Vedení nymburského klubu děkuje Pavlu Benešovi za jeho neúnavnou práci při přípravě mladých basketbalistů v Basketbalové akademii a v přeje úspěchy v nelehké práci hlavního trenéra týmu BC Kolín.

Já si v první řadě nemyslím, že je to o tom mít někde klid nebo být na očích, ale o tom dělat svoji práci poctivě a s vášní. V mém případě je to tak, že největším kritikem jsem si sám sobě a je úplně jedno jestli bych vedl tým juniorů, KNBL nebo reprezentaci.  S myšlenkou vést družstvo v nejvyšší soutěži mužů jsem si pohrával zhruba poslední sezónu.

Nevím jestli to bylo úplně mým přáním, ale rozhodně jsem věděl, že bych si to někdy chtěl zkusit a zažít také z druhé strany. Sám jsem hrál nejvyšší soutěž 18 let a vždy mě zajímalo, jaké to je v té druhé roli.

Tak nad tímhle jsem opravdu nepřemýšlel, ale děkuji za upozornění, hned mám lepší náladu (smích)

Nejen Svitavy se budou drát dopředu, jistě i Prostějov. Po výsledkově nevydařené sezoně se bude chtít vrátit na pozice, které v posledních letech opanoval. Dále i Brno má nového ambiciózního trenéra. Soutěž bude v nadcházejícím ročníku určitě výrazně vyrovnanější než byla letos. To je pro nás dobře, protože každý tým může ztratit body s více soupeři.

Tak úplně nejzákladnějším rozdílem je, že trenér mládeže je primárně zodpovědný za co největší možný dovednostní či mentální růst každého jednotlivce na úkor výsledků týmu v utkáních. V NBL je zodpovědný nejen za růst svých hráčů, ale především i za výsledky družstva.

Hlavně mě to provedlo úskalím začínajících trenérů. Mohl jsem si také vyzkoušet, co je pro mě a hráče dobré. S čím jsem ochotný se ještě ztotožnit a co už je přes moje hranice. Našel jsem také svoji trenérskou filozofii a to, co je pro moji práci důležité a zásadní.

Samozřejmě, že výrazně více radosti. Moji hráči společně s Pájou Procházkou, Martinem Milbachem a Petrem Svobodou byli a samozřejmě stále jsou mojí druhou rodinou.

Na to jsem v podstatě odpověděl v otázce minulé. Nikdy jsem nerozlišoval, kdo, co nebo kdy. Každý tým měl svá specifika, ale vždy mi všichni hráči přirostli k srdci a tam také zůstanou.

Na to je velmi těžká odpověď, s klukama jsme za mých sedm let vybojovali více než 200 vítězství, rukama mi prošli hráči jako Vyoral, Kříž, Peterka, Svoboda, Stegbauer, Dlugoš, Kozina, Tomášek, Heinzl, Šebek, Kotásek, Kolář atd. Vyhráli jsme ligu juniorů, 3 x jsme byli vicemistři extraligy juniorů, byli jsme mistři extraligy kadetů, vyhráli jsme také druhou ligu mužů, byli jsme dokonce vicemistři první ligy mužů. Dále jsme vyhráli MČR středních škol a byli na mistrovství světa s naším gymnáziem. Byl jsem šťastný, když jsem rozjížděl v naší akademii speciální tréninkový program NEXT nebo minibasket víkend kemp pro nejmenší. Těch věcí za sedm let se událo strašně moc, ne všechny se povedly na výbornou, ale za vše jsem velmi vděčný a hrdý, že jsem tady v Nymburce mohl pomáhat mladým nadšeným sportovcům. Byl jsem tady opravdu šťastný.