Čáslav – Také Čáslavští slaví v těchto dnech Chanuku, tedy svátek světel. Zapálené světlo je nejen symbolem víry, ale také vzdoru a naděje. Připomíná, že i v těch nejtemnějších chvílích může světlo přetrvat a naděje nezhasnout. Podívejme se na video  o Chanuce z čáslavské synagogy od Vidy Neuwirthové a dětí z divadla Feigele.

Chanuka je svátek světel a pochází z výrazu Chanu-ka, tedy zasvěcení Bohu nebo také znovuzasvěcení jeruzalémského chrámu v době povstání Makabejských. Ten byl znesvěcen Antiochem IV., který se místním snažil vnutit řeckou kulturu, náboženství a znesvětil jeruzalémský Chrám, kde nechal postavit oltář zasvěcený řeckým bohům.

K opětovnému posvěcení byl potřeba rituálně čistý olivový olej ke svícení, jehož bylo velmi malé množství, postačující na pouhý jeden den. Zázrakem však vystačil na osm dní, tedy až do doby, kdy byl vyroben nový. Proto dnes Chanuka trvá osm dní a v synagogách se zapalují svíčky na osmiramenné menoře nazývané chanukija. Ta má osm ramen pro osm svíček v jedné řadě a jedno pomocné rameno určené pro svíci zvanou šamaš, v překladu sluha. V době svátku se pomocí šamaše postupně každý den zapaluje jedna svíčka, až jich poslední den svítí všech osm.  

Svůj význam měl tento svátek pro Židy také během nejtemnějšího období jejich historie, během holocaustu. I v koncentračních táborech riskovali své životy, aby si uchovali alespoň symbolickou část své tradice. Svíčky museli nahrazovat kousky látky namočenými v oleji, rozpuštěným tukem nebo dokonce bramborami. Vyráběli si svícny z čehokoli, ze dřeva, plechu nebo kousků drátu. Světlo bylo tak symbolem víry, vzdoru a naděje.

Není důležité, jestli zapalujeme svíčky na židovské menoře či na křesťanských adventních věncích. A nebo jen tak, bez náboženského podtextu, ale se zamyšlením. Podstatná je naděje, kterou v dnešním rozbouřeném světě potřebujeme všichni!

Video:

https://www.youtube.com/watch?v=IoYR1YnvEnI