Kutná Hora - Muž mnoha kapel – tak by se mohl titulovat současný bubeník skupiny Olympic Martin Vajgl. Jeho jméno je spojeno s kapelami jako Wanastowi Vjecy, Čechomor, Vltava, Zakopaný romance, -123min., November 2nd, Drumwave a s mnoha dalšími. V rozhovoru kutnohorský rodák shrnul svou cestu hudební scénou, prozradil recept na úspěch začínajících kapel, zmínil se o svém lektorství hry na bicí a odpověděl na to, co ho v blízké budoucnosti v profesním životě čeká.

Letos oslavíte deset let účinkování s kapelou Olympic, jak byste uplynulou dekádu zhodnotil?
Myslím, že se podařilo znovu nastartovat intenzivní studiovou činnost. Od roku 2013 jsme vydali pět nových řadových alb. Před tím deska s novým materiálem dlouho nevyšla, a proto jsem rád, že v diskografii kapely přibyly nové položky. Řadové album rockové skupiny je totiž důležité nejen pro potěchu fanoušků, ale je to také určitý otisk fáze kapely – v jakém stylovém a zvukovém naladění se v dané době nacházela. To pak bývá zpětně velmi zajímavé.

Na hudební scéně jste ale samozřejmě mnohem déle. Než jste začal hrát na profesionální úrovni, působil jste na regionální kutnohorské scéně v místních kapelách, například ve skupině Motor, nebo Bell, jak na tuto dobu vzpomínáte?  Věděl jste už tehdy, že muzika je to, co chcete dělat celý život?
V kapele Motor jsem začal hrát v sedmnácti a pokud si dobře vybavuji, už jsem měl otázku ohledně toho, co chci v budoucnu dělat zodpovězenou poměrně jasně. Muzika je fenomén, vášeň, která vás pohltí a vy jí prostě a jednoznačně žijete. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let, kdy jsem s kapelami začínal, byla pro muziku dost složitá situace. Měnil se svět, na hudební trh vpadly zahraniční kapely, spousta sálů ke hraní se změnila na diskotéky… Opravdu jsme tehdy bojovali o každého návštěvníka, který na akci přijde. Ale měli jsme v sobě takovou zvláštní naději, že bude lépe. A brzo tomu tak opravdu bylo. Když se ale zamyslím nad osudem dnes začínajících kapel, vidím tu naději bohužel mnohem menší.

Od roku 1994 se rozběhlo vaše působení na profesionální scéně. Začal jste hrát s kapelou Vltava, a v průběhu následujících let i s dalšími skupinami, mezi kterými se objevují poměrně známá a velká jména. Vidíte v hraní v jednotlivých kapelách nějaké zásadní rozdíly? A máte mezi nimi nějakou srdcovku?
Každý člověk je jiný, a proto i každý kolektiv vytvoří trochu jinou energii. Ale muzikanti mají jeden velký společný tmel a tím je již zmiňovaná vášeň a pobláznění hudbou. Ve výsledku zjistíte, že vlastně nehraje roli, jestli máte koncert v malém klubu, nebo ve sportovní hale. Jestli hrajete s někým generačně shodným, nebo o dvě generace starším. Na pódiu se vše zázračně propojí a ostatní začne být jedno. Jinak rád vzpomínám na všechny etapy a party, ve kterých jsem hrál. Obrovský vztah mám ke kapele Vltava, se kterou jsem projezdil republiku křížem krážem v pro muziku krásných a nadějných „devadesátkách“. To pro mě byla opravdu zásadní kapela. Pak ale přišly i další spolupráce, které mě hodně posunuly. Myslím si, že je důležité poznat co nejrozmanitější styly a zjistit jejich podstatu. Proto mě bavila také studiová činnost, které jsem se hodně věnoval v letech 2000–2006 zejména ve studiu SONO, kam jsem často jezdil nahrávat nejrůznější styly jako studiový muzikant. To byla opravdu skvělá škola.

Zmínil jste, že dnešní začínající kapely nemají lehkou pozici, co je podle vás receptem na to, aby se staly úspěšnými a vnímáte na Kutnohorsku nějaké hudebníky, kteří mají potenciál prosadit se i za hranicemi regionu?
Myslím si, že v dnešní době už vůbec nerozhoduje, z jakého regionu kapela je. Ty šance nebo ne šance mají dnes všichni stejné a případný úspěch nelze vydedukovat. Snad kromě varování před tím nesnažit se hrát jako někdo, kdo už na scéně působí. Častou chybou totiž je, když kapela začne spekulovat ve smyslu, že domácí umělec „XY“ je momentálně populární, a jen z toho důvodu začne používat stejnou image a hrát podobnou hudbu. To je naopak odkázáno k nezájmu publika, které už svého „XY“ má a o další verze téhož nestojí. Stěžejní je přijít na trh s něčím typickým jen pro sebe. V tomto případě ani nevadí, pokud produkce není z hlubšího pohledu tak úplně originální. Běžní posluchači nemají "naposloucháno" z historie světové hudby a důležité je, když jim kapela nepřipomíná někoho přímo ze současné domácí scény, kterou sledují. To jim dává šanci být pro posluchače ti skvělí. Ale pozor, je potřeba nebýt příliš "divní". I přesto, že se vyžaduje originalita musí být zároveň vše dostatečně rychle líbivé, pochopitelné a snadné na poslech. Je to úsměvné, ale v show businessu je úsměvných přece spousta věcí.

Mimo jiné hru na bicí také vyučujete – a to jak ve škole, či prostřednictvím workshopů a videoškol, tak pomocí tří publikací, které vám vyšly. Co vás na práci lektora naplňuje?
Učit podstatu hraní, nacházet systémy a způsoby, jak to někomu předat – to mě odjakživa fascinovalo a musím říct, že mě to baví i po těch téměř třiceti letech, co bicí vyučuji.
Když jsem v letech 2002–2012 kvůli častým koncertům v zahraničí musel výuku přerušit, chybělo mi to tak, že jsem se alespoň pustil do vytváření videoškol pro bubeníky. Vyšly tehdy ve čtyřech dílech na DVD nosičích. Kromě toho jsem napsal i tři klasické učebnice. Mám radost, když zahlédnu, že je někde k výuce používají. Zejména mě to potěšilo u Konzervatoře Jaroslava Ježka, kterou jsem sám kdysi absolvoval. Je to hezký pocit.

Co vás v blízké době čeká – ať už ve vaší sólo dráze, nebo s kapelami, ve kterých působíte?
V nejbližší době se chci zaměřit na dokončení své druhé sólové desky, kterou připravuji ke svým kulatinám, které mě letos čekají. Po dohodě s vydavatelstvím Supraphon jsem připravil deset autorských písniček, které si stejně jako u předchozího alba Zakopaný romance i autorsky nazpívám. Album by se mělo objevit na jaře. Předpokládám, že v období kolem vydání této desky si materiál také občas zahraji živě s obnovenou kapelou Zakopaný Romance. Na intenzivní koncertování to ale nevidím, protože s Olympicem pokračujeme v turné k 60 letům kapely a byl by nesmysl blokovat termíny. Již odehrané koncerty tohoto turné byly velmi krásné a předpokládám, že si i ty chystané velmi užijeme.