Kutná Hora - Jen málokterý z návštěvníků Tylova divadla měl možnost Jiřího Růžičku poznat. A přesto, bez něho žádné představení nemohlo začít. Nemohla se otevřít opona, rozsvítit, či zhasnout jeviště, nemohla se měnit světla od plného jasu, přes mírné šero, až po závěrečnou tmu. Divadelní techniku už dál obsluhovat nebude, Jiří Růžička zemřel.

Následující řádky patří vzpomínce na Jiřího Růžičku. Více, než čtyři desetiletí byl jevištním Mistrem v tom pravém slova smyslu. Z vlastních zkušeností mohu říct, že znal v divadle nejen každý reflektor, jímž nasvěcoval scény jak pro profesionály, tak pro kutnohorské ochotníky, ale měl tak říkajíc v krvi celé divadlo. Znal zde každý technický detail, bez něhož by divadlo nemohlo fungovat. Se skromností, jemu vlastní, by si asi nepřiznal, že patřil na špičku technického provozu divadla. Bez něho nebylo možné uvést diváky do iluze jakéhokoliv divadelního představení.

Dovolte mi osobní vzpomínku: ona čtyři desetiletí jsem měl možnost s „Jirkou“ spolupracovat na realizaci nejen dnes již legendárních silvestrovských představení, ale i při řadě jiných představení. Ostatně, nebyl jsem sám, obdobné zkušenosti měli i moji kolegové, či kolegyně. Buďme si upřímní: nebylo to vždy jednoduché. Nároky režisérů leckdy přesahovaly technické možnost divadla. A bylo zásluhou jevištního mistra, jímž Jiří Růžička beze sporu byl, že se leckdy nereálné požadavky režiséra mohly stát realitou a divák si mohl vychutnat svůj čas divadelní iluze.

A ještě poznámka na závěr: jevištní Mistr Jiří Růžička byl během let působení v Tylově divadle Mistrem v postupné řadě čtyř ředitelů kutnohorského Tylova divadla. To je opravdu dobré vysvědčení. Ne?

Čest jeho památce.

Miroslav Štrobl