Čáslavák Jan Kopecký se zapsal do knihy rekordů, na motorce ujel 2 142 km za 24 hodin!

1. prosinec 2021, 07:55

Čáslav – Jan Kopecký z Čáslavi dokázal v průběhu 24 hodin na motocyklu Honda CB500F ujet vzdálenost 2 142 km! Svou nonstop jízdu, začínající a končící v Čáslavi, uskutečnil ve dnech 20.–21. srpna 2021 v běžném silničním provozu po německých a českých dálnicích a silnicích. Za celou cestu spotřeboval 111 l benzínu a rekordman tedy musel celkem desetkrát tankovat. Během jízdy s motorkou nastoupal 9 206 výškových metrů, průměrná rychlost činila 87,9 km/h a nejvyšší rychlost dosažená během jízdy byla 162 km/h.

Jak se zrodil nápad na rekord a tuto jízdu?
Na Youtube jsem jednou zahlédl, že existuje něco jako Iron butt challenge 1000 miles. Což v překladu znamená Výzva plechového zadku a ujetí 1600 km za 24 hodin. Když jsem si o tom začal zjišťovat více informací, přišel jsem na to, že to lidé většinou jezdí na nekonečně rovných amerických dálnicích a motorkách typu Honda Goldwing, což je velice komfortní motorka, vyloženě dálniční polykač kilometrů. Samozřejmě mě hned napadlo, že to chci zkusit také na své „malé“ Hondě CB500F, která je určena spíše pro okresní cesty a nebyla stvořena pro takové účely.

Jakou dlouho trvala příprava, co všechno bylo nutné přichystat a „jaký tým“ se na přípravě podílel?
Nejkomplikovanější bylo zvolit trasu, kde rekord pojedu. Okamžitě mě napadlo Německo a neomezená rychlost na dálnicích, proto jsem se dal do studia německých dálnic, kde by to bylo nejvhodnější z hlediska omezení rychlosti a hustoty dopravy. Nakonec mi vyšel jako nejlepší takový okruh přes skoro celé Německo v délce 1900 km. Také jsem měl připravené varianty, kdy budu chtít kilometry ubrat, se kterou jsem spíše počítal a trasu pro přidání kilometrů, kterou jsem nakonec využil. Tento rekord se nedá jet úplně bez přípravy, takže jsem si samozřejmě naplánoval i pravidelné přestávky na protažení a občerstvení, které byly vždy spojené s tankováním, zhruba po 200–250 kilometrech. Poté jsem také připravil motorku. Vyměnil pneumatiky, řetězovou sadu, motorový olej a filtry a celkově překontroloval celou motorku. Taková specialita byla, že jsem nahustil pneumatiky dusíkem, protože dusík je stabilní plyn a jeho tlak zůstává konstantní i při zahřívání pneumatik. Tímto jsem předešel případnému prasknutí pneumatiky, zvýšil přilnavost, snížil spotřebu a prodloužil životnost pneumatik. Samozřejmostí je také přibalit nářadí, sadu na opravu pneumatik, sadu na opravu lanek, lékárničku, provozní kapaliny a 4 litry rezervního benzínu. S přípravou motorky mi pomáhal Martin Hejduk, takže bych mu tímto chtěl ještě jednou poděkovat. Poté jsem přidal ještě velkou zásobu vody, svačinu v podobě sušenek a ovoce a pro případ deště nepromokavý oblek na motorku.

uctenka.jpgJak probíhala cesta samotná – obešla se bez krizových situací? Vydržel stroj? Nevkrádaly se vám myšlenky projekt vzdát, a co počasí?
Cesta oficiálně začala 21. srpna 2021 jakmile jsem natankoval první nádrž a vyfotil účtenku s tachometrem v 18:04 na Benzině v Čáslavi za né úplně přívětivého počasí, poměrně silně pršelo. Už jsem byl ale odhodlaný a nechtěl nic odkládat, a tak jsem vyrazil. Naštěstí u Prahy už déšť ustával a za Prahou směrem na Ústí nad Labem přestalo pršet úplně. Poté jsem se držel plánu trasy. Drážďany, Berlín, Hamburk. Dálnice v noci byly skoro prázdné, ale podcenil jsem noční chlad a byla mi trochu zima, i když jsem na sobě měl všechny vrstvy oblečení – kombinézu i nepromokavý oblek. Zhruba kolem páté hodiny ranní, po překonání hranice 1000 kilometrů a pátém tankování na benzince za Osnabrückem jsem si udělal první spací přestávku, přesněji na dvacet minut na lavičce. Pak jsem ujel dalších 200 km a musel jsem si znovu na dvacet zdřímnout na lavičce, byl jsem poměrně unavený, ráno bylo velmi ponuré, chladné a byla silná mlha. Tou dobou se mi v hlavě honily myšlenky, jestli to má smysl. Potom jsem se ale podíval na zprávy, které mi chodily od rodiny, kamarádů a fanoušků, jak sledují, kde právě jsem a fandí mi. Tak jsem vzal za plyn a frčel dál. Při šestém tankování jsem si dal první a poslední kávu na cestě, která mě nakopla, vylezlo sluníčko, začalo být tepleji, což mi také přidalo na náladě a doplnilo energií. Při sedmém tankování, když jsem měl najeto už 1479 km jsem zjistil, že mám ještě sedm hodin do konce rekordu. Měl jsem tedy velkou časovou rezervu, bylo už teplo, svítilo sluníčko, já byl plný energie, a tak jsem si trasu ještě o 150 kilometrů prodloužil o odbočku k městu Würzburg a dále jsem se vrátil zase na původní plán trasy kolem Norimberku, Plzeň, Praha. Poslední desáté tankování proběhlo zase na mé „domácí“ Benzině v Čáslavi s časem 23 hodin a 30 minut a nájezdem 2 142 kilometrů.  Motorka odvedla skvělou práci. Celou cestu jela naprosto famózně, bez jediného problému nebo poruchy.

Řídil jste se předpovědí při plánování cesty?
Předpověď počasí pro mě byla zásadní, a proto jsem pokus o rekord dokonce posunul z 23. srpna o dva dny dříve na 21. srpna 2021, právě kvůli bouřkám, které hlásila předpověď na severu Německa. I po přesunutí termínu, počasí nebylo ideální, po startu zhruba hodinu pršelo, celou noc mrholilo a obzvláště k ránu byla poměrně hustá mlha. Přes den už ale bylo teplo a pěkné počasí bez deště.

Jak probíhal dohled ze strany Knihy rekordů? Byl vůbec před tím stanovený nějaký rekord, případně o kolik jste ho překonal?
Dohled ze strany Agentury Dobrý den probíhal dle předem domluvených pravidel. Po celou dobu rekordu jsem online vysílal polohu, takže mě mohl kdokoliv sledovat v reálném čase, kde se právě nacházím, takže i z agentury jsem byl pod dozorem. Dále jsem přidával při každém tankování příspěvky na Instagram a Facebook, kde jsem říkal, kde se právě nacházím a jak se daří. Zároveň jsem při každém tankování udělal fotku tachometru s účtenkou za benzín, kde je vždy vidět vytištěná adresa čerpací stanice, čas nákupu a celkový počet najetých kilometrů. Počáteční a koncový čas rekordu se počítá dle první a poslední účtenky za tankování. Dále jsem s sebou vezl dva telefony, jako záznamníky trasy. Všechny tyto dokumenty jsem následně dokládal do agentury na kontrolu a certifikování rekordu. V České knize rekordů žádný takový rekord stanovený nebyl. Nicméně ve světě vím o pár lidech, kteří dokázali ujet přes 3000 km za 24 hodin, ale na uzavřených okruzích, s motorkou, která je určena a přizpůsobena pro dlouhou jízdu a také s početným týmem za zády. Proto si myslím, že můj rekord je jedinečný tím, že jsem neměl žádné doprovodné vozidlo a jel v běžném provozu na motorce, která je určena spíše pro sportovnější použití, něž cestování.

Jaké máte plány dál? Zůstane pouze u tohoto rekordu nebo plánujete další akce?
Co se týče rekordů, tak toto bylo spíše z takového hecu. Když jsem kamarádům řekl, že jsem viděl výzvu ujet 1600 km za 24 hodin, říkali, že to je šílený a že to jde jenom v Americe na velký cestovní motorce. To už nebylo cesty zpět a musel jsem jim ukázat, že se pletou a že to jde i v Evropě na malém „naháči“. Neříkám, že se nepokusím v budoucnu rekord překonat, nebo vytvořit nějaký jiný, podobný, ale chci se spíše věnovat cestování. V létě jsem navštívil Rakousko, Itálii, Švýcarsko, Francii a mám v plánu procestovat mnoho dalších zemí a kontinentů, samozřejmě v jedné stopě.

tz, res, foto archiv Jana Kopeckého
AVE_CZ
Reklama
Čáslavák Jan Kopecký se zapsal do knihy rekordů, na motorce ujel 2 142 km za 24 hodin!

Čáslavák Jan Kopecký se zapsal do knihy rekordů, na motorce ujel 2 142 km za 24 hodin!

1. prosinec 2021

Čáslav – Jan Kopecký z Čáslavi dokázal v průběhu 24 hodin na motocyklu Honda CB500F ujet vzdálenost 2 142 km! Svou nonstop jízdu, začínající a končící v Čáslavi, uskutečnil ve dnech 20.–21. srpna 2021 v běžném silničním provozu po německých a českých dálnicích a silnicích. Za celou cestu spotřeboval 111 l benzínu a rekordman tedy musel celkem desetkrát tankovat. Během jízdy s motorkou nastoupal 9 206 výškových metrů, průměrná rychlost činila 87,9 km/h a nejvyšší rychlost dosažená během jízdy byla 162 km/h.

Jak se zrodil nápad na rekord a tuto jízdu?
Na Youtube jsem jednou zahlédl, že existuje něco jako Iron butt challenge 1000 miles. Což v překladu znamená Výzva plechového zadku a ujetí 1600 km za 24 hodin. Když jsem si o tom začal zjišťovat více informací, přišel jsem na to, že to lidé většinou jezdí na nekonečně rovných amerických dálnicích a motorkách typu Honda Goldwing, což je velice komfortní motorka, vyloženě dálniční polykač kilometrů. Samozřejmě mě hned napadlo, že to chci zkusit také na své „malé“ Hondě CB500F, která je určena spíše pro okresní cesty a nebyla stvořena pro takové účely.

Jakou dlouho trvala příprava, co všechno bylo nutné přichystat a „jaký tým“ se na přípravě podílel?
Nejkomplikovanější bylo zvolit trasu, kde rekord pojedu. Okamžitě mě napadlo Německo a neomezená rychlost na dálnicích, proto jsem se dal do studia německých dálnic, kde by to bylo nejvhodnější z hlediska omezení rychlosti a hustoty dopravy. Nakonec mi vyšel jako nejlepší takový okruh přes skoro celé Německo v délce 1900 km. Také jsem měl připravené varianty, kdy budu chtít kilometry ubrat, se kterou jsem spíše počítal a trasu pro přidání kilometrů, kterou jsem nakonec využil. Tento rekord se nedá jet úplně bez přípravy, takže jsem si samozřejmě naplánoval i pravidelné přestávky na protažení a občerstvení, které byly vždy spojené s tankováním, zhruba po 200–250 kilometrech. Poté jsem také připravil motorku. Vyměnil pneumatiky, řetězovou sadu, motorový olej a filtry a celkově překontroloval celou motorku. Taková specialita byla, že jsem nahustil pneumatiky dusíkem, protože dusík je stabilní plyn a jeho tlak zůstává konstantní i při zahřívání pneumatik. Tímto jsem předešel případnému prasknutí pneumatiky, zvýšil přilnavost, snížil spotřebu a prodloužil životnost pneumatik. Samozřejmostí je také přibalit nářadí, sadu na opravu pneumatik, sadu na opravu lanek, lékárničku, provozní kapaliny a 4 litry rezervního benzínu. S přípravou motorky mi pomáhal Martin Hejduk, takže bych mu tímto chtěl ještě jednou poděkovat. Poté jsem přidal ještě velkou zásobu vody, svačinu v podobě sušenek a ovoce a pro případ deště nepromokavý oblek na motorku.

uctenka.jpgJak probíhala cesta samotná – obešla se bez krizových situací? Vydržel stroj? Nevkrádaly se vám myšlenky projekt vzdát, a co počasí?
Cesta oficiálně začala 21. srpna 2021 jakmile jsem natankoval první nádrž a vyfotil účtenku s tachometrem v 18:04 na Benzině v Čáslavi za né úplně přívětivého počasí, poměrně silně pršelo. Už jsem byl ale odhodlaný a nechtěl nic odkládat, a tak jsem vyrazil. Naštěstí u Prahy už déšť ustával a za Prahou směrem na Ústí nad Labem přestalo pršet úplně. Poté jsem se držel plánu trasy. Drážďany, Berlín, Hamburk. Dálnice v noci byly skoro prázdné, ale podcenil jsem noční chlad a byla mi trochu zima, i když jsem na sobě měl všechny vrstvy oblečení – kombinézu i nepromokavý oblek. Zhruba kolem páté hodiny ranní, po překonání hranice 1000 kilometrů a pátém tankování na benzince za Osnabrückem jsem si udělal první spací přestávku, přesněji na dvacet minut na lavičce. Pak jsem ujel dalších 200 km a musel jsem si znovu na dvacet zdřímnout na lavičce, byl jsem poměrně unavený, ráno bylo velmi ponuré, chladné a byla silná mlha. Tou dobou se mi v hlavě honily myšlenky, jestli to má smysl. Potom jsem se ale podíval na zprávy, které mi chodily od rodiny, kamarádů a fanoušků, jak sledují, kde právě jsem a fandí mi. Tak jsem vzal za plyn a frčel dál. Při šestém tankování jsem si dal první a poslední kávu na cestě, která mě nakopla, vylezlo sluníčko, začalo být tepleji, což mi také přidalo na náladě a doplnilo energií. Při sedmém tankování, když jsem měl najeto už 1479 km jsem zjistil, že mám ještě sedm hodin do konce rekordu. Měl jsem tedy velkou časovou rezervu, bylo už teplo, svítilo sluníčko, já byl plný energie, a tak jsem si trasu ještě o 150 kilometrů prodloužil o odbočku k městu Würzburg a dále jsem se vrátil zase na původní plán trasy kolem Norimberku, Plzeň, Praha. Poslední desáté tankování proběhlo zase na mé „domácí“ Benzině v Čáslavi s časem 23 hodin a 30 minut a nájezdem 2 142 kilometrů.  Motorka odvedla skvělou práci. Celou cestu jela naprosto famózně, bez jediného problému nebo poruchy.

Řídil jste se předpovědí při plánování cesty?
Předpověď počasí pro mě byla zásadní, a proto jsem pokus o rekord dokonce posunul z 23. srpna o dva dny dříve na 21. srpna 2021, právě kvůli bouřkám, které hlásila předpověď na severu Německa. I po přesunutí termínu, počasí nebylo ideální, po startu zhruba hodinu pršelo, celou noc mrholilo a obzvláště k ránu byla poměrně hustá mlha. Přes den už ale bylo teplo a pěkné počasí bez deště.

Jak probíhal dohled ze strany Knihy rekordů? Byl vůbec před tím stanovený nějaký rekord, případně o kolik jste ho překonal?
Dohled ze strany Agentury Dobrý den probíhal dle předem domluvených pravidel. Po celou dobu rekordu jsem online vysílal polohu, takže mě mohl kdokoliv sledovat v reálném čase, kde se právě nacházím, takže i z agentury jsem byl pod dozorem. Dále jsem přidával při každém tankování příspěvky na Instagram a Facebook, kde jsem říkal, kde se právě nacházím a jak se daří. Zároveň jsem při každém tankování udělal fotku tachometru s účtenkou za benzín, kde je vždy vidět vytištěná adresa čerpací stanice, čas nákupu a celkový počet najetých kilometrů. Počáteční a koncový čas rekordu se počítá dle první a poslední účtenky za tankování. Dále jsem s sebou vezl dva telefony, jako záznamníky trasy. Všechny tyto dokumenty jsem následně dokládal do agentury na kontrolu a certifikování rekordu. V České knize rekordů žádný takový rekord stanovený nebyl. Nicméně ve světě vím o pár lidech, kteří dokázali ujet přes 3000 km za 24 hodin, ale na uzavřených okruzích, s motorkou, která je určena a přizpůsobena pro dlouhou jízdu a také s početným týmem za zády. Proto si myslím, že můj rekord je jedinečný tím, že jsem neměl žádné doprovodné vozidlo a jel v běžném provozu na motorce, která je určena spíše pro sportovnější použití, něž cestování.

Jaké máte plány dál? Zůstane pouze u tohoto rekordu nebo plánujete další akce?
Co se týče rekordů, tak toto bylo spíše z takového hecu. Když jsem kamarádům řekl, že jsem viděl výzvu ujet 1600 km za 24 hodin, říkali, že to je šílený a že to jde jenom v Americe na velký cestovní motorce. To už nebylo cesty zpět a musel jsem jim ukázat, že se pletou a že to jde i v Evropě na malém „naháči“. Neříkám, že se nepokusím v budoucnu rekord překonat, nebo vytvořit nějaký jiný, podobný, ale chci se spíše věnovat cestování. V létě jsem navštívil Rakousko, Itálii, Švýcarsko, Francii a mám v plánu procestovat mnoho dalších zemí a kontinentů, samozřejmě v jedné stopě.

tz, res, foto archiv Jana Kopeckého