Martin Šonka okusil formuli 1 ve vzduchu – akrobatické závody Red Bull Air Race!

Martin Šonka. Foto: www.afbcaslav.cz

25. ledna 2011, 15:24
(aktualizováno: 25. ledna 2011, 21:16)

Čáslav – (I. část rozhovoru), OBSAHUJE VIDEO Mistr republiky v motorovém a bezmotorovém létání, člen České akrobatické reprezentace, první Čech, který se zúčastnil seriálu Red Bull Air Race, pilot a bývalý display pilot L-159 ALCA. O kom je řeč? Nadporučík Martin Šonka, příslušník 21. zTL Čáslav.

Martine, jak jste se dostal k létání?

„Můj táta je velký fanoušek létání. Měl doma spoustu knih a jako malý kluk jsem si v nich listoval. Pak jsem začal stavět modely letadel. Definitivní zlom přišel v 17ti letech, kdy jsem si za ušetřené peníze zaplatil první vyhlídkový let. Ještě, než jsme přistáli, už jsme věděl, že je to láska na celý život. Hned, jak jsme přistáli, tak jsem se ptal na kurzy létání. Jelikož to bylo v létě, tak mi řekli, že bych mohl začít až v zimě teorií a pak až na jaře začít létat. To mi přišlo jako strašně dlouhá doba, a proto jsem se jich zeptal, jestli nemají něco rychlejšího (smích). Říkali, že pouze seskoky padákem. Tak jsem začal alespoň skákat. Přes zimu jsem si udělal teorii a na jaře jsem už létal.“

Na náš e-mail (e-mail afbcaslav, pozn. red) přicházejí často dotazy od žáků základních a studentů středních škol, že chtějí být piloty. Jakou mají zvolit střední resp. vysokou školu? Jaká byla Vaše cesta?

„Vystudoval jsem Střední průmyslovou školu strojnickou v Táboře. Pak jsem nastoupil na FTVS Univerzity Karlovy v Praze a po roce studia jsem se dostal na VA Brno (dnes Univerzitu Obrany) na studijní obor pilot vojenského letadla. Během studia jsem létal na Z-142 a L29 Delfín v Pardubicích, po ukončení studia jsem létal na L-39 u 22.zTL Náměšť nad Oslavou a od roku 2006 létám na L-159 ALCA tady v Čáslavi.“

Jaké jsou Vaše ambice v armádě?

„Jednoznačně jít létat Gripena. Ale zájemců je hodně, míst málo.“

Máte přehled, kolik hodin jste strávil v kokpitu různých typů letadel?

!Když sečtu "armádní" a "civilní" létání, tak je to něco kolem 2000 hodin.“

Armádní piloti se dělí podle zkušenosti na různé třídy. Jakou třídu máte Vy?

„Jsem pilotem první třídy, což je nejvyšší třída. Ale to tady na letce má každý, je to vyžadováno. Pilot první třídy může samostatně plánovat lety, létat v noci i ve dne a za snížených meteorologických podmínek.“

Za jak dlouho se z čerstvě vystudovaného pilota stane pilot první třídy?

„Je to individuální, a také to záleží na tom, kolik je finančních porstředků na palivo a na údržbu letecké techniky. Obvykle to je za 4-5 let. Při změně typu létaného typu začínáte zase od píky.“

V průběhu roku plníte jako pilot - příslušník 212. taktické letky různé úkoly. Mohl by jste čtenářům afbcaslav.cz a zpravodajského serveru www.svoboda.info přiblížit jaké?

„Našim hlavním posláním je podpora pozemních operací, tzv. CAS (Close Air Support). Spolupracujeme s leteckými návodčími jak z Náměště n.O., tak i se školou leteckých návodčích NATO v Německu. Ale věnujeme se i dalším oblastem, jako je vzdušný boj, průzkum atd. Pravidelně létáme na letecké střelnice v Jíncích a Boleticích, kde cvičíme útoky na pozemní cíle ať už palubním kanónem PLAMEN nebo klasickým svržením leteckých pum - řízených i neřízených.“

Jak probíhá Váš běžný pracovní den?

„Záleží na tom, jestli je letový nebo neletový den. Pokud je letový den, tak den začíná briefingem, kde se dozvíme o našem úkolu, dostaneme informace o stavu a vývoji počasí v okolí letiště a zbytku ČR, dále pak informace o stavu dráhy, technického vybavení letiště atd... Všechen čas před letem je vlastně pouze o přípravě na ten kokrétní let. Létat se začíná mezi 9. a 10. hodinou. Za den se dají stihnout maximálně 3 lety. Ale to už je na hraně a člověk většinou nestihne ani oběd. Záleží na náročnosti letu. Pokud se jedná o náročný let, například součinnostní let s jinými letkami, stihneme let pouze jeden. Po letu ještě následuje debriefing, kde vyhodnocujeme jednotlivé lety a upozorňujeme na chyby.“

Jak jste se dostal k závodění v seriálu Red Bull Air Race(RBAR)?

„Už od začátku, kdy jsem začal létat, se mi líbilo, když letadlo neletělo jenom rovně. Takže hned, jak jsem splnil minimální hodinový nálet, jsem si udělal akrobatickou licenci. Pak se mi v roce 2004 podařilo vyhrát mistrovství republiky jak v motorovém, tak bezmotorovém létání, a nato mi pak zavolal Stano Bajzík, trenér české akrobatické reprezentace a nabídl mi členství v reprezentaci. To se samozřejmě neodmítá. Takže na podzim 2004 jsem začal trénovat už s reprezentací. Vlastně až v tento okamžik jsem se dostal k výkonným akrobatickým letadlům. Pak přišel rok 2007 a na mistrovství světa ve Španělsku mě oslovili lidé od Red Bullu, jestli bych nechtěl létat RBAR. Absolvoval jsem několik tréninkových kempů a z 5ti kandidátů jsme nakonec dva dostali superlicenci. No a bylo to.“

Lze skloubit práci armádního pilota a pilota seriálu RBAR?

„Díky velitelům, kteří měli pochopení to skloubit šlo. Dostal jsem 6 měsíců neplaceného volna.“

V ročníku 2010 jste skončil na 14. místě se ziskem 2 bodů. To se nováčkům moc nestává, že?

„No, jak kdy. Máte pravdu, že se to moc nestává, ale například australan Matt Hall se dokázal ve svém prvním ročníku umístit na 3. místě. Pravdou ale také je, že v té době neplatilo pravidlo o standardní hmotnosti pilota. Teď je to tak, že kdo je moc lehký, tak jej v letadle "dováží" závažím. Matt Hall je drobný a váží zhruba o 20 kg méně než všichni ostatní. A to při přetížení 12g, které běžně v závodech dosahujeme dělá mínus 240 kg, což už je znát, protože rozhodují desetiny sekundy. Matt Hall je ale v prvé řadě excelentní pilot. Je to bývalý vojenský pilot, velitel letky F/A-18 Hornet.“

Vaši soupeři Vás velmi chválili. Seriál RBAR je srovnáván s Formulí 1, ale tam se soupeři navzájem moc nechválí. Panuje v RBAR přátelská atmosféra?

„Tady to přátelství funguje asi lépe než ve Formuli 1. Možná je to tím, že ve Formuli 1 jde úplně o jiné peníze, než tady. O to je to tady jednodušší. Jsou to lidé, co už mají něco za sebou a vědí, co se sluší a patří. Když jsem přišel do seriálu, tak jsem měl obavy, jak mě příjmou. I když s většinou z nich jsem se už znal z akrobatických závodů. Ale přeci jenom to jsou obrovské hvězdy akrobatického letectví. Ale všichni jsou úplně normální a pokaždé,když jsem potřeboval něco poradit, byli vždy ochotní pomoci. Dokonce někdy přišli sami a řekli mi, na co si mám dát pozor. Smůla, že to ve Formuli nemají. Teda jejich smůla, že to ve Formuli nemají (smích).“

Je mezi piloty RBAR hodně bývalých nebo současných armádních pilotů?

„Tak Matta Halla jsem už zmínil, dále pak Mike Mangold, od kterého jsem kupoval své soutěžní letadlo - to je bývalý dlouholetý pilot F-4 Phantom. Poměrně dost bývalých armádních pilotů je v organizačním týmu. Například jeden z ředitelů závodů Jim DiMateo je bývalý velitel Top Gun. Létal na F/A-18, F-16, F-15 a F-14.“

Je možné něco z Vašich dovedností, co jste se naučil jako armádní pilot, využít i v RBAR?

„Určitě. Ať už je to jakýkoliv let, tak pilotovi přináší zkušenosti a určitým způsobem jej formuje a vylepšuje jeho dovednosti. Armádní létání je o složitém stroji, kde pilot musí po dlouhou dobu v náročných podmínkách udržet stoprocentní pozornost, správně vyhodnotit, co je důležité, co je méně důležité atd... Létání v RBAR je o koncentraci, obrovském přetížení, přesné pilotáži. Všechno se to prolíná a zkušenosti se dají využít tam i tam.“

Druhou část rozhovoru naleznete na zpravodajském serveru www.svoboda.info již zítra! Zdroj textu: www.afbcaslav.cz