Krchleby - Kapličku svatého Izidora zrekonstruovali na okraji Krchleb, směrem na Vodranty. Akce proběhla především zásluhou starostky Bohumily Jeřichové a restaurátorky Pavlíny Petříkové. „Rozhodli jsme se zainvestovat finance z obecního rozpočtu na to, abychom přiblížili sv. Izidora lidem,“ konstatovala starostka.

Přesná doba výstavby kapličky není známa. Nejedná se o klasickou kulturní památku, či památku zapsanou u Národního památkového ústavu. Přesto má kaplička pro místní obyvatele velký význam. Pro někoho je to vzpomínka na dětství, pro jiné estetické doplnění krajiny a nebo cíl romantických setkání. V posledních desetiletích byl však její stav neutěšený. Občas jí někdo poupravil, původně výklenek dokonce vůbec nebyl zazděný, ale kaplička byla průlezí. Takže místním dětem sloužila v podstatě jako prolézačka a tomu odpovídal také její stav.

„Všichni jsme měli pojmenované toto místo jako „U kaštanu“ a název sv. Izidor nám vštěpovali naše babičky a dědové,“ vzpomíná starostka Bc. Bohumila Jeřichová. Podle názoru starostky mnoho místních lidí ani netuší, kdo vlastně sv. Izidor byl. To byla výzva k opravě kapličky s vyobrazením světce, kterého tak chtěli lidem přiblížit. A tady nastala příležitost pro renomovanou čáslavskou restaurátorku Pavlínu Petříkovou. Ta opravu komentuje: „Celé je to akce hlavně paní starostky z Krchleb. Nechala kapličku opravit a já jsem našla vhodný motiv a namalovala ho. Na zadní stranu jsem napsala text.“ Skromnost restaurátorky není na místě, protože se jedná o náročný motiv ze života sv. Izidora, patrona zemědělců a dobré úrody a ochránce proti suchu. Izidor z Madridu byl rolník, mimořádně zbožný a pracovitý, vyznačoval se velkou dobročinností. Pracoval na polích místného statkáře, a když byl povýšen na vrchního čeledína, vzbudilo to závist ostatních rolníků. Ti žalovali, že zanedbává práci tím, že se denně modlí. Statkář šel na pole, aby mu vytkl jeho chování a viděl dva anděly jak orají s volky a Izidor se modlí. A právě tento výjev brilantně zpracovala Pavlína Petříková.

O motivu k náročné rekonstrukci kapličky a o způsobu financování starostka obce říká: „Stáří kapličky se na ní průběžně podepisovalo. Občas nějaký vandal tomu napomohl a to nemůže nikoho nechat chladným. Rozhodli jsme se sehnat na opravu finance a letos to konečně vyšlo ze SZIFu. Oprava proběhla během prázdnin, a protože byla kaplička moc hezky opravená, chtěli jsme dodat vážnost tomuto místu a možná omezit vandalismus. Doufáme, že by vandaly mohlo zarazit, že to není jen bílá prázdná stavba. Slovo dalo slovo a navázali jsme spolupráci právě s paní Petříkovou, která se vrhla do práce a naše rozhodnutí podpořila.“

A co dodat závěrem? Poděkovat všem, kteří se na akci podíleli a to jakýmkoliv způsobem. Je potěšující, že v době, kdy mnoho lidí šíří „blbou náladu“ je hodně těch, kteří dělají nezištně něco pro své okolí, pro obec, pro druhé. A těch je víc. Jen o nich není slyšet, jsou totiž skromní a místo strašení a šíření špatných zpráv raději pracují. A to je také příklad z Krchleb. A že je toto pravda, dokládá zkušenost krchlebské starostky: „Bohužel žádný čin není bez potrestání, ale to s funkcí starostky souvisí. Nikdy se nezavděčíte všem. Snesla se na nás totiž nejen chvála za opravu, ale i kritika. Ale já a ani pan místostarosta Josef Bruthans bychom rozhodnutí o opravě a dodání důstojnosti této kapličce nezměnili a stojíme si za tím, ať je kritika jakákoliv.“

Krchleby jsou zase o něco krásnější, naše zakořenění je zase o něco hlubší a vazba na předchozí generace je pevnější. Tečkou za příjemným povídáním s Bohumilou Jeřichovou jsou její slova: „U srdíčka mě teď hřeje krásný pocit z toho, že se zase kousek obce přiblížil lidem a povedlo se to dle našich představ“.