„Základní škola pro mě byla jedno velké trápení. Děti dokáží být opravdu zlé, když jim rodiče nedokáží vysvětlit, že když je někdo odlišný, nemusí to být jeho vina. Mělo to za následek, že se mi posmívali a šikanovali mě. Nechápu dodnes, jak v malých dětech mohlo být tolik nenávisti a sprostoty.“ To jsou slova Danielky, o které její maminka Daniela Zoulová napsala knihu „Žijeme s Touretteovým syndromem“ s podtitulem „Zpověď matky a vzpomínky dcery“.
Danielka dále pokračuje: „Když jsem přišla k lavici, našla jsem penál v odpadkovém koši s dalšími věcmi. Žákovskou knížku s roztrhaným úkolníčkem jsem našla na záchodě také v koši. Téměř každý den mi spolužáci nadávali, posměšně napodobovali mé tiky a někdy jsem dostala i facku. A co bylo nejhorší? Seděla jsem tehdy v první lavici před katedrou a měla jsem občas zvukové tiky, které mívám do teď, a paní učitelka, která o mé nemoci moc dobře věděla, mi řekla, ať přestanu s tím pískáním, ať nevyrušuju. Učitelka, která měla dětem vysvětlit, že mám poruchu, za kterou nemůžu, aby se mi tedy neposmívaly, na ni sama upozornila.“
Daniela Zoulová o své knize říká: „Možná bude tato kniha deníkem matky. Ale ono je to jedno jak budeme to vyprávění nazývat. Jen bych chtěla, aby se tato nemoc dostala do povědomí lidí, protože se o ní téměř neví. Předešlo by se tím posmívání a separování člověka, který si touto zátěží prochází. A jeho rodiny.“
V knize popisuje život s dcerou narozenou s Touretteovým syndromem od narození do dospělosti. Vlivem nemoci Daniela trpěla hlasovými tiky, fyzickým neklidem, poruchami pozornosti i obsedantně kompulzivní poruchou. Potýkala se s posměchem jiných dětí, odmítáním a šikanou ve škole. A dokonce s nepochopením pedagogů, kteří o této nemoci neví vůbec nic, nebo ji podceňují. Kromě toho, že čelila bezdůvodným obličejovým i hlasovým tikům a fyzickému neklidu, má také diagnostikovanou hyperaktivitu s poruchou pozornosti a obsedantně kompulzivní poruchu. Své chování si uvědomuje a chce se ho zbavit, ale porucha je silnější než její vůle. Už ve školce se setkávala s posměchem, ve škole pak se šikanou a nepochopením ze strany pedagogů. Ti si toto postižení pletli s duševní méněcenností nebo ho pokládali za obyčejné zlobení.
Touretteův syndrom je vrozené neurologicko-psychiatrické onemocnění, které nelze vyléčit. Léčba spočívá pouze v ovlivnění a zlepšení příznaků nemoci. Mimo medikaci je důležitá i psychoterapie a zdravý životní styl. Příčina onemocnění je neznámá, odborníci se shodují, že se jedná a kombinaci genetiky a vlivu prostředí. Mechanismus pravděpodobně zahrnuje dysfunkci v nervovém obvodu mezi bazálními ganglii a příbuznými strukturami mozku. Závažnost příznaků onemocnění se většinou s přechodem do dospělosti snižuje. V České republice s touto diagnózou žije kolem sta tisíc lidí.
Příběh popsaný autorkou slouží jako osvěta pro lidi, kteří o syndrom nic nevědí. Zároveň pomáhá rodinám, které se s tímto syndromem potýkají a mnohdy jsou na pokraji sil. A pomáhá také rodině Zoulových. „Jsme semknutá rodina, držíme při sobě, vzájemně se podporujeme, takže to společně dáme, protože beztak nám nic jiného nezbývá. A ten, kdo musí nejvíc bojovat, je stejně Danielka. A my ji v tom nenecháme a budeme i nadále bojovat s ní,“ říká autorka. A dále dodává: „Snad nás tam nahoře má někdo rád a peklo na zemi už jsme si všichni prožili a mohlo by být zase o něco líp.“
Video: https://www.youtube.com/watch?v=VgQG5gTpZ5Q
Kutnohorsko - Fotbalové celky z Kutnohorska o víkendu sehrají da…
Kutná Hora - Kutnohorský barbershop Tommy Barber od 1. říjn…
Čáslav - Soutěže ve vyřezávání dýní, program pro děti, živá hudb…
Kolín - Majitel Obchodních tiskáren Kolín a úspěšný podnika…
Kutná Hora - V Kutné Hoře otevřela své dveře nová oční optika Od…
„Základní škola pro mě byla jedno velké trápení. Děti dokáží být opravdu zlé, když jim rodiče nedokáží vysvětlit, že když je někdo odlišný, nemusí to být jeho vina. Mělo to za následek, že se mi posmívali a šikanovali mě. Nechápu dodnes, jak v malých dětech mohlo být tolik nenávisti a sprostoty.“ To jsou slova Danielky, o které její maminka Daniela Zoulová napsala knihu „Žijeme s Touretteovým syndromem“ s podtitulem „Zpověď matky a vzpomínky dcery“.
Danielka dále pokračuje: „Když jsem přišla k lavici, našla jsem penál v odpadkovém koši s dalšími věcmi. Žákovskou knížku s roztrhaným úkolníčkem jsem našla na záchodě také v koši. Téměř každý den mi spolužáci nadávali, posměšně napodobovali mé tiky a někdy jsem dostala i facku. A co bylo nejhorší? Seděla jsem tehdy v první lavici před katedrou a měla jsem občas zvukové tiky, které mívám do teď, a paní učitelka, která o mé nemoci moc dobře věděla, mi řekla, ať přestanu s tím pískáním, ať nevyrušuju. Učitelka, která měla dětem vysvětlit, že mám poruchu, za kterou nemůžu, aby se mi tedy neposmívaly, na ni sama upozornila.“
Daniela Zoulová o své knize říká: „Možná bude tato kniha deníkem matky. Ale ono je to jedno jak budeme to vyprávění nazývat. Jen bych chtěla, aby se tato nemoc dostala do povědomí lidí, protože se o ní téměř neví. Předešlo by se tím posmívání a separování člověka, který si touto zátěží prochází. A jeho rodiny.“
V knize popisuje život s dcerou narozenou s Touretteovým syndromem od narození do dospělosti. Vlivem nemoci Daniela trpěla hlasovými tiky, fyzickým neklidem, poruchami pozornosti i obsedantně kompulzivní poruchou. Potýkala se s posměchem jiných dětí, odmítáním a šikanou ve škole. A dokonce s nepochopením pedagogů, kteří o této nemoci neví vůbec nic, nebo ji podceňují. Kromě toho, že čelila bezdůvodným obličejovým i hlasovým tikům a fyzickému neklidu, má také diagnostikovanou hyperaktivitu s poruchou pozornosti a obsedantně kompulzivní poruchu. Své chování si uvědomuje a chce se ho zbavit, ale porucha je silnější než její vůle. Už ve školce se setkávala s posměchem, ve škole pak se šikanou a nepochopením ze strany pedagogů. Ti si toto postižení pletli s duševní méněcenností nebo ho pokládali za obyčejné zlobení.
Touretteův syndrom je vrozené neurologicko-psychiatrické onemocnění, které nelze vyléčit. Léčba spočívá pouze v ovlivnění a zlepšení příznaků nemoci. Mimo medikaci je důležitá i psychoterapie a zdravý životní styl. Příčina onemocnění je neznámá, odborníci se shodují, že se jedná a kombinaci genetiky a vlivu prostředí. Mechanismus pravděpodobně zahrnuje dysfunkci v nervovém obvodu mezi bazálními ganglii a příbuznými strukturami mozku. Závažnost příznaků onemocnění se většinou s přechodem do dospělosti snižuje. V České republice s touto diagnózou žije kolem sta tisíc lidí.
Příběh popsaný autorkou slouží jako osvěta pro lidi, kteří o syndrom nic nevědí. Zároveň pomáhá rodinám, které se s tímto syndromem potýkají a mnohdy jsou na pokraji sil. A pomáhá také rodině Zoulových. „Jsme semknutá rodina, držíme při sobě, vzájemně se podporujeme, takže to společně dáme, protože beztak nám nic jiného nezbývá. A ten, kdo musí nejvíc bojovat, je stejně Danielka. A my ji v tom nenecháme a budeme i nadále bojovat s ní,“ říká autorka. A dále dodává: „Snad nás tam nahoře má někdo rád a peklo na zemi už jsme si všichni prožili a mohlo by být zase o něco líp.“