PM
Reklama

Na Babettách se vydali na Slovensko a zpět, stihla je bouře i armádní vrtulník!

19. srpen 2019, 07:59

Kutnohorsko - Skupina tří kluků a jedna dívka - Filip (19 let) a Jana Zatřepálkovi (22 let) z Chlístovic, Milan Zatřepálek (21 let) z Jakuba a Vojtěch Rylich z Albrechtic u Kutné Hory (17 let) se ve dnech 3. - 9. srpna vypravila na cestu dlouhou zhruba 740 km na Slovensko a zpět. Nebylo by na tom nic divného, kdyby necestovali na mopedech Babetta 210. Bezporuchová Babetta má na kontě asi 800 km.

Jak dlouho trvala příprava na cestu?
Připravovali jsme se od minulého roku, zaměřili jsme se zejména na ladění Babett. Snažili jsme se je opravit tak, aby byly schopné celou cestu ujet. Jednu Babettu jsme vybavili vozíkem. Nechali jsme si vyrobit trička s vlastním logem a samolepky a nejintenzivnější přípravy přišly zhruba týden před samotným odjezdem. Vybírali jsme si, co důležitého s sebou vzít, které náhradní díly, oblečení, spacáky, stan, potraviny… je důležité si uvědomit, že prostor pro všechny věci je omezený, každý měl svůj batoh, který si vezl na zádech a brašnu, která normálně patří na kola. Zároveň je důležité myslet na váhu všech věcí, abychom Babetty zbytečně nepřetěžovali. Letos jsme spoustu místa navíc získali právě novým vozíkem. Stejně je ale potřeba rozmyslet si a vést pouze to nejdůležitější.

A vo všechno jste tedy konkrétně vezli s sebou?
Náhradní díly a nářadí ­- vybroušený válec, klíče, šroubováky, svíčky, startovací spojky, jedničkové spojky, dvojkové spojky, pružinky do startovacích a jedničkových spojek, teristory, duši, lepení, dráty do kol, řemeny, náhradní žárovky… Outdoorové vybavení - stan, spacáky, karimatky, vařič. Dále oblečení, hygienické potřeby, potraviny, vodu…  Elektroniku - mobily, GoPro, solární nabíječku…

Jak jste vybírali trasu?
Trasu jsme vybírali všichni společně a vzhledem k tomu, že loňská cesta nás zavedla na Lipno. I v letošním roce jsme si řekli, že bychom za cíl mohli zvolit nějakou velkou českou vodní nádrž, proto vyhrála Pálava. Později se nám ale cesta zdála nedostatečně dlouhá, takže jsme se rozhodli pokračovat dále na východ a vzít naše Babetty do země jejich původu - na Slovensko.

Kolik celá výprava stála?
Největší položku v rozpočtu tvořily náhradní díly a palivo. Spotřebovali jsme asi 80 litrů. Pokud se jedná například o ubytování nebo potraviny na naší cestě, většinu jídel jsme si vařili sami a několikrát spali i mimo kemp. Cesta nás všechny vyšla zhruba na 8 000 Kč.

Mnohakilometrová cesta na Babettách je jistě velkým dobrodružstvím, můžete připojit i nějaké zážitky?
První opravy nastaly asi po deseti kilometrech hned po odjezdu, to pro nás znamenalo více, než hodinové zpoždění. V sobotu naší cestu často doprovázely přeháňky a bouřky. A protože naše cesta vedla přes Žďár nad Sázavou, stihli jsme navštívit i kostel na Zelené hoře. Po poslední opravě, která proběhla asi po 21. hodině, jsme si našli louku na první přespání.

Další den jsme vcelku plynule dojeli až k prvnímu cíli, na Pálavu. Pondělní dopoledne jsme si dali odpočinkovější, co se jízdy na Babettě týče a vyrazili jsme se podívat na zříceninu hradu Dívčí hrady a potom odpoledne vyrazili za našimi slovenskými sousedy. Ovšem brzy po tom, co jsme překročili hranice Slovenska se nám naše Babetty začaly čím dál více rozbíjet, ale zatím to naštěstí nebylo nic, s čím bychom si neporadili.

V úterý jsme dorazili do Pezinoku a na kraji města se usídlili, protože se nám porouchaly rovnou dvě Babetty. Po tom, co jsme pozdě do večera a neúspěšně opravovali, jsme si v blízkosti (Babetty v noci moc dobře nesvítí a navíc jsme dvě museli tlačit) našli louku vhodnou k přespání a zde přečkali do středečního rána.

Středa pro nás začala opět opravami a sháněním dílů (i jídla), které jsme neměly s sebou. Po obědě se nám vše podařilo zdárně opravit, naložili jsme zpět všechny věci a zjistili, že na jedné Babettě praskla řídítka, takže nastalo hledání servisu nebo zkrátka někoho, kdo by nám je svařil - bez toho by nebylo možné pokračovat dál. A povedlo se, v jednom servisu nám ochotně pomohli. Z Pezinoku jsme se vraceli už zpět směrem do ČR, ovšem opět po několika km se Babetty rozbily a dokonce jsme se dostali do stavu, kdy byla pojízdná pouze jediná. Opět po několika hodinách strávených opravováním jsme došlapali do nejbližšího kempu, vzdáleného 7 km, protože se blížil večer a s jednou pojízdnou Babettou se nedalo pokračovat dál. Po tom, co jsme dostavěli stan, přihnala se bouře, silný vítr a déšť, a potom, co jsme se pokusili stan alespoň zatížit a vzít si z něj to nejdůležitější (peněženky a mobily) běželi jsme se schovat do sprch v kempu. Když bouře alespoň částečně ustala, zjistili jsme, že stan je zničený a všechny naše věci mokré. Myslím, že ani nemusím popisovat, jak šťastní jsme byli za rozhodnutí, že tenhle večer budeme spát zrovna v kempu. Děkujeme za půjčení dek a karimatky polským spolubydlícím!

Ve čtvrtek dopoledne jsme opět sháněli díl - malý unašeč lehkých spojek, jeden z dílů, který jsme zrovna neměli s sebou a bez kterého by opět nebylo možné pokračovat. A sehnali jsme 37 km daleko. S poslední pojízdnou Babettou jsme se pro něj tedy vydali. Opravili jsme vše, co se dalo a pozdě odpoledne konečně vyrazili zase na cestu! Poslední noc jsme nedojeli až do kempu, proto jsme si našli místo na přespání na poli v jeteli. Zrovna jsme se chystali rozbalit náš stan nebo spíš to, co po něm zůstalo, a v tom přilétla armádní helikoptéra, která v nás nevzbuzovala zvláštní pozornost, když však se začala vracet a rozsvíceným reflektorem mířila směrem k nám, začali jsme být trochu nejistí. Vyvrcholilo to tím, když helikoptéra přistála asi 300 metrů od nás. Po chvíli však znovu vzlétla a přistání ještě několikrát opakovala, ale asi po hodině nadobro odletěla.

Poslední den cesty jsme jeli rovnou až domů pouze s jednou zastávku, protože každé zastavení znamenalo výměnu svíčky na jedné Babettě a těch jsme měli už pouze omezený počet. Občas bylo docela napínavé kam a jestli vůbec dojedeme, ale o tom to přesně je, člověk se na takové cestě nikdy nenudí a zůstane mu spousta zážitků, na které bude ještě dlouho vzpomínat. Máme radost, že se nám celou trasu podařilo ujet a vrátili jsme se zase zpátky v pořádku domů. Děkujeme všem, kteří nás podporovali a věřili, že cestu zvládneme a také si nesmírně vážíme všech lidí, kteří nám na cestě neváhali pomoci!

tz, res, foto archiv Babeťáků
AVE_CZ
Reklama
Na Babettách se vydali na Slovensko a zpět, stihla je bouře i armádní vrtulník!

Na Babettách se vydali na Slovensko a zpět, stihla je bouře i armádní vrtulník!

19. srpen 2019

Kutnohorsko - Skupina tří kluků a jedna dívka - Filip (19 let) a Jana Zatřepálkovi (22 let) z Chlístovic, Milan Zatřepálek (21 let) z Jakuba a Vojtěch Rylich z Albrechtic u Kutné Hory (17 let) se ve dnech 3. - 9. srpna vypravila na cestu dlouhou zhruba 740 km na Slovensko a zpět. Nebylo by na tom nic divného, kdyby necestovali na mopedech Babetta 210. Bezporuchová Babetta má na kontě asi 800 km.

Jak dlouho trvala příprava na cestu?
Připravovali jsme se od minulého roku, zaměřili jsme se zejména na ladění Babett. Snažili jsme se je opravit tak, aby byly schopné celou cestu ujet. Jednu Babettu jsme vybavili vozíkem. Nechali jsme si vyrobit trička s vlastním logem a samolepky a nejintenzivnější přípravy přišly zhruba týden před samotným odjezdem. Vybírali jsme si, co důležitého s sebou vzít, které náhradní díly, oblečení, spacáky, stan, potraviny… je důležité si uvědomit, že prostor pro všechny věci je omezený, každý měl svůj batoh, který si vezl na zádech a brašnu, která normálně patří na kola. Zároveň je důležité myslet na váhu všech věcí, abychom Babetty zbytečně nepřetěžovali. Letos jsme spoustu místa navíc získali právě novým vozíkem. Stejně je ale potřeba rozmyslet si a vést pouze to nejdůležitější.

A vo všechno jste tedy konkrétně vezli s sebou?
Náhradní díly a nářadí ­- vybroušený válec, klíče, šroubováky, svíčky, startovací spojky, jedničkové spojky, dvojkové spojky, pružinky do startovacích a jedničkových spojek, teristory, duši, lepení, dráty do kol, řemeny, náhradní žárovky… Outdoorové vybavení - stan, spacáky, karimatky, vařič. Dále oblečení, hygienické potřeby, potraviny, vodu…  Elektroniku - mobily, GoPro, solární nabíječku…

Jak jste vybírali trasu?
Trasu jsme vybírali všichni společně a vzhledem k tomu, že loňská cesta nás zavedla na Lipno. I v letošním roce jsme si řekli, že bychom za cíl mohli zvolit nějakou velkou českou vodní nádrž, proto vyhrála Pálava. Později se nám ale cesta zdála nedostatečně dlouhá, takže jsme se rozhodli pokračovat dále na východ a vzít naše Babetty do země jejich původu - na Slovensko.

Kolik celá výprava stála?
Největší položku v rozpočtu tvořily náhradní díly a palivo. Spotřebovali jsme asi 80 litrů. Pokud se jedná například o ubytování nebo potraviny na naší cestě, většinu jídel jsme si vařili sami a několikrát spali i mimo kemp. Cesta nás všechny vyšla zhruba na 8 000 Kč.

Mnohakilometrová cesta na Babettách je jistě velkým dobrodružstvím, můžete připojit i nějaké zážitky?
První opravy nastaly asi po deseti kilometrech hned po odjezdu, to pro nás znamenalo více, než hodinové zpoždění. V sobotu naší cestu často doprovázely přeháňky a bouřky. A protože naše cesta vedla přes Žďár nad Sázavou, stihli jsme navštívit i kostel na Zelené hoře. Po poslední opravě, která proběhla asi po 21. hodině, jsme si našli louku na první přespání.

Další den jsme vcelku plynule dojeli až k prvnímu cíli, na Pálavu. Pondělní dopoledne jsme si dali odpočinkovější, co se jízdy na Babettě týče a vyrazili jsme se podívat na zříceninu hradu Dívčí hrady a potom odpoledne vyrazili za našimi slovenskými sousedy. Ovšem brzy po tom, co jsme překročili hranice Slovenska se nám naše Babetty začaly čím dál více rozbíjet, ale zatím to naštěstí nebylo nic, s čím bychom si neporadili.

V úterý jsme dorazili do Pezinoku a na kraji města se usídlili, protože se nám porouchaly rovnou dvě Babetty. Po tom, co jsme pozdě do večera a neúspěšně opravovali, jsme si v blízkosti (Babetty v noci moc dobře nesvítí a navíc jsme dvě museli tlačit) našli louku vhodnou k přespání a zde přečkali do středečního rána.

Středa pro nás začala opět opravami a sháněním dílů (i jídla), které jsme neměly s sebou. Po obědě se nám vše podařilo zdárně opravit, naložili jsme zpět všechny věci a zjistili, že na jedné Babettě praskla řídítka, takže nastalo hledání servisu nebo zkrátka někoho, kdo by nám je svařil - bez toho by nebylo možné pokračovat dál. A povedlo se, v jednom servisu nám ochotně pomohli. Z Pezinoku jsme se vraceli už zpět směrem do ČR, ovšem opět po několika km se Babetty rozbily a dokonce jsme se dostali do stavu, kdy byla pojízdná pouze jediná. Opět po několika hodinách strávených opravováním jsme došlapali do nejbližšího kempu, vzdáleného 7 km, protože se blížil večer a s jednou pojízdnou Babettou se nedalo pokračovat dál. Po tom, co jsme dostavěli stan, přihnala se bouře, silný vítr a déšť, a potom, co jsme se pokusili stan alespoň zatížit a vzít si z něj to nejdůležitější (peněženky a mobily) běželi jsme se schovat do sprch v kempu. Když bouře alespoň částečně ustala, zjistili jsme, že stan je zničený a všechny naše věci mokré. Myslím, že ani nemusím popisovat, jak šťastní jsme byli za rozhodnutí, že tenhle večer budeme spát zrovna v kempu. Děkujeme za půjčení dek a karimatky polským spolubydlícím!

Ve čtvrtek dopoledne jsme opět sháněli díl - malý unašeč lehkých spojek, jeden z dílů, který jsme zrovna neměli s sebou a bez kterého by opět nebylo možné pokračovat. A sehnali jsme 37 km daleko. S poslední pojízdnou Babettou jsme se pro něj tedy vydali. Opravili jsme vše, co se dalo a pozdě odpoledne konečně vyrazili zase na cestu! Poslední noc jsme nedojeli až do kempu, proto jsme si našli místo na přespání na poli v jeteli. Zrovna jsme se chystali rozbalit náš stan nebo spíš to, co po něm zůstalo, a v tom přilétla armádní helikoptéra, která v nás nevzbuzovala zvláštní pozornost, když však se začala vracet a rozsvíceným reflektorem mířila směrem k nám, začali jsme být trochu nejistí. Vyvrcholilo to tím, když helikoptéra přistála asi 300 metrů od nás. Po chvíli však znovu vzlétla a přistání ještě několikrát opakovala, ale asi po hodině nadobro odletěla.

Poslední den cesty jsme jeli rovnou až domů pouze s jednou zastávku, protože každé zastavení znamenalo výměnu svíčky na jedné Babettě a těch jsme měli už pouze omezený počet. Občas bylo docela napínavé kam a jestli vůbec dojedeme, ale o tom to přesně je, člověk se na takové cestě nikdy nenudí a zůstane mu spousta zážitků, na které bude ještě dlouho vzpomínat. Máme radost, že se nám celou trasu podařilo ujet a vrátili jsme se zase zpátky v pořádku domů. Děkujeme všem, kteří nás podporovali a věřili, že cestu zvládneme a také si nesmírně vážíme všech lidí, kteří nám na cestě neváhali pomoci!

tz, res, foto archiv Babeťáků
Prohlédnout galerii