Praha/Kolín - V předvánoční slavnostní atmosféře na Staroměstské radnici v Brožíkově síni se v prosinci konal již 20. ročník ocenění Dětského činu roku. Žákyně Základní školy Kolín V., Mnichovická 62, Eliška Vondráčková ze 7. A a Hana Čechová z 8. A získaly nejen krásné ceny, ale i pěkný zážitek z celé akce moderované Alešem Hámou!

Potkaly se se známými osobnostmi, měly možnost se s nimi vyfotografovat a především probrat své životní příběhy. Dívky uspěly se svými příběhy v kategoriích Dobrý nápad a Pomoc ostatním, po vyhlášení je ještě čekala návštěva Muzea čokolády se samotnou ochutnávkou.

Velký obdiv a poděkování patří i týmu z TV5, Karlu Musilovi (kameramanovi) a Štěpánce Novákové (reportérce), kteří byli naprosto úžasní, bezprostřední, přirození a po celou akci působili velmi profesionálně.

Třešničkou na dortu celé akce se stalo udělení ocenění - "Zvláštní ceny pro učitele, který se významně zasloužil o zasílání dětských příběhů do projektu Dětský čin roku" pro ředitelku ZŠ Kolín V., Mnichovická 62.

Děkujeme všem, kteří se do projektu zapojují, výherkyním ještě jednou moc blahopřejeme.

Vítězné příběhy

Pomoc ostatním - obtěžování ve vlaku
Hana Čechová, 14 let

S partou kamarádek jsme si domluvily malý výlet do Prahy. Nastoupily jsme do vlaku a hledaly místo, kam bychom se posadily. Když jsme procházely vlakem, v jednom z kupéček seděla sama malá slečna a tři mladíci, chtěly jsme si přisednout k ní, ale nás bylo pět, takže už bychom se tam nevešly. Nakonec jsme se posadily hned vedle…

Povídaly jsme si, ale hluk z vedlejšího kupé nešel přeslechnout. Dodnes nechápu, že to nikomu nevadilo?! Chlapíci se hlasitě smáli, hulákali, popíjeli, prostě dělali „bordel“. Nelíbilo se mi to, zvedla jsem se a slušně je poprosila, aby přestali. - Vysmáli mě. Na místě u okna seděla ale ustrašená dívka, na kterou se sápali a viditelně ji obtěžovali. Nechtěla bych být v její kůži, pomyslela jsem si! Vrátila jsem se za kamarádkami a společně jsme vyhledaly pana průvodčího. Ten jim dal varování a přednášku slušného chování a malou slečnu přesadil k nám. Nakonec tedy všechno dobře dopadlo.

Dobrý nápad - injekční stříkačka
Eliška Vondráčková, 13 let

Vzpomínám, jak jsme kdysi s paní učitelkou ve třetí třídě na Den Země uklízeli okolí školy. Rozhodla jsem se pak proto, že nebudu čekat na žádné akce a pomůžu přírodě sama od sebe a uklidím odpadky v okolí mého bydliště.

Vzala jsem si rukavice a dva velké pytle na odpadky a vyrazila před dům, kde se nachází vodní plocha - koupaliště. Napadlo mě, že by tam mohla být spousta odpadků, neboť koupaliště je pro lidi lákavé a tráví tam mnoho času. Cestou se ke mně připojila kamarádka, a tak jsme sbíraly obě dvě. Asi po hodině jsme měly plné pytle, sotva jsme je unesly. Už jsme odcházely domů, když jsem zahlédla něco se lesknout v trávě u rákosí. "Co to je?" zvolala jsem.

Nedalo nám to, a přestože jsme měly pytle naplněné, šly jsme se podívat. "Co se to tam leskne? Vidíš to taky? povídám kamarádce. Ležela tam injekční stříkačka! V tu chvíli jsem se vzpomněla na to, co nám říkala kdysi paní učitelka. Hlavně na nic nesahat! Napadlo mě, že bychom zavolaly policii. Byly jsme tenkrát třeťačky, tak jsme se trochu bály. Kolem nás šly nějaké starší dívky, požádaly jsme je o pomoc, ať zavolají policii ony. Nechtěly nám ale pomoct a odešly. Tak jsem se osmělila a zavolala jsem sama. Policie se mě ptala, kolik mi je let, jak se jmenuji, kde se nacházíme ... Všechno jsem jim řekla. Přijeli asi do deseti minut. Odstranili injekční stříkačku a poděkovali nám.

Po velkém zážitku jsem se rozloučila s kamarádkou a šly jsme domů. Doma jsem vyprávěla mamce, co všechno jsem zažila. Mamka mě pochválila. A z toho také plyne, že se alespoň někdy vyplácí dávat v hodinách pozor, abychom věděli, co v takových situacích dělat.