Paběnice - Skupina Derby v červnu oslaví 30 let jedinečným koncertem, který na paběnickém parketu začne v sobotu 16. června ve 20.30 hodin. Gratulovat přijdou nejen věrní fanoušci, ale i kapely Kranz a Jiří Schelinger revival. Na otázky nejen o historii kapely odpovídal kytarista a jeden ze zakládajících členů Pavel Jeřábek:

Čtenáře by asi zajímalo, jak se kapela Derby dala dohromady, co bylo motivací a kdo prvním hnacím motorem?
Po návratu z vojny v roce 1986 jsem přijal nabídku Jirky Fiedlera na post kytaristy do kapely BODY, která hrála už hodně let. Po roce hraní jsme začali mít s Jirkou větší muzikantské ambice a v hlavě jsme už měli plány na novou kapelu.

Kapela DERBY tedy vznikla na jaře 1988 spojením některých členů kapel BODY a ROTOR. Původní složení bylo: Jiří Fiedler - zpěv, Pavel Jeřábek - kytary, zpěv, Pavel Mach - klávesové nástroje, Standa Kuba - kytara, Marek Sádlík - baskytara, zpěv, Jaroslav Ruml - bicí nástroje.

Za dva roky přišel na post bicích Martin Roubíček, který je s námi dodnes. Hráli jsme převážně hardrockový repertoár zahraničních kapel, které u nás nebyly příliš známé (Magnum, Harem Scarem, Skagarack, Dare…), hodně jsme si zakládali na čtyřhlasých vokálech. České texty  psal zpěvák Jiří Fiedler a nutno dodat, že právě jeho výborné texty se staly jedním z poznávacích znamení kapely. Hrálo se každý týden v pátek i v sobotu (výjimkou nebyly ani neděle) ve středních a Jižních Čechách, na Plzeňsku, ale především na Jihlavsku, kde dodnes máme spoustu věrných fanoušků.

Před třiceti lety v republice ještě nebylo možné svobodně poslouchat muziku, neexistoval internet a sociální sítě, kde jste sháněli skladby a jak jste se je učili?
V té době opravdu nebylo snadné sehnat zahraniční muziku, ale bubeník Jarda Ruml žil v Praze a měl dobrý zdroj, takže vozil CD z venku, ze kterých jsme jednou za rok hlasováním vybírali, co se nám líbí a tak vlastně vznikal první repertoár DERBY. Každý muzikant si z nahrávky vytáhl svůj nástroj, to se naučil a vše se dalo dohromady ve zkušebně, prostě klasika.

Kolik jste nahráli desek?
Postupně jsme začali točit i naše CD. Co se týká vydané diskografie, jedná se o tato alba: "Do posledního loku" (1994), "Závislost" (1996), "Dost těžký roky" (1998), "Rozestláno" (2001), "Best of Derby" (2008), DVD "Pod parou" (live 1992), DVD "Derby 2008 live".

Album „Rozestláno“ už bylo plně autorské. V té době jsem hrál v kapele Luboše Pospíšila a dalo by se říci, že toto angažmá ve mně probudilo autorské ambice. Přinesl jsem jedenáct nápadů, které jsme společně zaranžovali, texty napsal Jirka Fiedler. Ve studiu nám hodně aranžérsky pomohl Libor Mikoška (kytarista a producent). „Rozestláno“ je stylově více klubovou muzikou než naše ostatní, v podstatě hardrocková alba. Na toto společné dílo jsme opravdu pyšní, neboť nás hudebně vyneslo do vyšších pater.

Přinesly vám koncerty a “šoubyznys” nějaké výhody? A nebo nevýhody či problémy, například u manželek? :)
Muziku všichni v kapele milujeme, takže někdy šla i "přes mrtvoly"... u někoho i v rodinných vztazích, ale v podstatě si myslím, že nás drží při životě. Někdy přijde krize, kdy si říkáme, jestli bychom to neměli v našem věku už zabalit, ale s prvními tóny na pódiu nás tyto myšlenky opouští. Až na naše vystoupení nepřijde opakovaně nikdo, bude to pro nás znamení, že je čas skončit. Zatím to ale tak není, z čehož máme pochopitelně radost.

Třicítka je ve věku člověka první větší milník k bilancování - jak byste bilancovali uplynulých třicet let, máte představu, kolik jste odehráli koncertů?
Jsou kapely, které se „dožívají“ i více než třicet let, ale u nás je podstatné, že kapela se v podstatě (až na malé výjimky) drží v jedné sestavě. Muzika nás stmeluje a stále si máme co říci. Taky si dovolím tvrdit, že za ta léta hraní jsme si vytvořili už svůj „rukopis“, takže jsme poznatelní po prvním poslechu. Řada z nás má další muzikantské aktivity v jiných kapelách, stylově zcela odlišných od DERBY, což je ale dobře, neboť to zabraňuje té pověstné "ponorce".

Léta plynou, někteří naši kamarádi, kteří byli v technickém týmu kapely, už jsou mimo tento svět. Je dobré bilancovat, ale zase to člověk nesmí brát úplně vážně.

Co se týká počtu koncertů, přesně to nedokážeme vypočítat, nevedli jsme žádnou kroniku, což je možná škoda. Odhadem bych řekl, že do dnešního dne to může být něco přes 1600 koncertů.

Co kapela plánuje do budoucna?
V současné době je pro nás hlavní prioritou koncert k 30. výročí kapely, který se bude konat v letním areálu v Paběnicích u Čáslavi v sobotu 16. června 2018. Oslovili jsme všechny bývalé hráče, kteří naši nabídku přijali, a připravili jsme pro fanoušky neopakovatelný zážitek v podobě skladeb, které jsme naposledy hráli před dvaceti a více lety.

Diváci tedy na pódiu uvidí naše bývalé spoluhráče - kytaristy Djamella Candoussiho, Petra „Ferdu“ Brabence, bubeníky Jardu Rumla a Jirku Kolmana, baskytaristu Standu Kubu a hráče na klávesové nástroje Jirku Michálka.

Pozvání nepřijal z osobních důvodů dlouholetý baskytarista Marek Sádlík, což nás mrzí, ale samozřejmě jeho rozhodnutí respektujeme. Jako předkapela vystoupí vynikající pražský revival Jiřího Schellingera „Kranz band“

Ještě by čtenáře jistě potěšila nějaká "vtipná historka z koncertů" :)
Těch historek je určitě mnoho, ale nejsou publikovatelné, přesto si vzpomínám na jednu úsměvnou:

V úplných začátcích jsme jezdili na vystoupení vlastním speciálně upravených autobusem RTO - „Modrou štikou“. V té době našeho mládí se už při cestě na vystoupení dosti konzumoval alkohol a zábava byla také „velmi“ bujará… Nikdy jsem nebrali žádné stopaře, ale jednou při cestě na Jihlavsko v obrovském dešti se zželelo našemu řidiči Petrovi Zárubovi úplně promočenému stopaři. Ze stopaře se „vyklubala“ řádová sestra, která na zážitek s námi zřejmě nikdy nezapomene...