Úvodního hudebního vstupu loňských slavností se zúčastnila i jezdecká družina, která ke kostelu doprovodila zbyslavské panstvo: Rytíře Adama Jaroslava Šofmana a jeho choť Johanu Polyxenu. Foto: Zdeňka Nezbedová

Žehušicko – Osmadvacátý ročník tradičního Festivalu J. V. Sticha – Punto se koná ve dnech 25. a 26. června 2010. Letošní první koncert Slavnosti lesního rohu zazní v pátek 25. června v kostele Nejsvětější Trojice ve Zbyslavi v 19 hodin.

Hlavní program se pak uskuteční v sobotu 26. června v Žehušicích, kde bude v 8.30 hodin zahájen u žehušické tvrze a poté pokračovat Hubertskou mší v kostele sv. Marka, kterou budou troubit a zpívat lovečtí trubači z Vimperka v 9 hodin.

Bílé jeleny v žehušické oboře navštíví účastníci v 10 hodin. Další program je v Základní škole Jana Václava Sticha - Punta, kde se od 11 hodin přidají k návštěvníkům bývalí žáci prof. Františka Šolce z JAMU Brno, který byl uměleckým zakladatelem Slavností lesního rohu a jehož nedožitým devadesátým narozeninám je celá XXVIII. Slavnost lesního rohu věnována. Ve 13 hodin je koncert ve škole a v 15.30 hodin závěrečný koncert Brněnských hornistů v kostele sv. Marka.

O vzniku slavnosti

Tradiční Slavnost lesního rohu, konaná na počest vynikajícího virtuosního hráče a žehušického rodáka J. V. Sticha, je pravidelně pořádána od roku 1983. Její zahájení před starou žehušickou tvrzí bylo však zavedeno až v roce 1990 tehdejším starostou této obce panem Ing. Ladislavem Zemanem. Nestalo se tak náhodou - jde o místo symbolizující bohatou historii Žehušic. Připomeňme si proto, při této příležitosti, alespoň zlomek dávné minulosti, zajímavý kamínek z mozaiky málo známých dějů našeho regionu:

Z historie Žehušic

První písemné zprávy o Žehušicích jsou ze 14. století, z doby panování Karla IV., římského císaře a českého krále, právem nazývaného „otcem vlasti“. Na místě nynějšího starého zámku, budovy, na které je pamětní deska Jana Václava Sticha, stála tehdy prostá zemanská tvrz, nejspíš dřevěná, jejímiž majiteli byli bratři Vítek ze Žehušic, Jindřich z Telčic a Kuneš ze Semnic. Telčice jsou dnes součástí Chvaletic (Staré Chvaletice), po Jindřichově tvrzi tam již není památky. Je tam však pěkný evangelický kostel. Kunešovy Semnice bychom hledali marně. Tak, jako se v průběhu staletí z Chotovic staly Chotusice, jsou na místě Semnic, na pravém břehu Labe Selmice. Ani tam nenajdeme žádné pozůstatky tvrze. Nalezneme tam odchovnu koní Národního hřebčína Kladruby nad Labem, východním směrem odtud vede 4 km dlouhá alej přímo do tohoto nejstaršího hřebčína v Čechách.

Podobný osud potkal i tvrze v bezprostřední blízkosti Žehušic, které patřily velmi bohatým majitelům kutnohorských stříbrných dolů, označovaných Horníci. Jejich tvrze byly v Bojmanech a v Druhanicích. Když král Jan Lucemburský učinil nad hrobem své manželky na Zbraslavi veřejné pokání nad svým dosavadním nevázaným životem a slavnostně odpřisáhl žít nadále v bázni boží, r. 1342 na potvrzení kajícné upřímnosti svého slibu o dalším bohabojném životě, zakoupil od tehdejšího majitele Václava Temla (Temlina) z Kutné Hory, za 400 kop pražských grošů na jih od osady Újezd (v Praze) poplužní dvůr s příslušnými polnostmi, sady, s pobřežními loukami, s vinicí na Konvářce a s mlýny na Vltavě. To všechno pak daroval čtyřiadvaceti mnichům pozvaným do Českého království z francouzského La Chartreuse na zbudování kláštera s kostelem. Václav Temlin byl v té době také majitelem tvrze v Bojmanech.

Synové Vítka ze Žehušic, Hynek a Ješek se připomínají jako dobrodinci zdejšího farního chrámu již r. 1350. Od tohoto roku se shodou okolností také následkem nemoci či úrazu diametrálně změnil život Karla IV. Ať už následkem polyneuritidy (zánět míšních nervů) nebo úrazu s krevními výrony okolo krční páteře - v tom experti ještě nejsou jednotni - zůstal shrbený s hlavou nachýlenou trvale doleva. Pouhý rok po císařově politickém triumfu, natáhla na něho zcela konkrétně ruku smrt a Karel si vzal z této nehody poučení.

V letech 1406 - 1422 se připomínají bratři Vítek a Jan ze Žehušic. Starší Vítek přivěsil svou pečeť na stížný list, podaný českými šlechtici sněmu do Kostnice proti upálení mistra Jana Husa (1415). 26. 7. 1422 je Vítek ze Žehušic uveden mezi svědky dědické listiny ve prospěch Jana Chotúně z Nestajova (Bojmany, Horka a Druhanice). Zemané ze Žehušic měli v erbu hlavu kohouta, která je také na jejich pečeti Od roku 1430 skončilo v Žehušicích stoleté období žehušických zemanů a na dalších sto let se tu stali pány Žehušičtí z Nestajova. V následujících staletích se střídali další majitelé.