Kouřim - Slunečnice jak od van Gogha vyhrály malovací soutěž dvěma třináctiletým školačkám – Nele Barabášové a Elišce Holé ze ZŠ Miloše Šolleho v Kouřimi. Obrázek, který vyhrál v soutěži na podporu lidí s roztroušenou sklerózou (RS), si vystavili senioři v kouřimském Domově pro seniory U Pražské brány.

„Jsem ráda, když můžu někomu pomoct. Touto soutěží to pro mě bylo vlastně jednoduché a udělalo to radost i mě. Každá, i malá pomoc, je dobrá a je potřeba, aby lidé o této nemoci věděli“, říká Eliška. Tvoření obě dívky velmi baví, a protože jsou kamarádky, byly nadšené, že se mohou do soutěže zapojit ve dvojici. „Malování většinou propojujeme srandičkami a doplňujeme se vzájemnými nápady,“ usmívá se Nela. „S kamarádkou nás baví malovat, protože se u toho nikdy nenudíme,“ souhlasí Eliška.

„S Nadačním fondem IMPULS spolupracujeme již od loňského roku, kdy pro něj naše děti poprvé malovaly novoroční přáníčka. Letos už se z toho stane tradice. Proto, když nám paní Vojáčková z NFI řekla o projektu Rozsviťme Českou republiku, s účastí jsme neváhali ani minutu,” popisuje Mgr. Marie Bílková, která učí na ZŠ v Kouřimi výtvarnou výchovu a která děti při malování vedla. Slunečnice podle ní symbolizuje optimismus, který je pro pacienty s roztroušenou sklerózou nutný, aby se s touto vážnou diagnózou mohli poprat. A to bylo i úkolem dětí – vlít svými výtvory nemocným radost do žil, což se jim společnými silami povedlo.

Smysl soutěže paní učitelka dětem vysvětlovala na příkladech. „Zájem u dětí vzbudil fakt, že RS onemocní nejčastěji ženy ve věku jejich maminek,“ říká učitelka. „Při hodinách výtvarné výchovy jsem o životě s RS žákům předčítala také z knížky Benjamín, kde malý chlapec vypráví o nemoci své maminky. Při povídání jsme dokonce přišli na to, že některé děti ve svém okolí znají někoho s příznaky nemoci.“

Její slova potvrzuje i Nela: „O této nemoci vím z vyprávění své babičky, která ji má už od 25 let. Vím, že je to nemoc celoživotní a že léčbou se dá stav nemocného stabilizovat. Někdo ale bohužel zůstává na invalidním vozíku.“ Vážnost onemocnění si uvědomuje i její spolužačka Eliška. „Nedokázala bych si představit, jak by to bylo těžké, kdyby se to stalo mně. Musí to být složité, vyrovnat se s tím.“ A právě proto je pro pacienty tak důležitá otevřenost a podpora okolí.

Děti ze ZŠ Kouřim se účastní mnoha výtvarných soutěží, ale jak říká paní učitelka Bílková, žádná z nich nemá tak silný příběh jako tato. „Jsem moc ráda, že jsem se takhle umístila, ale mnohem důležitější je, že projekt pomůže,“ říká Eliška a její kamarádka Nela dodává: „Nedoufaly jsme v úspěch, proto je pro nás vítězství třešničkou na dortu. Potěší to hlavně mou babičku, kterou ráda pozvu na slavnostní předávání.“