Vážený pane starosto,
dovoluji si reagovat na dění kolem kutnohorského hokeje.

Hned po svém příchodu do Kutné Hory v roce 1957 jsem se stal hráčem ledního hokeje Dynama Kutná Hora. Tehdy hrát lední hokej znamenalo nejdříve několik nocí nespat a připravit led a pak teprve bruslit. Jako hráč jsem zažil pískot a nelibost fanoušků když jsem hrál špatně a oslavování, když se dařilo. V roce 1969 jsem v zápase krajského přeboru s Černošicemi v I. třetině utrpěl dvojitou zlomeninu spodní čelisti a s tímto úrazem jsem celý zápas dohrál.

V následujících letech jsem se věnoval  mládeži a výstavbě a zlepšení podmínek na tehdejším kluzišti. Dalo spousty práce přesvědčit zastupitele města, že se musí postavit umělá ledová plocha. To se nakonec v roce 1976 podařilo a v rámci Akce Z se začalo s výstavbou. Na stavbě jsem odpracoval tisíce hodin bez jakékoliv finanční náhrady. V roce 1980 jsme se mohli poprvé svést na umělé ledové ploše.

Od té doby jsme se učili jak vést, organizovat, trénovat mládež, hospodařit a hlavně hrát hokej na vyšší úrovni. To byla vždycky snaha těch, kteří se tomuto sportu věnují a je tomu tak doposud. Sám jsem absolvoval kurs trenérů LH a získal osvědčení. V roce 1990 se oddíl osamostatnil a já jsem se stal zakládajícím členem a prvním předsedou TJ Stadion Kutná Hora. V roce 1994 jsem odstoupil z funkce pro osobní neshody s tehdejšími členy výboru a z důvodu časového zaneprázdnění, protože jsem byl současně předsedou pěveckého sboru USPS. Práci s nejmenšími dětmi na ledě jsem ale neopustil a věnuji se této činnosti doposud třikrát týdně. V roce 2008 jsem napsal vedení oddílu LH dopis s doporučením, jak zlepšit práci s mládeží a získat pro tento sport více zájemců (Dopis najdete zde).

Tím se dostávám k současnému dění kolem ledního hokeje v Kutné Hoře a k němuž, jak se domnívám, mám právo i povinnost se vyjádřit.

Lední hokej na vyšší úrovni, a tou II liga je, hrají hráči pod smlouvami a ať se nám to líbí či nelíbí, musíme to respektovat. Neexistuje tady v rámci ČSLH žádná pseudoprofesionalita. Hráči, kteří mají určitou kvalitu jen využívají současné platné směrnice. Pro nás, kteří děláme vše kolem LH pouze pro potěšení, bez nároku na odměnu, to může v mnohých vzbudit závist. Peníze na tuto soutěž je třeba sdružovat, pakliže není v místě silný sponzor. Každý oddíl dělá všechno pro to, aby se v soutěži uplatnili především jeho odchovanci. Někde se to daří lépe (tradičně Kolín, Ždár) jinde dílčí měrou. U nás, počítám-li dobře, to byli v letošní sezoně čtyři nebo pět. A nutno dodat, že tito v dorosteneckém věku působili v Kolíně nebo Havl. Brodě. Dosáhnout toho, abychom měli polovinu vlastních, je během na dlouhou trať (minimálně 10 let) a to za předpokladu, že se v mládeži bude něco dít (viz dopis), a nebudou nám chlapci v žákovském věku odcházet jinam.

Hrát vyšší soutěž je vždycky povzbuzující. Vyšší soutěž město oživuje, dělá spousty příznivců spokojenými občany, přivádí ke sportování více dětí. Ti, kteří se o zázemí sportu starají a nedopustili se zneužití finančních prostředků k vlastnímu obohacení,  si zaslouží veřejné uznání. Město, kde se hraje vyšší soutěž ledního hokeje, sportu v němž je naše maličká země několikanásobným mistrem světa, by si mělo vážit této soutěže i lidí, kteří se o vše ve svém volném čase starají. Je mně líto, že se příznivci i zastupitelé města nedokáží postavit za svůj tým v době, kdy přišla krize a kdy se herně nedaří.

Já, jako 71 letý občan Kutné Hory, Jiří Kopecký, protestuji proti postupu zástupců města vůči TJ Stadion Kutná Hora oddílu ledního hokeje.

Kutná Hora, 24. února 2011