Kolín - V kategorii “I Ty jsi filmařem” na Mezinárodním filmovém festivalu Febiofest v Praze skupina žáků z 5. ZŠ Kolín dokázala zvítězit, a to i v konkurenci středních škol z celé České republiky. Nikdo z nich tak obrovský úspěch nečekal. V rozhovoru celou situaci přiblížila Mgr. Markéta Rosenkrancová, učitelka 5. ZŠ Kolín, pod jejíž záštitou film vznikal.

Jaký to byl pocit, zvítězit? Jaké byly vaše prvotní emoce?
Úplně první emocí bylo určitě obrovské překvapení, protože my jsme s dětmi primárně jeli do Prahy jen na vyhlášení výsledků, zkrátka si užít výlet. Řekli jsme si, že i to, že jsme se probojovali do semifinále, je přeci krásné a že vzhledem k tomu, že jsme byli ocenění minulý rok druhým místem, že se to samé stát už nemůže, natož abychom dopadli lépe. Už vzhledem k té konkurenci ostatních škol a profesionálnějších příspěvků i dětí, co s filmem mají bohatší zkušenosti než my. Takže to pro nás bylo opravdu obrovské překvapení.

A co děti? Byly nervózní? Jak to prožívaly?
Tím, že jsme počítali s šestým místem a byli přichystaní přát štěstí komukoliv jinému, byly děti o to více překvapenější a šťastnější. A celou cestu domů vlakem jsme si naprosto užívali. Vraceli jsme se neskutečně šťastní - takový ten pocit naplnění a že naše práce má smysl.

Prozraďte nám, jak film „O drakovi v Kolíně“ vznikal - jak probíhalo například namlouvání textů, protože přeci jen realizace projektu probíhala v době lockdownu?
My jsme ten film dabovali až v závěru naší práce, což bylo někdy v květnu a to už nebyla distanční výuka, tedy dabování probíhalo poměrně příjemně. Ale naši kameramani natáčeli v době lockdownu a čelili problémům s omezením pohybu. Když jsme následně tvořili animace, tak to platila také stále ta nejpřísnější pravidla. Animovali jsme ve škole v systému “jedno dítě - v jedné třídě - na jednoho pedagoga”. Takže naši animátoři přišli po online vyučování do školy a skutečně v jedné třídě seděl jeden človíček a animoval své filmové postavy, které si doma pro film připravil, nakreslil a vystřihl.

A kolik času celkem vám tedy zabralo vytvořit tento film?
Těžko říct (smích). Naši kameramani pracovali zcela samostatně v terénu, tam to určitě nespočítám. No a pro animace je potřeba rozfázovat pohyb a nafotit 15 snímků na jednu vteřinu filmu, tedy to také nějaký čas zabralo. No, ale všeobecně, kroužek „Filmaři“, v rámci kterého jsme film natáčeli, probíhal distančně od února letošního roku. Tedy jsme na celý film měli zhruba tři měsíce času.

Když už jsme narazily na téma animace, je animace pro každé dítko? Nebo komu byste tvorbu filmu mohla doporučit? Musí být člověk nadaný nebo jaká jsou tam, dle vašeho pohledu, kritéria?
Já si myslím, že animaci, případně natáčet film zvládne kdokoliv, kdo má trpělivost, chuť a trochu cit v oku. Pro animace je zapotřebí na jednu sekundu filmu 10 až 15 obrázků. Takže ta trpělivost je tam třeba. Člověk to musí mít promyšlené tak, aby tam například nedošlo k nějakému skoku v místě, kde žádný skok být nemá. Animace pro náš film zvládli zcela bravurně i čtvťáčci. 

Mají děti nějakou profesionální průpravu?
Samozřejmě nemají žádnou skutečně profesionální průpravu, ale třeba základům animaci se v naší škole věnujeme v hodinách informatiky právě od čtvrté třídy. No a co se kamery týče, tento náš film byl vytvářen doslova na koleni. Děti natáčely na telefony a já jsem následně stříhala na iPadu. Na filmu se podílelo celkem sedmnáct žáků - ze čtvrté, páté, šesté a osmé třídy.

O to úctyhodnější je, že jste vyhráli. Proč si myslíte, že jste zvítězili právě vy? Co z vašeho pohledu vězí za tímto vaším úspěchem?
Možná byl oceněn netradiční způsob natáčení, protože většinou u soutěžních filmů bývá kameraman pouze jeden. My jsme těch kameramanů měli deset (smích). Teď vážně, co se skutečně mohlo líbit a to možná byla naše silná stránka, tak to byl příběh. To nám hodně sedlo.

Letos bylo tématem “Moje město”. Jak jste dospěli právě k verzi “O drakovi z Kolína”?
Každý rok se koná soutěž Macharovo pero a děti se ho také zúčastnily. Vyhrála naše žačka, Agáta Kadlecová, a shodou okolností se tematicky její práce hodila k soutěžnímu tématu. Dětem to přišlo jako báječný námět. A pak jsme se domlouvali, kdo se na co cítí, co by chtěl natočit. A tak postupně si děti samy vybíraly úlohu, kterou v tom filmu budou zastávat. Ten, kdo bydlel poblíž nějakého zajímavého místa, natáčel. Pak byly nějaké náměty, co by se dalo naanimovat a tak dále. Například jedna žačka ze 4. třídy nakreslila všechny draky. A postupně si tímto způsobem děti rozebraly všechny kousíčky filmu.

Ten film je opravdu velmi originální a také vtipný. Opravdu se povedl, má takové zvláštní kouzlo a atmosféru. Jak ho vnímali vaši kolegové a známí?
Měla jsem příjemné ohlasy, film většinou vykouzlil nejeden úsměv na tváři i dospělého. To se dětem opravdu povedlo, dostat vtip do filmu není jednoduché.

Máte nějaké přání do budoucna? Už se s natáčením chystáte na další rok?
No, když nám paní ředitelka z naší ZŠ řekla, že už si na příští rok předem rezervuje svůj čas na slavnostní vyhodnocení a předávání, tak z toho cítíme jistá očekávání (smích). Ale každopádně, když nám v prosinci bude alespoň trochu sedět nové téma soutěže, tak se určitě moc rádi pokusíme zase něco společně natočit.

Co byste na závěr poradila začínajícím filmařům?
Pokud začínajícího filmaře filmování nebo animování baví, tedy má chuť a tu správnou motivaci, tak ať zkouší a hledá možnosti, protože svou pílí dokáže ledacos. Děti mají spoustu volného času a s mobilem v ruce tak mohou svůj volný čas trávit kreativní činností, která udělá v konečném důsledku radost i ostatním.

Mgr. Markéta Rosenkrancová

Na ZŠ Mnichovická Kolín V. již druhým rokem vede zájmový kroužek “Filmaři”, vyučuje na prvním i na druhém stupni ZŠ. K animacím se dostala skrze zájmy svého tehdy osmiletého syna, který se chtěl animacím více věnovat, a to díky zážitku na animačním workshopu, pořádaným od profesionálních animátorů. Společně pak hledali cestu, jak animovat doma.

Otázky pokládala Mgr. Michaela Brejchová.