Čáslav – Jan Rejžek, obávaný hudební kritik a „postrach“ českých a slovenských hudebníků, vystoupil 14. března 2025 na pozvání Nadačního fondu dr. Dagmar Lieblové v čáslavské synagoze. V rámci pořadu „Hovory“ představil svou novou knihu, během téměř tří hodin převyprávěl desítky svých příhod a vše prokládal oblíbenými skladbami. A hned v úvodu se přiznal k lásce k židovské hudbě a obdivu k židovské kultuře.
V 70. letech Jan Rejžek přispíval jako sportovní novinář do časopisu Gól, později proslul svými nekompromisními kritikami v časopise Melodie. Od roku 1979 připravil více než 900 poslechových pořadů v klubech po celé republice, uváděl rockové a folkové festivaly, včetně festivalu v Lipnici nad Sázavou v roce 1988. Tam na závěr pozval na pódium disidenta a pozdějšího prezidenta Václava Havla, což způsobilo ve společnosti „zemětřesení“. Do samizdatových Lidových novin přispíval pod pseudonymy Robert Žák a Milan Frýda. Stojí za vznikem petice Několik vět, která byla počátkem pádu totalitního režimu v Československu.
Po Sametové revoluci pracoval v sekci vnitřní politiky v Kanceláři prezidenta republiky, poté byl redaktorem zpravodajství Československé televize a českého vysílání rádia Svobodná Evropa. Pracoval pro Český rozhlas, kde připravoval hudební pořad Kaleidoskop a Kritický klub Jana Rejžka, kde se se svými hosty kriticky vyjadřoval ke kulturním událostem. Kritický klub byl pokračováním podobného pořadu Katovna, který připravoval společně s Vladimírem Justem v České televizi. Ministerstvo obrany ČR ho ocenilo za účast ve třetím odboji.
Zuřivec. A podle sociologa Jana Kellera „chodící hysterie“. I takovéto přezdívky dostává Jan Rejžek. A kde se vzaly tyto a ještě mnohem horší přezdívky? Mnohými dodnes nenáviděný novinář a kritik se totiž nikdy nebál říkat pravdu, někdy až krutou, surovou. Nebral si servítky. Jeho soudy bývaly mnohdy nemilosrdné, za krásnou fasádou odhaloval faleš a prázdnotu. To není mnohdy jednoduché ani dnes, v totalitním režimu to bylo přímo sebevražedné. Přitom sám uvádí, že nejen kritizoval, ale také chválil. 70 procent jeho recenzí bylo prý pozitivních a 30 negativních, ale lidé si pamatují jen ty negativní.
Jan Rejžek objíždí české obce a prostřednictvím svých poslechových pořadů šíří optimismus a naději. To je role, kterou by od něj asi mnozí vzhledem k jeho pověsti nečekali. Poděkování za zprostředkování akce patří řediteli Nadačního fondu dr. Dagmar Lieblové Marku Lauermannovi, zakladateli a předsedovi správní rady téhož fondu Martinu Lieblovi a Kristýně Neuhauserové. A především „vzteklounovi“ a „zuřivci“ Janu Rejžkovi, který se navzdory své pověsti předvedl jako hloubavý a laskavý člověk!
Video: https://www.youtube.com/watch?v=YMKErUcRfyo
Kutnohorsko – Fotbalové celky z Kutnohorska o víkendu sehrají da…
Kutná Hora - PB Production chystá koncert pro hudební fajnšmekry…
Stavebnictví se neustále vyvíjí, a s ním i materiály, které se p…
Kutná Hora - UCED, energetická divize skupiny CREDITAS, oslavila…
Nové Dvory - Plánujete stavbu domu? Přemýšlíte nad úsporným, mod…
Čáslav – Jan Rejžek, obávaný hudební kritik a „postrach“ českých a slovenských hudebníků, vystoupil 14. března 2025 na pozvání Nadačního fondu dr. Dagmar Lieblové v čáslavské synagoze. V rámci pořadu „Hovory“ představil svou novou knihu, během téměř tří hodin převyprávěl desítky svých příhod a vše prokládal oblíbenými skladbami. A hned v úvodu se přiznal k lásce k židovské hudbě a obdivu k židovské kultuře.
V 70. letech Jan Rejžek přispíval jako sportovní novinář do časopisu Gól, později proslul svými nekompromisními kritikami v časopise Melodie. Od roku 1979 připravil více než 900 poslechových pořadů v klubech po celé republice, uváděl rockové a folkové festivaly, včetně festivalu v Lipnici nad Sázavou v roce 1988. Tam na závěr pozval na pódium disidenta a pozdějšího prezidenta Václava Havla, což způsobilo ve společnosti „zemětřesení“. Do samizdatových Lidových novin přispíval pod pseudonymy Robert Žák a Milan Frýda. Stojí za vznikem petice Několik vět, která byla počátkem pádu totalitního režimu v Československu.
Po Sametové revoluci pracoval v sekci vnitřní politiky v Kanceláři prezidenta republiky, poté byl redaktorem zpravodajství Československé televize a českého vysílání rádia Svobodná Evropa. Pracoval pro Český rozhlas, kde připravoval hudební pořad Kaleidoskop a Kritický klub Jana Rejžka, kde se se svými hosty kriticky vyjadřoval ke kulturním událostem. Kritický klub byl pokračováním podobného pořadu Katovna, který připravoval společně s Vladimírem Justem v České televizi. Ministerstvo obrany ČR ho ocenilo za účast ve třetím odboji.
Zuřivec. A podle sociologa Jana Kellera „chodící hysterie“. I takovéto přezdívky dostává Jan Rejžek. A kde se vzaly tyto a ještě mnohem horší přezdívky? Mnohými dodnes nenáviděný novinář a kritik se totiž nikdy nebál říkat pravdu, někdy až krutou, surovou. Nebral si servítky. Jeho soudy bývaly mnohdy nemilosrdné, za krásnou fasádou odhaloval faleš a prázdnotu. To není mnohdy jednoduché ani dnes, v totalitním režimu to bylo přímo sebevražedné. Přitom sám uvádí, že nejen kritizoval, ale také chválil. 70 procent jeho recenzí bylo prý pozitivních a 30 negativních, ale lidé si pamatují jen ty negativní.
Jan Rejžek objíždí české obce a prostřednictvím svých poslechových pořadů šíří optimismus a naději. To je role, kterou by od něj asi mnozí vzhledem k jeho pověsti nečekali. Poděkování za zprostředkování akce patří řediteli Nadačního fondu dr. Dagmar Lieblové Marku Lauermannovi, zakladateli a předsedovi správní rady téhož fondu Martinu Lieblovi a Kristýně Neuhauserové. A především „vzteklounovi“ a „zuřivci“ Janu Rejžkovi, který se navzdory své pověsti předvedl jako hloubavý a laskavý člověk!