Čáslav – Mladý hokejista Jakub Pánek z Čáslavi má za sebou další velký krok ve své sportovní kariéře. Po úspěchu na Olympiádě dětí a mládeže, odkud si odvezl bronzovou medaili, zamířil za novou zkušeností do zahraničí. Aktuálně působí v Dánsku, kde nejen trénuje a hraje hokej, ale zároveň studuje.

Jak se vůbec zrodila možnost odejít hrát hokej do Dánska?
Na začátku letošního roku se mi naskytla příležitost vyzkoušet zahraniční angažmá v Dánsku prostřednictvím mého agenta. Byla to lákavá možnost, ale komplikovaná termínem zahájením studia po ukončení základní školy. Vše se podařilo vyřešit a sladit, a tak jsem příležitost využil.

Jak dlouho momentálně v Dánsku působíš a v kterém klubu?
V Dánsku působím už čtyři měsíce, a to v klubu letošního mistra dánské nejvyšší soutěže, Odense Bulldogs. 

V čem se dánský hokej liší od toho českého?
Řekl bych, že na mě zatím působí více kombinačně než český hokej, jinak mě také překvapilo větší množství a obsah tréninků, individuální přístup trenérů. Myslím si, že na to má velký vliv angažování švédských trenérů v klubu, což byl také jeden z hlavních důvodů, proč jsem se právě pro tento tým rozhodl.

Jak probíhá tvoje běžná denní rutina – škola, tréninky, volný čas?
Ráno mě většinou čeká ranní trénink se starší kategorii U18, po něm jdu na týmovou snídani a pak jedu do školy. Přesuny převážně na kole, tedy typicky pro dánská města. Výuka v tamní škole je zaměřena výrazně na jazyky, mám ale možnost díky vstřícným učitelům školy dělat také úkoly do střední školy v Česku. Odpoledne jedu domů, kde si musím obstarat oběd, po obědě si užiji chvilku volna, ale dost často dávám přednost volného ledu, kterého se spolubydlícími kluky rád využívám. K večeru mě pak čeká trénink, buď s mou kategorií U16 nebo se starší U18. Trénink většinou zahrnuje i posilovnu nebo kondiční trénink na suchu. Po posledním tréninku už pak jen přesun domů, nějaké lehké jídlo jako třeba protein apod. po kterém už často hned usínám.

Vychází ti škola vstříc k plnění hokejových povinností?
Ano ať už jazyková, mezinárodní škola, kterou absolvuji v Dánsku, tak Ekonomické lyceum na VOŠ, SPŠ a OA Čáslav, školu, kterou studuji dálkově. Obě školy mají pochopení, umožňují individuální studijní plán, vyučující vyhází vstříc.

Jak zvládáš komunikaci a život v cizí zemi? Už umíš dánsky, nebo se spoléháš na angličtinu?
Na samostatný život v cizí zemi bylo na začátku velmi těžké si zvyknout, jazykem počínaje, přes vaření, starost o sebe a o domácnost, vlastně o vše. Ale přece jenom už v Dánsku žiji delší dobu tak to už teď spíše rutina a samozřejmost. Na dánštinu si stále teprve zvykám, mluvit ještě plnohodnotně neumím, ale většině už rozumím. Spoléhám hlavně na moji angličtinu, ve které se rychle lepším.

Překvapilo tě na životě v Dánsku něco, co bys doma nečekal?
Určitě je v Dánsku více turistů, než jsem na severu předpokládal, jinak mi Dánsko přijde jako klidnější, tišší a neuspěchaná země.

Jak tě přijali spoluhráči a trenéři?
Kluci v kabině mě přijali mnohem lépe, než jsem čekal. Myslím, že cizinci přicházející do Česka za hokejem to můžou mít mnohem horší. Trenéři jsou také hodně podporující.

Sleduješ pořád dění v českém hokeji, třeba Dynamo Pardubice nebo bývalé spoluhráče?
Určitě, jako bych byl stále v týmu to už nejde, ale občas i koukám na zápasy ať už kluků z Kolína nebo z Pardubic. Fanda navždy.

Jaké máš teď hokejové cíle – spíš zůstat v zahraničí, nebo se v budoucnu vrátit domů?
Zatím jsem více než spokojený s tím, kde hraji, ale do konce sezony je ještě dlouhá doba, a tak ještě uvidím, jaké bych měl příští rok možnosti doma i v Dánsku. Určitě bych se ale nebránil tomu zůstat v zahraničí.

Co bys poradil mladším hokejistům, kteří by chtěli vyzkoušet zahraniční angažmá?
Mladším klukům bych rozhodně poradil nebát se jít do zahraničí. Mě osobně to dost změnilo, posunulo k samostatnosti, zvýšilo sebevědomí, respekt i pokoru a také pohled na tento sport. Cítím se v životě i na ledě mnohem komfortněji než do teď. Už jen změna klimatu, prostředí, kolektivu a trenérů udělá svoje.