Letošní zima je opět mírná. Je to třetí zima za sebou, která je extrémně teplá. Podívejme se ale na extrém opačný, na nejstudenější zimu v historii měření, na zimu roku 1929.

Rok 1929 označil kronikář obce jako rok neobyčejných povětrnostních katastrof. V lednu byla dosti tuhá zima s menší vrstvou sněhu, což bylo příjemné. Jenže koncem měsíce ledna se začaly mrazy stupňovat a byly tuhé. Dne 3. února bylo v Českých Budějovicích -37 stupňů Celsia, ve Vrdech bylo -31. Pražské Klementinum hlásilo -25, což bylo stejně jako naposledy před 153 lety. V Cařihradu napadl metr sněhu, chumelilo i v severní Africe. V únoru klesala teplota ještě více. 11. února bylo v místním cukrovaru naměřeno -36 stupňů, v Čáslavi -37,8 a v Českých Budějovicích dokonce -41.

Ministerstvo školství vydalo nařízení, že děti, kterým hrozilo omrznutí, nemusely chodit do školy. Pololetní prázdniny byly prodlouženy o dva týdny. Téměř denně se stávalo, že lidem umrzla koza či prase v chlévě. Stejně tak králíci. Koroptve mrzly v celých hejnech, divoká zvěř i přes krmení hynula s plnými žaludky. Zajíci po nocích pobíhali po vsi a kolem hnojišť a u lidských obydlí hledali potravu. Takto podobnou situaci jsme zažili před pár lety, kdy na poli zmrzla ledová krusta sněhu a na pole za naším domem se začali srocovat desítky zajíců, kteří se živili výhonky řepky, která jako jediná potrava trčela ze zmrzlého sněhu. Chodila jsem s rýčem po poli za domem a odkrývala sníh, aby se zajíci dostali k potravě. Obec tehdy dokonce ořezala proutí a dovezla zajícům k cestě na Tupárov, protože zajíci se pustili do mladých stromků kolem cesty. Myslivci samozřejmě také krmili strádající zvěř. Hlad je hlad. A k tomu ještě celodenní mráz. Ostříhali jsme všechny keře, aby zajíčci měli co ohlodávat. Suché pečivo a klasy kukuřice mizely během noci. Za plotem se po setmění scházelo ke stovce zajíců.

Ale zpět k roku 1929. Těžko si představit tak nízké teploty a přežití v nich. Zpěvné ptactvo nezachránila ani plná krmítka. Z káňat se stali zuřiví dravci, kteří útočili na vše živé. Byl to boj o přežití. V novinách byla stálá rubrika „Sibiřské mrazy“. A zajímavé bylo, že takto kruté mrazy nebyly v místech, kde jsou obvyklé, to je třeba severní Švédsko či Rusko. Stejně tak u nás v nížině mrzlo podstatně více, než třeba na Sněžce. Nefoukal totiž vítr, tak se mráz držel v nízkých polohách. Kruté mrazy trvaly celý leden, i v březnu ještě silně mrzlo a na začátku dubna byla teplota stále ještě -6 stupňů. I po celou polovinu dubna byl stále ještě sníh. Lidé již propadali chmurným obavám, že se již nikdy nevrátí normální počasí. Již v tomto roce se objevila obava, jestli nezeslábl teplý golfský proud.
Byl ochromen normální život. Velkým problémům musela čelit železniční doprava. Jízdní řády zůstaly jen na papíře a vlak jel prostě podle možností. Jako stát jsme sklízeli velkou kritiku od našich sousedů, kteří překonávali technické problémy způsobené mrazy podstatně lépe.

Velké problémy způsobovalo zamrznutí vodovodů, pump, záchodových rour. Ukázalo se, že se neosvědčují rovné střechy, které se často v této době budovaly. Stejně tak se v praxi ukázalo, že bytelné zdi našich domů jsou výhodnější než nové moderní odlehčené konstrukce.

Mrazy způsobily opravdu ohromné škody. Ve Vrdech pomrzlo neuvěřitelné množství stromů. V kronice je zaznamenáno, že ze 809 třešní zmrzlo 667. Z 1 180 švestek zmrzlo 787, ze 105 ořechů zmrzlo 96, z 541 hrušek zmrzlo 202 a z 520 jabloní zmrzlo 251 stromů. Když se s odstupem osmdesátišesti let podíváme na počty stromů, vážně nevím, kolik švestek by se ve Vrdech napočítalo dnes. Kolem Vrdů bývalo ohromné množství sadů, které zanikly. Protože žádný strom nežije neomezenou dobu. A zejména tento mrazivý rok, rok 1929 způsobil to, že na mnoho let byly Vrdy téměř bez ovoce. Zejména pro chudý lid byla tato zima úplnou pohromou. Neměli práci, tedy přísun peněz. Nebylo palivo, kronikář přirovnává stav k válečným létům. Tedy myšlena válečná léta první války.

Teprve v květnu se konečně oteplilo. Úroda byla slušná, jen řepy bylo méně a ovoce téměř žádné. A aby nebylo těch povětrnostních pohrom málo, tak v létě postihla obec bouře, která na mnoha stromech dokončila dílo zkázy. Dne 4. července o půl osmé večer přišel mohutný orkán. Během minuty zahalily kraj mohutné mraky prachu, lidé co pracovali na poli zalehli na zem a během chvilky byly ulice zavaleny hromadami ulámaných větví a rozbitých tašek. Nebyl dům, který by neměl poškozenou střechu. Některé domy v okolí byly dokonce rozmetány. Potom se strhl dvouhodinový mohutný déšť. Obraz zkázy byl vidět až druhý den ráno. Mnohametrový světlík na cukrovaru byl pryč, železné tyče se válely za vsí jako drátky. Telegrafní a elektrické vedení bylo zpřetrhané a mnohé sloupy zničeny. Po několik dalších dnů pokračovaly průtrže mračen. Je jen s podivem, že si toto v naší obci nevyžádalo žádné oběti na životech.

Tyto neuvěřitelné informace máme díky kronikáři obce Vrdy, Josefu Lebduškovi.

Lenka Bochníčková