Kolín – Tokio letos patřilo hlavně neslyšícím sportovcům z celého světa – a česká výprava má díky Elišce Svobodové svůj velký triumf: Střelkyně z SSK DDM Kolín vybojovala na své první letní deaflympiádě historické zlato v disciplíně 50 metrů malorážka vleže a s novým deflympijským rekordem 247,2 bodu, když ve finále předčila soupeřky z Indie i Maďarska. K tomu přidala finálovou účast ve vzduchové pušce a třípolohové disciplíně a nejlépe tak zhodnotila sezonu, ve které stoupala střeleckými žebříčky i osobními rekordy.

O úspěchu a průběhu Deaflympiády

Pamatujete si ten okamžik, kdy jste na tabuli uviděla finální výsledek a bylo jasné, že máte zlato? Co vám proběhlo hlavou?
Byl to naprosto úžasný pocit, měla jsem neskutečnou radost z toho, že se mi finále povedlo a takhle krásně vydařilo.

Jak byste popsala atmosféru v Tokiu – lišilo se to od jiných mezinárodních závodů, kterých jste se účastnila?
Atmosféra v Tokiu byla nepopsatelná, všichni byli moc milí a poznala jsem tam spousty skvělých střelců a lidí. Deaflympijské závody byly rozdílné pouze jinou komunitou a způsobem, jakým tam lidé komunikují, ale úroveň závodů se výrazně nelišila.

Ve finále jste porazila indickou favoritku Mahit Sandhu o více než bod – kdy jste začala věřit, že to vyjde?
Upřímně jsem si nechtěla až do konce připouštět, že právě já mohu vyhrát finále a snažila se až do poslední rány stále soustředit pouze na střelbu.

Jak technicky náročné bylo finále v kategorii 50m puška vleže v tak prestižní konkurenci, jak se dá bojovat s trémou a nervozitou?
Za mě je důležité vypustit všechny tyto myšlenky z hlavy a myslet pouze na střelbu a na vše, co mám dělat správně. Určitě je důležité s nervozitou a trémou pracovat a stále mám na čem pracovat, ale myslím si, že určitá nervozita bude v závodech vždycky a je pouze na nás, jak se s ní vypořádáme a naučíme se ji kontrolovat.

O přípravě, tréninku a sezóně

Jak dlouho jste se připravovala specificky na Deaflympiádu a jak se lišil váš trénink od běžné sezóny?
Konkrétně na deaflympiádu jsem se začala aktivně připravovat necelý rok předem, zvýšila počet svých tréninků a trénovala všechny tři disciplíny zároveň, jak během malorážkové sezóny, tak i ve vzduchovkové.

Letos jste dosáhla řady osobních rekordů, například 623,5 bodu ve vzduchové pušce 60 ran nebo ve vzduchové pušce 40 ran 415 bodů. Co podle vás rozhodlo o takovém výkonnostním posunu?
Za takovými výsledky je určitě obrovská dřina, snaha a píle na trénincích a doufám, že tyto výsledky se budou stále zlepšovat a zvyšovat.

Pracujete nějak systematicky s psychickou přípravou? Finále na takové úrovni je přece jen extrémně stresové.
Snažím se pravidelně dělat různá dechová cvičení, mentální tréninky a vizualizovat si každý krok před závody, abych byla co nejvíce soustředěná a klidná.

O technice a disciplínách

Jakou disciplínu máte osobně nejraději – vzduchovku nebo malorážku – a proč?
Já osobně mám radši vzduchovkovou disciplínu, protože je více přesnější a střílím ji déle.

Letos jste závodila i ve 3×20. V čem je pro vás třípolohový závod nejnáročnější?
Disciplína 3×20 je určitě náročnější fyzicky i časově z důvodu přenastavování zbraní během závodu i finále.

Jaké technické nebo strategické drobnosti podle vás rozhodují o úspěchu na nejvyšší úrovni?
Určitě je důležité mít špičkové kvalitní vybavení a střelecké oblečení a je velmi důležité si zbraně i polohy nastavit tak, aby byly co nejvíce technicky správné a nejvíce vám seděly.

O životě s nedoslýchavostí ve sportu

V čem je střelba na Deaflympiádě specifická? Jaké je to závodit s vizuálními, a ne zvukovými signály?
Deaflympiáda byla můj první velký závod takového typu, je specifická v rozdílech zvukových a vizuálních signálů, ale i na každých závodech pro neslyšící jsou malé rozdíly, takže pro mě bylo nejvíce náročné si včas a dostatečně zvyknout na tato pravidla, aby mě během závodu jakkoliv nerozhodila.

Má vaše nedoslýchavost někdy výhodu – nebo jde čistě o limit, který musíte překonávat?
Určitě je pro mě nedoslýchavost výhoda v tom, že mi pomáhá se více uzavřít do sebe, vnímat jen sebe, svoji hlavu a soustředit se na střelbu a na všechno, co musím dělat správně, ale jinak žádné zásadní výhody nemá.

O klubu, trenérech a rodině

Jak velkou roli sehrává váš klub SSK DDM Kolín ve vaší střelecké cestě?
Členkou střeleckého klubu SSK DDM Kolín jsem od svých střeleckých začátků. Stále mi poskytují kvalitní zázemí pro přípravu a závodění.

Kdo je vaším hlavním trenérem a co pro vás znamená jeho podpora?
Moje poděkování proto patří mému hlavnímu trenérovi Milanovi Nepejchalovi a dalším trenérům v mém klubu. Dále mě v dorostenecké reprezentaci trénují Jan Videcký a Pepa Karel, kterým patří také můj velký dík. A největší dík patří trenérovi Nikicovi Kasipovičovi, který mi velmi pomohl v přípravách na deaflympiádu a po celou dobu deaflympiády mě doprovázel a byl mi oporou při závodech. Také je důležité zmínit Marka Bartoška, který mě přivedl do Českého deaflympijského výboru.

Vaše rodina je pro vás velkou podporou, jak prožívala tokijské finále?
Jak moje rodina, tak i moji nejbližší přátelé mi po celou dobu deaflympiády neskutečně fandili, vždycky pro mě byli obrovskou podporou, a i když jsem občas nebyla se svými výsledky spokojená, tak při mně stáli a jsem jim za to neskutečně vděčná, protože bez nich bych nikdy nebyla tam, kde jsem teď.

O reprezentaci a mezinárodních závodech

Patříte mezi nejúspěšnější současné české juniorky. Jaké jsou rozdíly mezi běžnými mezinárodními soutěžemi a deaf sportem?
Jak už jsem říkala, rozdíly mezi běžnými závody a závody pro neslyšící jsou hlavně ve světelných a vizuálních signálech, ale žádné další výrazné rozdíly mezi nimi nejsou.

Na Deaflympiádě jste se umístila ve všech třech disciplínách mezi nejlepšími. Která z nich pro vás byla psychicky nejtěžší?
Nejvíce psychicky náročná byla třípolohová disciplína, protože je fyzicky nejnáročnější a nejvíce důležitá na správném rozdělení času, abych během závodu vše dostatečně stíhala nastavit a připravit.

Jaké máte další sportovní plány?
Určitě mám v plánu dále pokračovat se střelbou, zlepšovat své výsledky aosobní rekordy, abych se mohla opět kvalifikovat na deaflympiádu v roce 2029 a na dalšímezinárodní závody. Deaflympiáda mi umožnila nespočet nových možností, které bych rádaco nejvíce využila a dala do střelby maximum.

Eliška Svobodová

- Česká sportovní střelkyně závodící za SSK 0045 DDM Kolín a sportovní klub neslyšících Plzeň
- Je součástí dorostenecké reprezentace České republiky a reprezentace neslyšících sportovců.

Kariéra a výkonnost
- Pravidelně závodí v rámci krajských i i mezinárodních soutěží.
- Osobní rekord ve vzduchové pušce 60 ran 623,5 bodu, ve vzduchové pušce 40 ran 415 bodů a v malorážkové disciplíně 3x20 580 bodů.
- Ve výsledkových žebříčcích Českého střeleckého svazu se dlouhodobě drží na předních příčkách mezi juniorkami i ženami.

Největší úspěchy
- Pohár předsedů BSK Bratislava 2023 1. místo
- Český pohár 2023 1. místo vzduchová puška 40 ran, 3. místo malorážka 60 ran, 5. místo 3×20 ran malorážka
- Grand Prix Plzeň 2023 1. místo
- Olympiáda dětí a mládeže 2024 6. místo (finále)
- Mistrovství České republiky neslyšících 2024 1. místo
- Několikanásobná vicemistryně České republiky v jednotlivcích i v družstvech
- 6th April International Competition Sarajevo 2025 – 2. místo družstva, 6. místo jednotlivci
- Grand Prix libereckého kraje 2025 1. místo
- Mistrovství Středočeského kraje 2025 60 ran vleže malorážka 1. místo
- Mistrovství Středočeského kraje 2025 3×20 ran malorážka 1. místo
- Mistrovství Středočeského kraje 2025 vzduchová puška 60 ran 1. místo