýmsi kvaziveřejným statkem bývala obecná informační činnost, která spočívala a dodnes spočívá ve službách informačních poskytovaných exteriéru, tzn. položka č. 2 našeho seznamu.

Fond cestovního ruchu a jeho činnost dodnes vychází z umělé teze, že kromě Kostnice, Barbory a relativně nedávno zpřístupněného novogotického sedleckého chrámu Nanebevzetí Panny Marie tady nic dalšího zajímavého v zásadě není. Takto rozpracovaná premisa je fondem prezentovaná jako strategie cestovního ruchu s příhodným názvem “Město dvou katedrál”. Pravděpodobně nejsem jediný kutnohorák, kterému podobný slogan a strategie cestovního ruchu připadá, řečeno s nemírným eufemismem, poněkud úzce, až účelově zaměřená. Tak jako tak, užití a čerpání prostředků Fondu, je v podstatě v režii dvou největších současných hegemonů kutnohorského cestovního ruchu, Sedlecké farnosti (Kostnice, katedrála Sedlec) a kutnohorského arciděkanství (Barbora, "domeček" u Barbory, kaple Božího těla a další). Takové služby však nejsou veřejným statkem, nýbrž komerční činností.

Žádné proklamované synergie se nekonají i přes rapidně rostoucí návštěvnosti Kostnice, ba naopak návštěvnost Vlašského dvora, jeden z klíčových generátorů příjmů Průvodcovské služby deset let klesala, až klesla na polovinu. Teprve v roce 2016 se díky krizovému managementu společnosti podařilo pokles zastavit a stabilizovat návštěvnost mírně nad úrovní roku 2015. V běžné obchodní praxi se tomu říká “kanibalizovat se”. V normální firmě by byl nerentabilní projekt postauditován a rozhodlo by se o jeho pokračování, rozvoji, redefinici, prodeji či ukončení. Ne však u nás.

Pomineme-li různé účetní fikce, až na čestné výjimky se proto staly veškeré činnosti nerentabilními ve smyslu neschopnosti samofinancování, laicky řečeno, nevydělaly si na sebe. Průvodcovská služba navíc přestala plnit i jednu ze základních funkcí, tedy monetizace prostor Vlašského dvora, které bylo odčerpáváno do městského rozpočtu jako nájemné a které ji bylo později celé odpouštěno.

Veškeré údaje a informace, které zde předkládám, jsou veřejně dostupné na internetu ve velmi podrobně a přehledně zpracovaných výročních zprávách společnosti Průvodcovská služba. Významné skutečnosti jsou velmi podrobně komentované, transparentní. Řekl bych až skoro jedová pilulka pro Radu města a dozorčí rady od všech jednatelů, nicméně na této horké a zpolitizované půdě, nedivím se jim.

Tedy, historicky je Průvodcovská služba více než deset let neschopna samofinancování, situace dospěla v roce 2015 k insolvenci a k praktické neschopnosti dostát svým závazkům a generovat provozně nutné cash flow.  Do této situace přišel v dubnu 2015 manažer Robert Lukášek, aby zvrátil nepříznivý setrvalý trend, vedoucí zcela bezpečně k ukončení činnosti Průvodcovské služby horizontu měsíců.

Zde se čtenář může oprávněně dotázat, no a co by se stalo, kdyby se zavřelo jedno v podstatě bezvýznamné městské s.r.o.? Relativně hodně, proto je namístě malý exkurz do veřejných financí. V rámci politických kampaní různí politici vyřvávají do tlampačů, jak jsou dluhy špatné, jak všechno změní. Stejně jako nezávislý soudce musí dělat právo, nikoliv se řídit politikou, tak i dobrý manažer potřebuje nadání kritického myšlení a schopnost identifikovat objektivně působící procesy, včetně jejich trendů, účinnosti a rizik. Česky – je třeba být kritický a soudný.

Samosprávy obecně disponují obrovským majetkem, avšak jejich roční rozpočty, které jsou významným způsobem tvořeny z tzv. rozpočtového určení daní, tvoří pouze malou část hodnoty majetku. Aby to samosprávy měly ještě o něco těžší, směřování prostředků z rozpočtu je z větší míry určeno zákonem, to jsou ty tzv. mandatorní výdaje. Pouze velmi malý drobek zbývá na různé investice.

Tato skutečnost je pak základem k tvrzení o tzv. podfinancování veřejného sektoru. Vláda tento stav napravuje zejména účelovými dotacemi, jejichž typickým znakem je nutnost tzv. spoluúčasti. A tyto je možné financovat buď z uvedených rozpočtových rezerv či za pomoci cizího zpoplatněného kapitálu.

A zde je už jen krok k potřebě městských kapitálových společností, pokud je jen malá šance získat finanční prostředky nikoliv z rozpočtu, ale na volném trhu, prodejem svých produktů a služeb. Každý milion ušetřený z rozpočtu, může spolufinancovat projekt mnohanásobné hodnoty. Může dokonce sloužit jako splátka různých střednědobých úvěrů sloužících k dofinancování spoluúčasti. Pak může ušetřený milion zajistit financování projektu stonásobné hodnoty. Odborný termín pro tento jev je finanční páka.
Čtenář mi jistě dá za pravdu, že by v tom byl čert, aby se nedala z roční mnohasettisícové návštěvy Kutné Hory vytřískat trocha financí. Ukončení činnosti oficiální turistické autority v přirozené turistické destinaci, to už by byl fakt skutek odporující zdravému rozumu.

Nicméně teorie a praxe rozdílné jsou, a proto se vraťme zpět do roku 2015

Robert Lukášek přebral Průvodcovskou službu v nepříliš dobré kondici, jak by odborník taktně nazval stav, kdy je něco úplně poka… žené. Základní hodnototvorné procesy, až na světlou výjimku PCO, nebyly schopny samofinancování. Bohužel, jejich případná reorganizace narážela na časové či politické bariéry.

Určitým řešením se ukázalo rozšíření aktivit a hledání skutečných, nikoliv pouze iluzorních synergií. Překročení rámce “Města dvou katedrál” nabízí zcela neuvěřitelné kombinace atraktivit, které lze spojit do prodejných produktů. Klasik světového managementu P.F. Drucker nás poučil následovně: “Produkt musí zákazníkovi padnout jak ulitý. Prací marketéra je pak už jenom učinit daný produkt dostupným.” Jako skutečně zdařilý příklad obchodního ducha považuji spolupráci s Českým muzeem venkova (empírový skvost Kačina) a vyřešení základního bloku zákazníka, kterým je dopravní dostupnost, zabezpečením přepravy, jak se říká, v balíčku.

Je důležité si uvědomit, že trh, kde se soutěží o volný čas klienta, je velmi ostrý a zážitek musí překonat očekávání. Vybudovat atraktivní důvěryhodnou image, to vyžaduje roky soustavné práce. V tomto má Kutná Hora velmi dobře nakročeno, a to shodou okolností díky své historii, atraktivitám, prostředí, dostupnosti a obecném povědomí. I německý Kuttenberg či anglická sémantika Mountain of mines, velmi šetří marketérovu práci s vymýšlením jednoduchých a pochopitelných asociací. Hornická minulost a blízkost středu České republiky (matematicky správně těžiště) v obci Číhošť opravňuje užití spojení Kutná Hora - stříbrné srdce Česka. Opravdu bohatý potenciál pro emoční výzvy. Tyto jsou zapotřebí - je nutné chápat, že cestovky hodnotu/zážitky nevytvářejí, ale pouze přeprodávají.

Novou činností Průvodcovské služby se stala produkce Kutnohorských listů. Dříve kus novinového papíru se přeměnil ve plnobarevný měsíčník na kvalitním papíře, s inzertním potenciálem a šancí na samofinancování. Snad jen ho oprostit od komunální politiky, které časopis neskutečně sráží a patří do úplně jiných formátů, jako třeba KH deník, či Obzory kutnohorska.

Otázkou bylo, co s klíčovým procesem tvorby hodnoty, kterým je průvodcovský okruh ve Vlašském dvoře. Dřívější dojná kravička již není schopna samofinancování, navíc expozice je mírně za svým zenitem, málo atraktivní, což vede zákazníka k preferenci jiných zážitků v destinaci Kutná Hora. Investice je v předlužené společnost téměř sprostým slovem, nejinak je tomu s investicí do modernizace expozice.

Daleko jsme tedy od “Cash is the king” neutekli. Avšak i pro řízení a marketing expozic disponuje teoretický management bohatou myšlenkovou základnou. Řešením klesající návštěvnosti a výnosů jsou realizace nových kvalitních expozic, publikací a služeb. Nutností oslovit a přitáhnout dřívější nezákazníky. Udržet konkurenceschopnost na stále ostřejším trhu volného času. Zvyšování kvalifikace pro reflektování potřeb trhu, co se požadovaných služeb týče.  

A zde si Průvodcovská služba pomohla pozoruhodným způsobem sama. Zajistila dotační financování pro obnovu Národní kulturní památky Vlašský dvůr, v celkové hodnotě 89 milionů (anžto to naše radnice po sto letech zase potřebuje), se spoluúčastí z městského rozpočtu 10 %. Nové expozice budou modernizovány, zatraktivněny a rozšířeny v rozsahu investice 13 milionů korun, spoluúčast města opět 10 %. Majstrštykem je, že úspěšná žádost byla realizována vlastními personálními kapacitami, takže zde máme úsporu několik milionů korun, která by bývala byla vyplacena specializované dotační agentuře. Takto přesně vypadá i dobrá praxe města Kolín – pan starosta Rakušan se nějak prezentuje v rámci volební kampaně, jinak je to normální zkušený profesionál, který se obklopil schopnými lidmi, na vytěžení dotací zřídil celý odbor a rozpočet si vydatně vylepšuje příjmy z městských společností a efektivní užitím a prodejem městského majetku.

Vzpomenete-li si na pasáž o veřejných financí, při financování ze střednědobého úvěru se roční zátěž městského rozpočtu kvůli expozici bude pohybovat v řádech stovek tisíc. A tyto by poskytla již mohla generovat samotná expozice, tak jak tomu bylo ještě před cca dvanácti lety.

Bohužel nám před dvěma týdny zazvonil zvonec a pohádky je konec

Našlápnutý tým Průvodcovské služby se s koncem turistické sezóny 2017 dočkal i odvolání jednatele a současně výkonného ředitele firmy a projektového manažera Roberta Lukáška. Z pohledu teoretika časem nejlepším, z pohledu praxe však časem nejhorším, neboť právě mrtvý čas mezi sezónami je tím nejlepším pro práci na rozvojových aktivitách, tvorbu nových hodnotových nabídek, objíždění zákazníků a tak dále, jak obchodní folklór velí.

Respektuji vůli Rady města, od toho tam je, ale ptám se, co bude dále, jaká je nová vůle města, co se Průvodcovské služby týče?
Cestovní ruch je náročné odvětví a úspěšné působení na takovém trhu je vysoce závislé na kreativním lidském kapitálu, adaptabilitě, agilitě a flexibilitě společnosti. Běžná opatření, která spočívají v redukci personálního stavu a najetí na nějaký původní provozní scénář, to je jen prodloužení agonie. Navíc je nejisté, zda k další "klinické smrti" Průvodcovské služby nedojde díky unáhlené výměně jednatelů ještě dříve než až po dalších komunálních volbách, byť jsou už za necelý rok. Když dva dělají "totéž", nemusí to nutně být "totéž".

S pořádným finančním vytěžením turistického ruchu mají určitě problémy i ostatní české města, kutnohorská samospráva spolehlivě není jediná. Doufejme však, že to nevzdá, to by pak jistě hrála prim.

Místo závěru

Případnou reorganizací (metoda Edward Lewis z Pretty Woman, rozprodání firmy po kouskách) či dokonce utlumením činnosti by Kutná Hora, ať z pohledu rozpočtu města, či obce samotné, velmi utrpěla. Na závěr svého příspěvku proto bodově zmíním nejdůležitější souvislosti.

Expozice Vlašský dvůr a synergie – oživení expozice a zlepšení návštěvnosti přinese peněžní prostředky na rozvoj dalších aktivit, zároveň také přitáhne do vylidněného centra návštěvníky a živnostníky. Že to není fikce, se lze přesvědčit na rozkvětu obchodu Zámecké ulice či Komenského náměstí. Pro oživení je publikum nezbytné.

Koncesované průvodcovské služby – změna právního statutu živnosti na koncesovanou přinese příjmy z poplatků za licencovanou průvodcovskou službu.            

Zájmy živnostníků a podnikatelů – zejména skrze informační činnost (referenti infocentra, webové prezentace, průvodci) a dále v komisích a výborech města (projektoví manažeři, statutáři) reprezentuje Průvodcovská služba zájmy těchto skupin obyvatel. Zde je její role nezastupitelná soukromým subjektem.

Informační služby – PS KH je schopna pokrýt (finančně, personálně) vysokou finanční náročnost provozu Infocentra. Jeho přínosy nejsou jednoduše hmatatelné, avšak pro vytváření image destinace, prvotního dobrého dojmu jsou NEPOSTRADATELNÉ. Diskutovat o potřebě infocentra v informační společnosti ve 21. století, ve věku informace, považuji za zcela kontraproduktivní.
Reprezentace města – motivovaný, jazykově vybavený a zapálený profesionál, který je denně v kontaktu s reáliemi města, je vhodným doprovodem pro novináře, obchodníky, delegace.

Perspektivní zaměstnavatel, místo pro stáže – předpokládá se, že zaměstnanost blízké budoucnosti bude zajištěna především sektorem služeb poskytovaných lidmi druhým lidem. To zcela odpovídá zaměření PS KH. Je moudré proto tento trend včas podchytit a rozvíjet.

Miroslav Götz
Kutnohorák

AVE_CZ
Reklama
Domaro
Reklama
NÁZOR: Město jedné kostnice, dvou katedrál a hromady kostlivců

NÁZOR: Město jedné kostnice, dvou katedrál a hromady kostlivců

22. listopad 2017

Upozornění: Články zařazené do kapitoly "Názory" vyjajdřují stanoviska pouze autorů, nejsou redakčními materiály www.svoboda.info:

Editorial: Příspěvek reaguje pohledem kutnohorského občana na aktuální dění a historické souvislosti turistického ruchu v Kutné Hoře. Rozebírá kořenové příčiny problému neexistujícího turistického průmyslu v našem městě a vlastní roli města Kutná Hora (skrze jeho společnost Průvodcovská služba). V kontextu aktuálního dění – odvolání progresivního jednatele uvedené společnosti, vlažně-ledový postoj zastupitelů k plánované revitalizaci Vlašského dvora – jsou totiž tyto skutečnosti obzvlášť markantní.      

Těžko k uvěření, že po 30 letech můžeme výročí 17. listopadu 1989 vnímat jako lehce kontroverzní, a že se dokonce budou ozývat hlasy k zrušení tohoto svátku. Dá se to pochopit, polistopadové události uštědřily bláhovým snílkům krutou lekci z pragmatismu, působení reálných tržních sil a rozbití bezpečné pozlacené politicko-hospodářské klece Východního bloku.

Jako má každá mince svůj rub i líc, společně s úspěchy (jmenujme hospodářský rozvoj, svoboda slova a cestování, svoboda podnikání) kráčí ruku v ruku ohromné množství nenaplněných očekávání. A to je i případ našeho města, Kutné Hory.  Nelze si nevšimnou, jak se naše město stále více a více vaří v kadlubu vlastní karmy a nashromážděných frustrací.

Za všechny stojí za to zmínit dvě významné, které spolu v podstatě souvisejí:

1. Marginální turistický průmysl, a to i přes vynikající výchozí podmínky, o kterých se může mnohem úspěšnějším destinacím jenom zdát.

2. Nedostatek pracovních a obchodních příležitostí v terciérním sektoru (tedy v podstatě ve službách) v Kutné Hoře.

Agendu města, dotýkající se návštěvníků Kutné Hory, za obec a zajišťuje k tomu účelu zřízená Průvodcovská služba Kutná Hora, s.r.o., jejímž jediným vlastníkem je město Kutná Hora. Ačkoliv můžeme tuto organizaci považovat za určitou oficiální turistickou autoritu města a primární kontakt pro návštěvníky, okruh její působnosti je velmi omezený, její význam a vliv malý, a navíc dlouhodobě klesající, nikoliv stagnující.

Takto alarmující stav navíc není záležitostí posledních let, jedná se o vleklou krizi, přetrvávající již druhé desetiletí. A na tomto místě je třeba sdělit to nejdůležitější:

I když město Kutná Hora za účelem rekreace a poznání navštíví několik set tisíc lidí, přínos pro samotnou obec, skrze městský rozpočet, je naprosto zanedbatelný (promile městského rozpočtu z místních poplatků).

Pro alespoň nějaké vytěžení turistického ruchu, na tomto trhu operuje Průvodcovská služba. Ta však balancuje na hranici žití a nežití, i když její provozní náklady odpovídají pouze malému podnikání. Společnost do roku 2015 získávala prostředky z následujících činností:

1. Průvodcovský okruh sídla radnice Vlašský dvůr – ačkoliv královský palác a kdysi banka Evropy, již mnoho let na pokraji zájmu turistů.
2. Provozování Informačního centra a Pultu centrální ochrany v centru města
3. Služby průvodců městem Kutná Hora
4. Zabezpečení společného marketingu destinace Kutná Hora pro subjekty působící v rámci turistického ruchu v Kutné Hoře – dotační projekt, který měl Průvodcovskou službu pozvednout díky iluzorním synergiím. Vykládejte to ale neúprosným tržním silám, že...

Abych již urychlil poněkud nudný, i když nezbytný výklad, pro přežití obchodní společnosti na volném trhu je nezbytné, aby se tento choval jako stroj na vydělávání peněz, a nikoliv jako příspěvková organizace, určená toliko k jejich utrácení. “Cash is the king” neboli za vším hledej peníze, je mantra každého finančního manažera.

Čtenář pravděpodobně namítne, že se ale pořád jedná o organizaci města, takže by zde neměly být peníze až na prvním místě. :-) Nic není vzdálenější pravdě, neboť teorie municipálních firem nám jasně říká, že se to týká tzv. veřejných statků. Jakýmsi kvaziveřejným statkem bývala obecná informační činnost, která spočívala a dodnes spočívá ve službách informačních poskytovaných exteriéru, tzn. položka č. 2 našeho seznamu.

Fond cestovního ruchu a jeho činnost dodnes vychází z umělé teze, že kromě Kostnice, Barbory a relativně nedávno zpřístupněného novogotického sedleckého chrámu Nanebevzetí Panny Marie tady nic dalšího zajímavého v zásadě není. Takto rozpracovaná premisa je fondem prezentovaná jako strategie cestovního ruchu s příhodným názvem “Město dvou katedrál”. Pravděpodobně nejsem jediný kutnohorák, kterému podobný slogan a strategie cestovního ruchu připadá, řečeno s nemírným eufemismem, poněkud úzce, až účelově zaměřená. Tak jako tak, užití a čerpání prostředků Fondu, je v podstatě v režii dvou největších současných hegemonů kutnohorského cestovního ruchu, Sedlecké farnosti (Kostnice, katedrála Sedlec) a kutnohorského arciděkanství (Barbora, "domeček" u Barbory, kaple Božího těla a další). Takové služby však nejsou veřejným statkem, nýbrž komerční činností.

Žádné proklamované synergie se nekonají i přes rapidně rostoucí návštěvnosti Kostnice, ba naopak návštěvnost Vlašského dvora, jeden z klíčových generátorů příjmů Průvodcovské služby deset let klesala, až klesla na polovinu. Teprve v roce 2016 se díky krizovému managementu společnosti podařilo pokles zastavit a stabilizovat návštěvnost mírně nad úrovní roku 2015. V běžné obchodní praxi se tomu říká “kanibalizovat se”. V normální firmě by byl nerentabilní projekt postauditován a rozhodlo by se o jeho pokračování, rozvoji, redefinici, prodeji či ukončení. Ne však u nás.

Pomineme-li různé účetní fikce, až na čestné výjimky se proto staly veškeré činnosti nerentabilními ve smyslu neschopnosti samofinancování, laicky řečeno, nevydělaly si na sebe. Průvodcovská služba navíc přestala plnit i jednu ze základních funkcí, tedy monetizace prostor Vlašského dvora, které bylo odčerpáváno do městského rozpočtu jako nájemné a které ji bylo později celé odpouštěno.

Veškeré údaje a informace, které zde předkládám, jsou veřejně dostupné na internetu ve velmi podrobně a přehledně zpracovaných výročních zprávách společnosti Průvodcovská služba. Významné skutečnosti jsou velmi podrobně komentované, transparentní. Řekl bych až skoro jedová pilulka pro Radu města a dozorčí rady od všech jednatelů, nicméně na této horké a zpolitizované půdě, nedivím se jim.

Tedy, historicky je Průvodcovská služba více než deset let neschopna samofinancování, situace dospěla v roce 2015 k insolvenci a k praktické neschopnosti dostát svým závazkům a generovat provozně nutné cash flow.  Do této situace přišel v dubnu 2015 manažer Robert Lukášek, aby zvrátil nepříznivý setrvalý trend, vedoucí zcela bezpečně k ukončení činnosti Průvodcovské služby horizontu měsíců.

Zde se čtenář může oprávněně dotázat, no a co by se stalo, kdyby se zavřelo jedno v podstatě bezvýznamné městské s.r.o.? Relativně hodně, proto je namístě malý exkurz do veřejných financí. V rámci politických kampaní různí politici vyřvávají do tlampačů, jak jsou dluhy špatné, jak všechno změní. Stejně jako nezávislý soudce musí dělat právo, nikoliv se řídit politikou, tak i dobrý manažer potřebuje nadání kritického myšlení a schopnost identifikovat objektivně působící procesy, včetně jejich trendů, účinnosti a rizik. Česky – je třeba být kritický a soudný.

Samosprávy obecně disponují obrovským majetkem, avšak jejich roční rozpočty, které jsou významným způsobem tvořeny z tzv. rozpočtového určení daní, tvoří pouze malou část hodnoty majetku. Aby to samosprávy měly ještě o něco těžší, směřování prostředků z rozpočtu je z větší míry určeno zákonem, to jsou ty tzv. mandatorní výdaje. Pouze velmi malý drobek zbývá na různé investice.

Tato skutečnost je pak základem k tvrzení o tzv. podfinancování veřejného sektoru. Vláda tento stav napravuje zejména účelovými dotacemi, jejichž typickým znakem je nutnost tzv. spoluúčasti. A tyto je možné financovat buď z uvedených rozpočtových rezerv či za pomoci cizího zpoplatněného kapitálu.

A zde je už jen krok k potřebě městských kapitálových společností, pokud je jen malá šance získat finanční prostředky nikoliv z rozpočtu, ale na volném trhu, prodejem svých produktů a služeb. Každý milion ušetřený z rozpočtu, může spolufinancovat projekt mnohanásobné hodnoty. Může dokonce sloužit jako splátka různých střednědobých úvěrů sloužících k dofinancování spoluúčasti. Pak může ušetřený milion zajistit financování projektu stonásobné hodnoty. Odborný termín pro tento jev je finanční páka.
Čtenář mi jistě dá za pravdu, že by v tom byl čert, aby se nedala z roční mnohasettisícové návštěvy Kutné Hory vytřískat trocha financí. Ukončení činnosti oficiální turistické autority v přirozené turistické destinaci, to už by byl fakt skutek odporující zdravému rozumu.

Nicméně teorie a praxe rozdílné jsou, a proto se vraťme zpět do roku 2015

Robert Lukášek přebral Průvodcovskou službu v nepříliš dobré kondici, jak by odborník taktně nazval stav, kdy je něco úplně poka… žené. Základní hodnototvorné procesy, až na světlou výjimku PCO, nebyly schopny samofinancování. Bohužel, jejich případná reorganizace narážela na časové či politické bariéry.

Určitým řešením se ukázalo rozšíření aktivit a hledání skutečných, nikoliv pouze iluzorních synergií. Překročení rámce “Města dvou katedrál” nabízí zcela neuvěřitelné kombinace atraktivit, které lze spojit do prodejných produktů. Klasik světového managementu P.F. Drucker nás poučil následovně: “Produkt musí zákazníkovi padnout jak ulitý. Prací marketéra je pak už jenom učinit daný produkt dostupným.” Jako skutečně zdařilý příklad obchodního ducha považuji spolupráci s Českým muzeem venkova (empírový skvost Kačina) a vyřešení základního bloku zákazníka, kterým je dopravní dostupnost, zabezpečením přepravy, jak se říká, v balíčku.

Je důležité si uvědomit, že trh, kde se soutěží o volný čas klienta, je velmi ostrý a zážitek musí překonat očekávání. Vybudovat atraktivní důvěryhodnou image, to vyžaduje roky soustavné práce. V tomto má Kutná Hora velmi dobře nakročeno, a to shodou okolností díky své historii, atraktivitám, prostředí, dostupnosti a obecném povědomí. I německý Kuttenberg či anglická sémantika Mountain of mines, velmi šetří marketérovu práci s vymýšlením jednoduchých a pochopitelných asociací. Hornická minulost a blízkost středu České republiky (matematicky správně těžiště) v obci Číhošť opravňuje užití spojení Kutná Hora - stříbrné srdce Česka. Opravdu bohatý potenciál pro emoční výzvy. Tyto jsou zapotřebí - je nutné chápat, že cestovky hodnotu/zážitky nevytvářejí, ale pouze přeprodávají.

Novou činností Průvodcovské služby se stala produkce Kutnohorských listů. Dříve kus novinového papíru se přeměnil ve plnobarevný měsíčník na kvalitním papíře, s inzertním potenciálem a šancí na samofinancování. Snad jen ho oprostit od komunální politiky, které časopis neskutečně sráží a patří do úplně jiných formátů, jako třeba KH deník, či Obzory kutnohorska.

Otázkou bylo, co s klíčovým procesem tvorby hodnoty, kterým je průvodcovský okruh ve Vlašském dvoře. Dřívější dojná kravička již není schopna samofinancování, navíc expozice je mírně za svým zenitem, málo atraktivní, což vede zákazníka k preferenci jiných zážitků v destinaci Kutná Hora. Investice je v předlužené společnost téměř sprostým slovem, nejinak je tomu s investicí do modernizace expozice.

Daleko jsme tedy od “Cash is the king” neutekli. Avšak i pro řízení a marketing expozic disponuje teoretický management bohatou myšlenkovou základnou. Řešením klesající návštěvnosti a výnosů jsou realizace nových kvalitních expozic, publikací a služeb. Nutností oslovit a přitáhnout dřívější nezákazníky. Udržet konkurenceschopnost na stále ostřejším trhu volného času. Zvyšování kvalifikace pro reflektování potřeb trhu, co se požadovaných služeb týče.  

A zde si Průvodcovská služba pomohla pozoruhodným způsobem sama. Zajistila dotační financování pro obnovu Národní kulturní památky Vlašský dvůr, v celkové hodnotě 89 milionů (anžto to naše radnice po sto letech zase potřebuje), se spoluúčastí z městského rozpočtu 10 %. Nové expozice budou modernizovány, zatraktivněny a rozšířeny v rozsahu investice 13 milionů korun, spoluúčast města opět 10 %. Majstrštykem je, že úspěšná žádost byla realizována vlastními personálními kapacitami, takže zde máme úsporu několik milionů korun, která by bývala byla vyplacena specializované dotační agentuře. Takto přesně vypadá i dobrá praxe města Kolín – pan starosta Rakušan se nějak prezentuje v rámci volební kampaně, jinak je to normální zkušený profesionál, který se obklopil schopnými lidmi, na vytěžení dotací zřídil celý odbor a rozpočet si vydatně vylepšuje příjmy z městských společností a efektivní užitím a prodejem městského majetku.

Vzpomenete-li si na pasáž o veřejných financí, při financování ze střednědobého úvěru se roční zátěž městského rozpočtu kvůli expozici bude pohybovat v řádech stovek tisíc. A tyto by poskytla již mohla generovat samotná expozice, tak jak tomu bylo ještě před cca dvanácti lety.

Bohužel nám před dvěma týdny zazvonil zvonec a pohádky je konec

Našlápnutý tým Průvodcovské služby se s koncem turistické sezóny 2017 dočkal i odvolání jednatele a současně výkonného ředitele firmy a projektového manažera Roberta Lukáška. Z pohledu teoretika časem nejlepším, z pohledu praxe však časem nejhorším, neboť právě mrtvý čas mezi sezónami je tím nejlepším pro práci na rozvojových aktivitách, tvorbu nových hodnotových nabídek, objíždění zákazníků a tak dále, jak obchodní folklór velí.

Respektuji vůli Rady města, od toho tam je, ale ptám se, co bude dále, jaká je nová vůle města, co se Průvodcovské služby týče?
Cestovní ruch je náročné odvětví a úspěšné působení na takovém trhu je vysoce závislé na kreativním lidském kapitálu, adaptabilitě, agilitě a flexibilitě společnosti. Běžná opatření, která spočívají v redukci personálního stavu a najetí na nějaký původní provozní scénář, to je jen prodloužení agonie. Navíc je nejisté, zda k další "klinické smrti" Průvodcovské služby nedojde díky unáhlené výměně jednatelů ještě dříve než až po dalších komunálních volbách, byť jsou už za necelý rok. Když dva dělají "totéž", nemusí to nutně být "totéž".

S pořádným finančním vytěžením turistického ruchu mají určitě problémy i ostatní české města, kutnohorská samospráva spolehlivě není jediná. Doufejme však, že to nevzdá, to by pak jistě hrála prim.

Místo závěru

Případnou reorganizací (metoda Edward Lewis z Pretty Woman, rozprodání firmy po kouskách) či dokonce utlumením činnosti by Kutná Hora, ať z pohledu rozpočtu města, či obce samotné, velmi utrpěla. Na závěr svého příspěvku proto bodově zmíním nejdůležitější souvislosti.

Expozice Vlašský dvůr a synergie – oživení expozice a zlepšení návštěvnosti přinese peněžní prostředky na rozvoj dalších aktivit, zároveň také přitáhne do vylidněného centra návštěvníky a živnostníky. Že to není fikce, se lze přesvědčit na rozkvětu obchodu Zámecké ulice či Komenského náměstí. Pro oživení je publikum nezbytné.

Koncesované průvodcovské služby – změna právního statutu živnosti na koncesovanou přinese příjmy z poplatků za licencovanou průvodcovskou službu.            

Zájmy živnostníků a podnikatelů – zejména skrze informační činnost (referenti infocentra, webové prezentace, průvodci) a dále v komisích a výborech města (projektoví manažeři, statutáři) reprezentuje Průvodcovská služba zájmy těchto skupin obyvatel. Zde je její role nezastupitelná soukromým subjektem.

Informační služby – PS KH je schopna pokrýt (finančně, personálně) vysokou finanční náročnost provozu Infocentra. Jeho přínosy nejsou jednoduše hmatatelné, avšak pro vytváření image destinace, prvotního dobrého dojmu jsou NEPOSTRADATELNÉ. Diskutovat o potřebě infocentra v informační společnosti ve 21. století, ve věku informace, považuji za zcela kontraproduktivní.
Reprezentace města – motivovaný, jazykově vybavený a zapálený profesionál, který je denně v kontaktu s reáliemi města, je vhodným doprovodem pro novináře, obchodníky, delegace.

Perspektivní zaměstnavatel, místo pro stáže – předpokládá se, že zaměstnanost blízké budoucnosti bude zajištěna především sektorem služeb poskytovaných lidmi druhým lidem. To zcela odpovídá zaměření PS KH. Je moudré proto tento trend včas podchytit a rozvíjet.

Miroslav Götz
Kutnohorák

Zlata banka
Reklama