Z Čáslavi do Jerevanské katedrály a kláštera pod biblickou horou Ararat

24. prosinec 2025, 06:10

Jerevan/Čáslav – Z Čáslavi do katedrály svatého Řehoře Osvětitele v arménském Jerevanu, největšího zakavkazského kostela. A také kláštera Chor Virap pod biblickou horou Ararat na arménsko-tureckém pomezí, kde byl svatý Řehoř třináct roků vězněn. Právě na těchto místech si můžeme během vánočních svátků připomenout počátky křesťanství, které Arménie přijala v roce 301 n. l. jako první stát na světě.

Patron Arménie Řehoř Osvětitel, též Řehoř Arménský či Grigor Lusavorič, latinsky Gregorius Illuminator, byl zakladatel Arménské apoštolské církve. Žil mezi roky 257 až 334, byl to první „šéf“ této církve, oficiálně zvaný katolikos. Katolikos je něco jako „papež“ apoštolské církve. Pocházel z arménského rodu Arsakovců. Za šíření křesťanství byl na pokyn krále zatčen a mučen, poté mu byly svázány ruce a nohy a byl uvržen do kobky plné hadů a štírů. Místo vězení se nazývalo Chor Virap, což je v arménštině „hluboká kobka“. Dnes je zde stejnojmenný klášter. V jámě, kterou bychom dnes nazvali spíše hladomornou, strávil 13 let. Autor tohoto textu do kobky slezl a může potvrdit nebezpečnost tohoto šestimetrového sestupu a především výstupu. O Řehořovo propuštění se zasloužily prosby královy sestry. Král se po Řehořově propuštění uzdravil z těžké nemoci a z vděčnosti přijal křesťanskou víru. Řehoř ho pokřtil roku 301 v řece Araks. Toto datum je dnes v Arménii ctěno jako rok, kdy se křesťanství stalo státním náboženstvím.

Ale vraťme se do současnosti. Právě tomuto světci byla v letech 1997 až 2001postavena katedrála svatého Řehoře Osvětitele, nazývaná také Jerevanská katedrála. Stavba má kromě hlavní lodi dvě kaple a je středobodem města a vlastně země. Je symbolem duchovnosti, národní identity a jednoty Arménů a jsou v ní uchovávány relikvie sv. Řehoře přivezené z Itálie. Vyznačuje se moderním, přísným, asketickým stylem, typické jsou hranaté tvary, trojúhelníkové oblouky a světlý interiér. Ale jestli máte raději kostely historické, navštivte chrám svaté Ripsime ve městě Vagharšapat, jeden z nejstarších dochovaných objektů sakrální architektury v zemi z roku 618. Město se dříve jmenovalo Ečmiadzin a právě zde dnes sídlí katolikos, tedy apoštolský „papež“, následník Řehoře Osvětitele. Bohoslužba v tomto chrámu je nepřenosným zážitkem.

Arménie, země pod pětitisícovým Araratem, kde podle biblické knihy Genesis ztroskotala při potopě Noemova archa, rozhodně stojí za návštěvu. Přestože, a nebo právě proto, že v nedávné minulosti bylo při genocidě zavražděno milión a půl Arménů a Armének, jedná se o národ hrdý, vstřícný k návštěvníkům. Potvrdit to může autor tohoto článku, který v zemi pobýval a pracoval a rád se do ní vrací. A na závěr něco k pobavení. Arménská příjmení poznáte podle koncovky „yan“, výjimečně „ian“. A největší pocta je, když vám příjmení „poarménští“. Takže arménští přátelé mě nazývají Havlicekyan. No není to roztomilé?

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=DxENjtAxQVs

https://www.youtube.com/watch?v=ZeuJCR3uo2U

https://www.youtube.com/watch?v=qRhvELKK0lo

https://www.youtube.com/watch?v=_m1NP--NkgE

Text, foto a videa Vladimír Havlíček

Galerie
Předchozí Následující
AVE_CZ
Reklama
Z Čáslavi do Jerevanské katedrály a kláštera pod biblickou horou Ararat

Z Čáslavi do Jerevanské katedrály a kláštera pod biblickou horou Ararat

24. prosinec 2025

Jerevan/Čáslav – Z Čáslavi do katedrály svatého Řehoře Osvětitele v arménském Jerevanu, největšího zakavkazského kostela. A také kláštera Chor Virap pod biblickou horou Ararat na arménsko-tureckém pomezí, kde byl svatý Řehoř třináct roků vězněn. Právě na těchto místech si můžeme během vánočních svátků připomenout počátky křesťanství, které Arménie přijala v roce 301 n. l. jako první stát na světě.

Patron Arménie Řehoř Osvětitel, též Řehoř Arménský či Grigor Lusavorič, latinsky Gregorius Illuminator, byl zakladatel Arménské apoštolské církve. Žil mezi roky 257 až 334, byl to první „šéf“ této církve, oficiálně zvaný katolikos. Katolikos je něco jako „papež“ apoštolské církve. Pocházel z arménského rodu Arsakovců. Za šíření křesťanství byl na pokyn krále zatčen a mučen, poté mu byly svázány ruce a nohy a byl uvržen do kobky plné hadů a štírů. Místo vězení se nazývalo Chor Virap, což je v arménštině „hluboká kobka“. Dnes je zde stejnojmenný klášter. V jámě, kterou bychom dnes nazvali spíše hladomornou, strávil 13 let. Autor tohoto textu do kobky slezl a může potvrdit nebezpečnost tohoto šestimetrového sestupu a především výstupu. O Řehořovo propuštění se zasloužily prosby královy sestry. Král se po Řehořově propuštění uzdravil z těžké nemoci a z vděčnosti přijal křesťanskou víru. Řehoř ho pokřtil roku 301 v řece Araks. Toto datum je dnes v Arménii ctěno jako rok, kdy se křesťanství stalo státním náboženstvím.

Ale vraťme se do současnosti. Právě tomuto světci byla v letech 1997 až 2001postavena katedrála svatého Řehoře Osvětitele, nazývaná také Jerevanská katedrála. Stavba má kromě hlavní lodi dvě kaple a je středobodem města a vlastně země. Je symbolem duchovnosti, národní identity a jednoty Arménů a jsou v ní uchovávány relikvie sv. Řehoře přivezené z Itálie. Vyznačuje se moderním, přísným, asketickým stylem, typické jsou hranaté tvary, trojúhelníkové oblouky a světlý interiér. Ale jestli máte raději kostely historické, navštivte chrám svaté Ripsime ve městě Vagharšapat, jeden z nejstarších dochovaných objektů sakrální architektury v zemi z roku 618. Město se dříve jmenovalo Ečmiadzin a právě zde dnes sídlí katolikos, tedy apoštolský „papež“, následník Řehoře Osvětitele. Bohoslužba v tomto chrámu je nepřenosným zážitkem.

Arménie, země pod pětitisícovým Araratem, kde podle biblické knihy Genesis ztroskotala při potopě Noemova archa, rozhodně stojí za návštěvu. Přestože, a nebo právě proto, že v nedávné minulosti bylo při genocidě zavražděno milión a půl Arménů a Armének, jedná se o národ hrdý, vstřícný k návštěvníkům. Potvrdit to může autor tohoto článku, který v zemi pobýval a pracoval a rád se do ní vrací. A na závěr něco k pobavení. Arménská příjmení poznáte podle koncovky „yan“, výjimečně „ian“. A největší pocta je, když vám příjmení „poarménští“. Takže arménští přátelé mě nazývají Havlicekyan. No není to roztomilé?

Videa:

https://www.youtube.com/watch?v=DxENjtAxQVs

https://www.youtube.com/watch?v=ZeuJCR3uo2U

https://www.youtube.com/watch?v=qRhvELKK0lo

https://www.youtube.com/watch?v=_m1NP--NkgE

Text, foto a videa Vladimír Havlíček

Prohlédnout galerii