Želiv - Slyšeli jste o dodnes nevysvětlené události nazývané „Zázrak v Želivě“? Označuje se tak zázračné uzdravení, kdy nevyléčitelný Jiří Maria Veselý, který dokonce z okna viděl, jak mu kopou hrob, vstal téměř z mrtvých. Lékařská komisí prohlásila uzdravení Veselého jako „mimopřirozené“. Na základě prostudování případu lékaři a teology uznal papež Jan Pavel II. roku 1993, že se jedná o zázrak!

Zázrak se stal v roce 1955 v želivském klášteře. V letech 1950 až 1955 probíhalo v Československu pronásledování katolické církve. V noci z 13. na 14. dubna 1950 vypukla v režii Státní bezpečnosti takzvaná Akce K - Kláštery. Při „Bartolomějská noc řeholníků“ komunistický režim protizákonně internoval významné členy československých katolických řádů v premonstrátském klášteře v Želivě. Mezi kněžími a řeholníky, kterých tu bylo uvězněno více než 400, byli např. kardinál František Tomášek, arcibiskup Karel Otčenášek a také kněz a pozdější profesor na univerzitě v Římě Jiří Maria Veselý, rozený jako Leopold Veselý.

Během internace prodělal Jiří Veselý oboustranný zápal plic s celkovou otravou krve. Léčil se z plicní tuberkulózy a s vředem na dvanácterníku. Otevřená tuberkulóza plic a vřed mu byl léčen nesterilními nástroji, sérum injekcí bylo dokonce zkažené. Proto se vyvinuly abscesy. Došlo k celkové otravě krve, při které vznikly po celém těle nádory. Ty operoval lékař nesterilním nožem nabroušeným o kámen. Před operací dokonce pacient viděl z okna, jak mu kopou hrob. Jelikož podle lékaře měl Veselý před sebou nanejvýš dvě hodiny života, zeptali se ho ostatní kněží, ke komu se mají modlit. „K dominikánovi Hyacintu Marii Cormierovi - toho jsem totiž roku 1934 v Římě jako student nesl v rakvi,“ poprosil Veselý.

Přestože lékaři považovali pacienta za odsouzeného k smrti, ten se zázračně zotavil. Vše potvrdili MUDr. Nikolaj Kelin, MUDr. Ladislav Trojan a primář Melichar z humpolecké nemocnice. Roku 1994 byl přímluvce - francouzský dominikán Hyacint Maria Cormier papežem Janem Pavlem II. blahořečen.

Jiří Maria Veselý v roce 1968 odcestoval do Itálie, kde se na přání papeže zúčastnil archeologického výzkumu pod bazilikou u hrobu sv. Petra ve Vatikánu. Byl také pozván na univerzity do Milána a Říma, kde přednášel archeologii. V roce 1999 se vrátil do vlasti a zapojil se do života dominikánské komunity v Olomouci. Zemřel v roce 2004. Kromě „želivského zázraku“ se do historie zapsal objevením pravděpodobného hrobu věrozvěsta svatého Metoděje na Moravě.