Kutná Hora - Jsme skutečně tak jiní než lidé před sto lety, nebo nás s našimi předky pojí víc, než si připouštíme? Karolína Strommerová, kurátorka z Českého muzea stříbra, se snaží ukázat, že historie nejsou jen strohá data v učebnicích, ale především prožitá každodennost. U svých výstav sází na osobní zkušenost. “Snažíme se, aby měli návštěvníci historii na dotek. Aby si mohli vyzkoušet stará řemesla. Nebo také aby mohli přičichnou ke starým receptům a kořením,“ říká kurátorka.

Její aktuální výstava v Kamenném domě v Kutné Hoře s názvem Když kolovraty klapaly. Příběh nití rukou a času, připomíná hodnotu lidské práce a opravdový vztah k věcem, který jsme jako společnost postupně ztratili. V následujícím rozhovoru vysvětluje, proč mají „malé“ dějiny obyčejných lidí pro naši současnost stejný význam jako velké politické události

Proč má podle vás smysl zabývat se „obyčejným“ životem lidí, a nejen velkými dějinami?

Protože jsou to právě dějiny každodennosti, které jsou skutečným odrazem života našich předků v minulosti. Velké dějinné události jako např. různé války a politické události – právě ty o kterých se učí ve školách – byly důležité v globálním měřítku. Samozřejmě se promítaly do života obyčejných lidí, ale ti i nadále museli žít dál. Zároveň je velmi zajímavé sledovat, jak se tyto „velké dějiny“ promítaly do života obyčejných lidí právě skrze předměty každodenního užití, tedy módu, nábytek či vybavení domácnosti.

A samozřejmě jsou to právě obyčejní lidé, kteří jsou nám z dějiny nejblíže. Stejně jako my dnes ráno vstali, oblekli se, snídali, vydali se do práce… Uzavírali sňatky, měli děti, slavily narozeniny, Vánoce, Velikonoce…

Co by nás na životě před sto lety nejvíc zaskočilo a co bychom naopak dnes ocenili?

Určitě by nás nejvíce zaskočilo, že všechno bylo více pracné a vše zabíralo více času. Naše aktuální výstava Když kolovraty klapaly… Příběh nití, rukou a času, která probíhá na Kamenném domě v Kutné Hoře a srdečně na ni zvu. Ukazuje kolik práce dalo vyrobit obyčejnou látku. Už jen samotné pěstování a hrubé zpracování lnu bylo dlouhým náročným procesem a co teprve spřádání lnu na kolovratu a následné tkaní na tkalcovském stavu. Za obyčejným plátnem stálo obrovské úsilí a práce i několika řemeslníků. 

A právě to je to, co nám dnes chybí. Dříve si byli lidé schopni většinu potřebných věcí vyrobit. Výrobní proces produktu s ním lidi svazoval. Více si věcí vážili. Pečovali o ně, opravovali je. Z mého pohledu byly předměty dříve i krásnější. Dnes je všechno takové „čisté“ a strohé. Vše je dostupné a můžete to mít hned ve spoustě variant. Lidé ztratili k věcem vztah. Je snazší si levnější rozbitou věc vyhodit a koupit si věc novou.

Myslím si také, že dříve si lidé více dokázali užívat maličkostí a celkově si bez telefonů a veškeré moderní technologie byli daleko bližší.

Jak by se podle vás dala chápat aktuální výstava „Když kolovraty klapaly... Příběh nití, rukou a času“ v souvislosti s dnešními tématy, jako je rychlá móda a udržitelnost textilní výroby? Nabízí podle vás podobná historická výstava prostor k takovým úvahám, i když to nebyl její původní záměr?

Dnešní oděvní průmysl a problémy, které s ním souvisí, jsou velmi složitým tématem. Naše výstava se věnuje textilnímu řemeslu ve starších dějinách. Představujeme jednotlivé plodiny (len, kopřiva, konopí) i živočišná vlákna (vlna, hedvábí). Popisujeme složitou cestu zpracování těchto vláken, od kolovratu až po tkalcovský stav. Zmiňujeme také mnoho dalších řemeslníků, kteří se na výrobě látky podíleli, například postřihače nebo valchaře. Výstava má návštěvníky seznamovat s tím, jak složitý byl a stále je proces výroby látky. Takže rozhodně nabádá návštěvníka k zamyšlením se nad původem oděvů.

Co bude podle vás etnograf sbíral za sto let z našeho dnešního života?

Tohle si netroufnu ani odhadnout. Dnes se věnuje etnografie každodennosti, různým zvykům a tradicím. Hodně je s ní spojován také folklór. Vzhledem k dnešní době, spousta těchto prvků v podstatě vymírá. Myslím si, že za sto let by se stále dal pozorovat způsob pojetí různých festivit, ať už se jedná o Vánoce, Velikonoce, různá důležitá výročí nebo obyčejné narozeniny, svatby nebo pohřby. Tohle nám snad zůstane i do budoucna.

Výstava Když Kolovrat klapaly. Příběh nití rukou a času

Kamenný dům, Václavské nám. 183, Kutná Hora
Otevřeno út-ne
Výstava potrvá do 29. listopadu 2026