Čáslav - Čáslav navštívil opravdový hrdina - plukovník ve výslužbě pan Emil Šneberg. Důkazem, že to není hrdina ledasjaký, je vyznamenání rovnou od dvou prezidentů. Za statečnost byl po válce vyznamenán prezidentem Edvardem Benešem Československým válečným křížem. V loňském roce mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy o stát 1. stupně.
A proč vlastně pan plukovník zavítal do Čáslavi? Důvodem byla výstava obrazů jeho syna Víta Šneberga. A především portrét plukovníkova tatínka, tedy malířova dědečka. Vít Šneberg namaloval obraz svého dědečka ve vojenské uniformě podle černobílé fotografie. Informace o barvách tehdejších uniforem a jejich doplňků zjišťoval z historických pramenů.
Emil Šneberg se narodil 8. září 1931. V době války byl vlastně ještě dítě. Jeho zážitky ale rozhodně dětské nebyly. Jeho otec narukoval v roce 1914 do rakousko-uherské armády a ihned byl poslán do letecké školy. Po výcviku byl jako stíhací pilot během války třikrát sestřelen. Po jednom pádu byl dokonce vážně raněn a popálen.
Není divu, že se páni Šnebergové zapojili i do Pražského povstání na konci druhé světové války. Po otcově boku se Emil spolu s dalším sourozencem aktivně účastnil odbojových akcí a také posledních bojů s Němci, kteří se skrývali v údolí Divoké Šárky. Husarským kouskem bylo odminování letiště, při kterém mimo jiné deaktivovali časovanou bombu a zabánili tak velkým ztrátám na lidských životech a materiálním škodám.
Po válce vystudoval Emil Šneberg reálné gymnázium a přihlásil se do armády. Po absolvování Vojenské letecké akademie v Hradci Králové byl přidělen jako pilot k 15. stíhacímu sboru v Praze. Poté působil v Bratislavě a po ukončení aktivní kariéry se stal náčelníkem štábu letecké armády v Praze. Dodnes o jeho rady stojí na vojenském letišti v Praze-Kbelích. Je aktivním členem Československého svazu bojovníků za svobodu, kde působí jako místopředseda. Věnuje se přednáškové činnosti, zejména pro školní mládež. V Petschkově paláci, kde byla za druhé světové války hlavní úřadovna Gestapa, pořádá prohlídky.
Při loňském ceremoniálu ve Vladislavském sále způsobil při přebírání medaile z rukou prezidenta úsměvnou situaci. Rázným, hodně rázným gestem, odmítl nabízenou pomoc vojáků Hradní stráže při chůzi po schodech a vitální chůzí si pro medaili téměř doběhl.
Setkání čtyř generací Šnebergovy rodiny v Čáslavi bylo dojemné. Ten nejstarší, hrdina první a druhé světové války, shlížel z obrazu na svého, více než devadesátiletého syna. A také na vnuka Víta a pravnoučka Tomáška.
Kutnohorsko - Fotbalové celky z Kutnohorska o víkendu sehrají da…
Potřebuješ připravit svůj stroj na sezónu nebo se ti moto obleče…
Kutná Hora - 9. ročník přátelského charitativního turnaje ŠÍŠA C…
Kutná Hora – V Kollárově ulici v Kutné Hoře můžete stále navštěv…
Sedlec – K Sedlecké pouti neodmyslitelně patří i zábavy s živou …
Čáslav - Čáslav navštívil opravdový hrdina - plukovník ve výslužbě pan Emil Šneberg. Důkazem, že to není hrdina ledasjaký, je vyznamenání rovnou od dvou prezidentů. Za statečnost byl po válce vyznamenán prezidentem Edvardem Benešem Československým válečným křížem. V loňském roce mu prezident Miloš Zeman udělil medaili Za zásluhy o stát 1. stupně.
A proč vlastně pan plukovník zavítal do Čáslavi? Důvodem byla výstava obrazů jeho syna Víta Šneberga. A především portrét plukovníkova tatínka, tedy malířova dědečka. Vít Šneberg namaloval obraz svého dědečka ve vojenské uniformě podle černobílé fotografie. Informace o barvách tehdejších uniforem a jejich doplňků zjišťoval z historických pramenů.
Emil Šneberg se narodil 8. září 1931. V době války byl vlastně ještě dítě. Jeho zážitky ale rozhodně dětské nebyly. Jeho otec narukoval v roce 1914 do rakousko-uherské armády a ihned byl poslán do letecké školy. Po výcviku byl jako stíhací pilot během války třikrát sestřelen. Po jednom pádu byl dokonce vážně raněn a popálen.
Není divu, že se páni Šnebergové zapojili i do Pražského povstání na konci druhé světové války. Po otcově boku se Emil spolu s dalším sourozencem aktivně účastnil odbojových akcí a také posledních bojů s Němci, kteří se skrývali v údolí Divoké Šárky. Husarským kouskem bylo odminování letiště, při kterém mimo jiné deaktivovali časovanou bombu a zabánili tak velkým ztrátám na lidských životech a materiálním škodám.
Po válce vystudoval Emil Šneberg reálné gymnázium a přihlásil se do armády. Po absolvování Vojenské letecké akademie v Hradci Králové byl přidělen jako pilot k 15. stíhacímu sboru v Praze. Poté působil v Bratislavě a po ukončení aktivní kariéry se stal náčelníkem štábu letecké armády v Praze. Dodnes o jeho rady stojí na vojenském letišti v Praze-Kbelích. Je aktivním členem Československého svazu bojovníků za svobodu, kde působí jako místopředseda. Věnuje se přednáškové činnosti, zejména pro školní mládež. V Petschkově paláci, kde byla za druhé světové války hlavní úřadovna Gestapa, pořádá prohlídky.
Při loňském ceremoniálu ve Vladislavském sále způsobil při přebírání medaile z rukou prezidenta úsměvnou situaci. Rázným, hodně rázným gestem, odmítl nabízenou pomoc vojáků Hradní stráže při chůzi po schodech a vitální chůzí si pro medaili téměř doběhl.
Setkání čtyř generací Šnebergovy rodiny v Čáslavi bylo dojemné. Ten nejstarší, hrdina první a druhé světové války, shlížel z obrazu na svého, více než devadesátiletého syna. A také na vnuka Víta a pravnoučka Tomáška.