Petr „Pekař“ Štolba: Děti byly ze slavíka zklamané, že tam není ten „pták“

5. prosinec 2016, 08:15

Kutná Hora - Ještě chvíli se bude věnovat dětem jako pedagog v mateřské školce - ovšem Petr Štolba si připsal jeden velký úspěch: V listopadovém vyhlašování výsledků ankety Český slavík si coby Pekař došel pro cenu "Objev roku". "Je to ocenění celého týmu, který poslední tři roky tvrdě pracoval," zdůraznil Petr "Pekař" Štolba, který od předání slavíků rozdal snad tisícovku podpisů. "Dokonce jsem se podepisoval i ve snu," smál se.

Pozoruješ kolem sebe svou rostoucí popularitu?
Mírně stoupá sledovanost klipů na youtube - denně jsem měl kolem dvaceti tisíc diváků, nyní třeba i sedmdesát tisíc, což ale zase opadne. Na ulici mě lidé poznávají a zdraví, jak v Kutné Hoře tak jinde. Dnes jsem byl na očkování a paní doktorka mě vzala přednostně. To se popularita vyplatila :), nemusel jsem čekat frontu.

Pocítil jsi osobně nějaké reakce na své vystoupení v přímém přenosu na udílení slavíků?
Přišly mi nějaké výhrůžné zprávy, také i odezva od lidí, kteří mi to třeba až tak nepřejí. To si ale člověk tak brát nemůže, podobné reakce budou vždy.

Jak jsi vůbec svá slova na slavíku myslel?
Řekl jsem, co jsem řekl a už se k tomu nechci více vyjadřovat. Byl bych rád, kdyby za mě mluvila muzika, na někaké kontroverzi si nechci dělat jméno. Na této soutěži je více věcí nejasných: Před dvěma lety se například stalo, že uspěl "Řezník" a nakonec mu cena nebyla udělana. Proč se tak stalo, do toho nevidím, ale je vidět, že ta moc tam je. Na druhou stranu je jasné, že soutěž je nyní populární díky tomu, že je kontroverzní. A to je možná škoda, mohla by být populární spíše tím, že je kvalitní. Jako třeba dříve, když jsem byl malý a slavíka jsme sledovali celá rodina. Přišlo mi to kvalitnější, i když je možné, že kvalitu jsem snížil třeba i já.

Jak se čtou negativní komentáře třeba na facebooku?
Je to nepříjmené, ale ani to moc nečtu. Celkem jsem si už zvykl. Musím ale říci, že mě některé kometáře i baví, když se přetočily úplně na druhou stranu. To se dokážu i zasmát, to je vtipné.

Cenu "Objev roku" jsi dostal od fanoušků, kteří hlasovali prostřednictvím SMSek. Jakou váhu takové ceně přikládáš?
Před soutěží jsem si myslel, že pokud uspěji, bude to pro mě znamenat strašně moc. Teď už to tak nevnímám. Rozhodně si ale ceny vážím, vážím si tvrdé práce celého týmu lidí. Jak Ondra Soukup, tak Martin Cagaš a Martin Řehoř udělali velký kus práce. Denně byli na facebooku a věnovali se reklamě, tvořili videa, opravdu jsme se snažili slavíka podchytit. V tom jsme měli asi navrch nad těmi ostatními, ti tomu nedali tolik péče.

Co pro tebe znamená vítězství třeba nad Sebastianem?
Sebastiana strašně uznávám a strašně ho mám rád, slavíka by měl vyhrát dávno jako zpěvák. Navíc jsme ze stejné stáje. Trochu mě mrzí, že na facebooku napsal něco o SIM kartách a podobně, to se ale prostě udělat nedá. Jsem přesvědčený o tom, že lidé prostě takto hlasovali a je super, jak máme aktivní fanoušky.

Jak na tebe působil celý večer předávání Českých slavíků?
byla tam spousta skvělých lidí, novinářů, atmosféta ale moc příjemná nebyla. S Martinem Řehořem jsme se tam úplně dobře necítili, raději jsme na koncertech s lidmi. Já na takové podobné párty asi stavěný nejsem. Původně jsme čekali, že naše kategorie bude vyhlášena dříve, protože jsme spěchali na koncert. Hned po udělení ceny jsme museli odjet do Starého Plzence a tam na nás čekalo osm stovek lidí, to bylo důležitější. Proti předchozím koncertům jsme si vystoupení s Rybičkami 48 prohodili a klukům musím poděkovat, že lidi zdrželi, co mohli. Je výkon utáhnout osm stovek lidí skoro dvě hodiny, klobouk dolů. Přivezli jsme tam ukázat cenu, lidé byli nadšení. Já byl tak vyčerpaný, že už jsem se nemohl po akci ani fotit. To byly takové nervy, že jsem hodinu po koncertě odpadl a spal jsem.

Která z gratulací tě potěšila nejvíce?
Gratulací na moje osobní číslo přišly řádově stovky. Potěšila mě strohá zpráva od mojí maminky: "Hlavně doražte v pořádku domů". Když jsme přijeli domů, tak to asi nejemotivněji prožíval táta a až jsem se divil, že slavíky vůbec sledoval. Ještě jsme byli na rodinné večeři, abychom to oslavili. Táta muzikant nebyl, ale asi byl rád, že po nezdarech na střední a vysoké škole se jeho syn konečně někde uchytil :)

Ještě do konce prosince budeš pracovat jako učitel v mateřské škole. Slavík - neslavík, musel jsi mezi děti. Jak tě přijaly?
Přivezl jsem jim ukázat cenu, moc se jim ale nelíbila. Ptaly se: "Kde je ten pták?" Těžko se mi vysvětlovalo, že tam ten pták není, byly zklamané. Když jsem tu cenu dostal, první, co mi bliklo hlavou bylo právě to, "jak jim to budu vysvětlovat." Ve školce jsem dostal perníkového slavíka, ten je super. Kolegyně byla sice nadšená, je ale teď spíše smutná, protože budu odcházet. Za mě má ale bezvadnou náhradu, mladou holku, takže zase bude v podobném stylu, jaký jsme měli zařízený. Asi jsem ji trochu přetočil život :)

Nemrzí tě, že školku opouštíš?
Mrzí mě to hodně, ale potřeboval bych strašně moc odpočívat. Potřeboval bych rok spát. Za poslední dva roky jsme s Ondrou Soukupem, Martinem Cagašem a nakonec i s kluky z Rybiček udělali práce za pět let. Opravdu jsme si neodpočinuli. Do toho skládáme i pro ostatní kapely, o víkendem jezdíme po koncertech a pořád se to točí. Tři roky jsem neměl pauzu, prázdniny, svátky - to nikoho nezajímá. Prostě jedu naplno a teď se to možná vyplatilo.

Komponování skladeb se asi nedá naprogramovat dopředu?
Je pravda, že jsme na jedné písni pracovali také přes půl roku, než se povedla. Skládáme s Kubou Rybou a nyní už víme, jak na to. Někdo je občas silnější v nápadech, druhý ho zase podpoří. Jsme schopní se spolu pohádat na jednom slově třeba i tři hodiny, dokud jeden druhého nepřesvědčí. Taky už jsem se naučil Kubovi říkat NE, to bylo také těžké, protože má velké ego a když řekne, že má pravdu, tak ji prostě má. A teď mu prostě řeknu, že ani náhodou, bude to prostě takto. A je super, když mi po hádce řekne - "jo, měl jsi pravdu". Do toho máme ještě prvního posluchače - přítelkyni Kuby Dominiku, která u skládání není. Stane se, že když novou písničku slyší, řekne, že je to totální blbost. Vezmeme papír, zahodíme ho a začínáme znovu. Ta je posledním filtrem, ona je poslední, která to může zastavit, než jde nová skladba do světa.

V tom hádání bys mohl mít trochu navrch, když jsi nyní slavík...
Myslím, že Kuba o tuto cenu ani nestojí a po mých zkušenostech ani stát nebude.

Jak se vůbec zrodila spolupráce se skupinou Rybičky 48?
Spolupráce je už letitá, začali jsme spolu na písni "Zamilovaný - nešťastná", tu jsme s Kubou udělali spolu jako první. Nyní jsme dali dohromady skladbu "Zamilovaný - nešťastná II, po deseti letech". To je nejlepší písnička, už z doby té první jsme přemýšleli o tom, že uděláme druhou. Trvalo to spoustu let, ale předminulý týden nás to napadlo. Udělali jsme to a opravdu to bude super. Také se teď bude točit klip "Správní chlapi", sám budu točit klip z nového CD "Nenech mě odejít" - jsem smluvně vázaný a nové CD musím také podpořit. Na tento klip se napsalo už čtyřicet scénářů a ani jeden se mi nelíbí. Pak mě čekají dva klipy na skladby, které nebudou na novém CD.

Jaké slovo máš při tvorbě klipu?
Jsem ten, kdo rozhodne, jak to bude. Vypadá to následovně: Ondra Soukup udělá koncept, všechno si na to půjčí, je z toho nadšený a já mu druhý den zavolám, že ne, že se mi to přestalo líbit. On se naštve, mlátí hlavou do zdi. Druhý den se dohodneme na další verzi a on mi říká: "Jestli to zrušíš, už to netočím." A toto se opakuje třeba patnáctkrát při každém klipu. Pak se to natočí, sestříhá a já mu řeknu: "Smaž to, je to celé špatně." A to udělám u každého klipu.
Ondra už má nervy jako špagáty, hrozně si ho vážím, že to se mnou vydržel. Šel do toho, když nic neznal, já jsem neuměl hrát, on neuměl točit a já řekl: "Natočíš klip "Tančím", co ty na to říkáš, chlapče?" Tak to vzniklo. Pak jsem se zeptal - "a co kdyby se mnou hrál? Budeš hrát na cajón," on šel, naučil se to a za čtrnáct dní hrál. Takového blázna jsem potřeboval vedle sebe. Do toho přišel třetí blázen Martin Cagaš z Přerova. To je úplně na jiné povídání, to je na Chocholouška :)

Spolupráce se skupinou Rybičky 48 bude pokračovat?
Z letošního turné nám zbývají ještě tři koncerty, věřím, že naše spolupráce bude pokračovat i potom. Když bude čas, jeden druhému půjdeme hostovat na koncert. Budeme společně skládat a vymýšlet další věci, nahrávat. Za dva roky bych byl rád, kdybychom udělali další "Kamarádi tour", ale aby to už bylo tak, že bych kluky z Rybiček pozval já. Abych jim to mohl vrátit. Budu doufat, že do té doby budu mít možnost a schopnost takto vyrůst. Rybičky mají náskok patnáct let a to se dohnat nedá.

Vystupovat budeš sám a nebo si postavíš kapelu?
Kapelu mám postavenou, ještě sháním kytaristu a zpěváka. Ve čtyřech to budeme schopní utáhnout. Z cajónu se postupně stávají bicí, na mé kytaře už není co zlepšovat :) Kubovi jsem před časem říkal, že umím čtyři akordy. A on mi odpověděl: "Už nic jiného nepotřebuješ, nic dalšího se neuč." A já tomu pořád věřím. Všichni mi říkají, ať se na kytaru naučím lépe, ale mně Kuba řekl, že to stačí a tak je to v pohodě :)

Plánuješ nějakou dovolenou?
Do Vánoc ještě pojedeme koncerty, na začátku roku 2017 bych chtěl mít měsíc nebo alespoň čtrnáct dní dovolenou. Od února pojedu turné s Kubou Děkanem, naplánovány máme koncerty po sedmácti městech. Pak ještě chceme zkusit větší koncert v Praze asi pro tisíc lidí. Chceme si prostě troufnout - třeba to vyjde, třeba ne. Po další pauze přijde léto a festivaly.

Baví tě spíše koncerty, kluby a nebo festivaly?
Finančně jsou zajímavější festivaly nebo městské slavnosti, klub má ale zase svoje kouzlo. Tam člověk zůstane s fanoušky i po koncertu. Na festivalu se dá s lidmi udělat jen pár fotek a už je tam další kapela. V klubu vím, že lidi přišli jen za mnou a já mám svatou povinnost je bavit. Zastávám názor, podobně jako Kuba, že lidi musíme bavit až do konce, zábava koncertem nekončí. Musím za nimi jít, zeptat se, jak se jim to líbilo, co bylo špatně. Prostě zjistit zpětnou vazbu a pár lidí pozvat na panáka. To ale zase neprospívá játrům. Myslím ale, že to lidé mají rádi.

Máš přehled o složení svého publika?
Někdo kdysi prohlásil, že moje publikum je od 5 do 99 let. A jak říká Kuba: "Matky, hlídejte své dcery a dcery, hlídejte své matky."

Kolik máš písní tzv. "šuplíku"?
Určitě mám připravený materiál pro další CD. Musel jsem se ale naučit to, co jsem nikdy neuměl - správně časovat vydání. To je asi důležitější, než samotné natočení písničky. Já bych byl schopný vydat jednu písničku s klipem měsíčně, to by ale ve vydavatelství rádi nebyli. Už z toho, že jsem se prosadil letní vydání, nebyli nadšení. Dnes vím, že to byla hloupost, byl to nepravý čas. Stačil jeden rok počkat a pustit to třeba v březnu. Bylo by to daleko úspěšnější.

Můžeš naznačit, jaké povinnosti ti vyplývají ze smlouvy s vydavatelstvím?
Ve smlouvě je zakotveno, že vše, co udělám, je vydavatelství s tím, že se procenty podílím na zisku z prodeje. Procenty je rozdělený i příjem z youtube. Musím ale říci, že mám nadstandardně skvělou smlouvu. Možná jsem jeden z mála muzikantů v České republice, který je takto navýsost spokojený se svým vydavatelstvím. Klobouk dolů před nimi, když přijdou s nějakým návrhem, téměř vždy mi vyhoví. Za to jim opravdu děkuji.

Máš třeba pojištěné ruce na úraz?
To ne, po své zkušenosti jsem si ale nechal udělat pojistku na "blbost" :) Ztratil jsem jedny klíče od hotelu, druhé se mi zavřely a musel jsem pozvat hasiče. Ty bezpečnostní dveře rozvrtali, vznikla obrovská díra. Dveře byly celkem drahé, něco stály i zárubně. Byla z toho velká aféra, lidé mi potom domů posílali klíčenky, těch mi přišlo snad osm stovek a klíčenky po mně hází i na koncertech. Vtipné bylo, že jsem ztratil i těch osm stovek klíčenek, což se nepodaří už opravdu nikomu.

V Kutné Hoře tě mohou lidé vidět na koncertě s Rybičkami 48 v sobotu 17. prosince v Lorci. Těšíš se na tuto akci?
Celé turné je skvělé, i když v Kutné Hoře se mi hraje celkem špatně. Raději hraji jinde, v Kutné Hoře chyby lidé moc neodpouští, což je samozřejmé a také bych to tak dělal. Z koncertů v Kutné Hoře mám smíšené pocity, nikdy neodhadnu, jestli se lidé baví a nebo ne.

René Svoboda
AVE_CZ
Reklama
Petr „Pekař“ Štolba: Děti byly ze slavíka zklamané, že tam není ten „pták“

Petr „Pekař“ Štolba: Děti byly ze slavíka zklamané, že tam není ten „pták“

5. prosinec 2016

Kutná Hora - Ještě chvíli se bude věnovat dětem jako pedagog v mateřské školce - ovšem Petr Štolba si připsal jeden velký úspěch: V listopadovém vyhlašování výsledků ankety Český slavík si coby Pekař došel pro cenu "Objev roku". "Je to ocenění celého týmu, který poslední tři roky tvrdě pracoval," zdůraznil Petr "Pekař" Štolba, který od předání slavíků rozdal snad tisícovku podpisů. "Dokonce jsem se podepisoval i ve snu," smál se.

Pozoruješ kolem sebe svou rostoucí popularitu?
Mírně stoupá sledovanost klipů na youtube - denně jsem měl kolem dvaceti tisíc diváků, nyní třeba i sedmdesát tisíc, což ale zase opadne. Na ulici mě lidé poznávají a zdraví, jak v Kutné Hoře tak jinde. Dnes jsem byl na očkování a paní doktorka mě vzala přednostně. To se popularita vyplatila :), nemusel jsem čekat frontu.

Pocítil jsi osobně nějaké reakce na své vystoupení v přímém přenosu na udílení slavíků?
Přišly mi nějaké výhrůžné zprávy, také i odezva od lidí, kteří mi to třeba až tak nepřejí. To si ale člověk tak brát nemůže, podobné reakce budou vždy.

Jak jsi vůbec svá slova na slavíku myslel?
Řekl jsem, co jsem řekl a už se k tomu nechci více vyjadřovat. Byl bych rád, kdyby za mě mluvila muzika, na někaké kontroverzi si nechci dělat jméno. Na této soutěži je více věcí nejasných: Před dvěma lety se například stalo, že uspěl "Řezník" a nakonec mu cena nebyla udělana. Proč se tak stalo, do toho nevidím, ale je vidět, že ta moc tam je. Na druhou stranu je jasné, že soutěž je nyní populární díky tomu, že je kontroverzní. A to je možná škoda, mohla by být populární spíše tím, že je kvalitní. Jako třeba dříve, když jsem byl malý a slavíka jsme sledovali celá rodina. Přišlo mi to kvalitnější, i když je možné, že kvalitu jsem snížil třeba i já.

Jak se čtou negativní komentáře třeba na facebooku?
Je to nepříjmené, ale ani to moc nečtu. Celkem jsem si už zvykl. Musím ale říci, že mě některé kometáře i baví, když se přetočily úplně na druhou stranu. To se dokážu i zasmát, to je vtipné.

Cenu "Objev roku" jsi dostal od fanoušků, kteří hlasovali prostřednictvím SMSek. Jakou váhu takové ceně přikládáš?
Před soutěží jsem si myslel, že pokud uspěji, bude to pro mě znamenat strašně moc. Teď už to tak nevnímám. Rozhodně si ale ceny vážím, vážím si tvrdé práce celého týmu lidí. Jak Ondra Soukup, tak Martin Cagaš a Martin Řehoř udělali velký kus práce. Denně byli na facebooku a věnovali se reklamě, tvořili videa, opravdu jsme se snažili slavíka podchytit. V tom jsme měli asi navrch nad těmi ostatními, ti tomu nedali tolik péče.

Co pro tebe znamená vítězství třeba nad Sebastianem?
Sebastiana strašně uznávám a strašně ho mám rád, slavíka by měl vyhrát dávno jako zpěvák. Navíc jsme ze stejné stáje. Trochu mě mrzí, že na facebooku napsal něco o SIM kartách a podobně, to se ale prostě udělat nedá. Jsem přesvědčený o tom, že lidé prostě takto hlasovali a je super, jak máme aktivní fanoušky.

Jak na tebe působil celý večer předávání Českých slavíků?
byla tam spousta skvělých lidí, novinářů, atmosféta ale moc příjemná nebyla. S Martinem Řehořem jsme se tam úplně dobře necítili, raději jsme na koncertech s lidmi. Já na takové podobné párty asi stavěný nejsem. Původně jsme čekali, že naše kategorie bude vyhlášena dříve, protože jsme spěchali na koncert. Hned po udělení ceny jsme museli odjet do Starého Plzence a tam na nás čekalo osm stovek lidí, to bylo důležitější. Proti předchozím koncertům jsme si vystoupení s Rybičkami 48 prohodili a klukům musím poděkovat, že lidi zdrželi, co mohli. Je výkon utáhnout osm stovek lidí skoro dvě hodiny, klobouk dolů. Přivezli jsme tam ukázat cenu, lidé byli nadšení. Já byl tak vyčerpaný, že už jsem se nemohl po akci ani fotit. To byly takové nervy, že jsem hodinu po koncertě odpadl a spal jsem.

Která z gratulací tě potěšila nejvíce?
Gratulací na moje osobní číslo přišly řádově stovky. Potěšila mě strohá zpráva od mojí maminky: "Hlavně doražte v pořádku domů". Když jsme přijeli domů, tak to asi nejemotivněji prožíval táta a až jsem se divil, že slavíky vůbec sledoval. Ještě jsme byli na rodinné večeři, abychom to oslavili. Táta muzikant nebyl, ale asi byl rád, že po nezdarech na střední a vysoké škole se jeho syn konečně někde uchytil :)

Ještě do konce prosince budeš pracovat jako učitel v mateřské škole. Slavík - neslavík, musel jsi mezi děti. Jak tě přijaly?
Přivezl jsem jim ukázat cenu, moc se jim ale nelíbila. Ptaly se: "Kde je ten pták?" Těžko se mi vysvětlovalo, že tam ten pták není, byly zklamané. Když jsem tu cenu dostal, první, co mi bliklo hlavou bylo právě to, "jak jim to budu vysvětlovat." Ve školce jsem dostal perníkového slavíka, ten je super. Kolegyně byla sice nadšená, je ale teď spíše smutná, protože budu odcházet. Za mě má ale bezvadnou náhradu, mladou holku, takže zase bude v podobném stylu, jaký jsme měli zařízený. Asi jsem ji trochu přetočil život :)

Nemrzí tě, že školku opouštíš?
Mrzí mě to hodně, ale potřeboval bych strašně moc odpočívat. Potřeboval bych rok spát. Za poslední dva roky jsme s Ondrou Soukupem, Martinem Cagašem a nakonec i s kluky z Rybiček udělali práce za pět let. Opravdu jsme si neodpočinuli. Do toho skládáme i pro ostatní kapely, o víkendem jezdíme po koncertech a pořád se to točí. Tři roky jsem neměl pauzu, prázdniny, svátky - to nikoho nezajímá. Prostě jedu naplno a teď se to možná vyplatilo.

Komponování skladeb se asi nedá naprogramovat dopředu?
Je pravda, že jsme na jedné písni pracovali také přes půl roku, než se povedla. Skládáme s Kubou Rybou a nyní už víme, jak na to. Někdo je občas silnější v nápadech, druhý ho zase podpoří. Jsme schopní se spolu pohádat na jednom slově třeba i tři hodiny, dokud jeden druhého nepřesvědčí. Taky už jsem se naučil Kubovi říkat NE, to bylo také těžké, protože má velké ego a když řekne, že má pravdu, tak ji prostě má. A teď mu prostě řeknu, že ani náhodou, bude to prostě takto. A je super, když mi po hádce řekne - "jo, měl jsi pravdu". Do toho máme ještě prvního posluchače - přítelkyni Kuby Dominiku, která u skládání není. Stane se, že když novou písničku slyší, řekne, že je to totální blbost. Vezmeme papír, zahodíme ho a začínáme znovu. Ta je posledním filtrem, ona je poslední, která to může zastavit, než jde nová skladba do světa.

V tom hádání bys mohl mít trochu navrch, když jsi nyní slavík...
Myslím, že Kuba o tuto cenu ani nestojí a po mých zkušenostech ani stát nebude.

Jak se vůbec zrodila spolupráce se skupinou Rybičky 48?
Spolupráce je už letitá, začali jsme spolu na písni "Zamilovaný - nešťastná", tu jsme s Kubou udělali spolu jako první. Nyní jsme dali dohromady skladbu "Zamilovaný - nešťastná II, po deseti letech". To je nejlepší písnička, už z doby té první jsme přemýšleli o tom, že uděláme druhou. Trvalo to spoustu let, ale předminulý týden nás to napadlo. Udělali jsme to a opravdu to bude super. Také se teď bude točit klip "Správní chlapi", sám budu točit klip z nového CD "Nenech mě odejít" - jsem smluvně vázaný a nové CD musím také podpořit. Na tento klip se napsalo už čtyřicet scénářů a ani jeden se mi nelíbí. Pak mě čekají dva klipy na skladby, které nebudou na novém CD.

Jaké slovo máš při tvorbě klipu?
Jsem ten, kdo rozhodne, jak to bude. Vypadá to následovně: Ondra Soukup udělá koncept, všechno si na to půjčí, je z toho nadšený a já mu druhý den zavolám, že ne, že se mi to přestalo líbit. On se naštve, mlátí hlavou do zdi. Druhý den se dohodneme na další verzi a on mi říká: "Jestli to zrušíš, už to netočím." A toto se opakuje třeba patnáctkrát při každém klipu. Pak se to natočí, sestříhá a já mu řeknu: "Smaž to, je to celé špatně." A to udělám u každého klipu.
Ondra už má nervy jako špagáty, hrozně si ho vážím, že to se mnou vydržel. Šel do toho, když nic neznal, já jsem neuměl hrát, on neuměl točit a já řekl: "Natočíš klip "Tančím", co ty na to říkáš, chlapče?" Tak to vzniklo. Pak jsem se zeptal - "a co kdyby se mnou hrál? Budeš hrát na cajón," on šel, naučil se to a za čtrnáct dní hrál. Takového blázna jsem potřeboval vedle sebe. Do toho přišel třetí blázen Martin Cagaš z Přerova. To je úplně na jiné povídání, to je na Chocholouška :)

Spolupráce se skupinou Rybičky 48 bude pokračovat?
Z letošního turné nám zbývají ještě tři koncerty, věřím, že naše spolupráce bude pokračovat i potom. Když bude čas, jeden druhému půjdeme hostovat na koncert. Budeme společně skládat a vymýšlet další věci, nahrávat. Za dva roky bych byl rád, kdybychom udělali další "Kamarádi tour", ale aby to už bylo tak, že bych kluky z Rybiček pozval já. Abych jim to mohl vrátit. Budu doufat, že do té doby budu mít možnost a schopnost takto vyrůst. Rybičky mají náskok patnáct let a to se dohnat nedá.

Vystupovat budeš sám a nebo si postavíš kapelu?
Kapelu mám postavenou, ještě sháním kytaristu a zpěváka. Ve čtyřech to budeme schopní utáhnout. Z cajónu se postupně stávají bicí, na mé kytaře už není co zlepšovat :) Kubovi jsem před časem říkal, že umím čtyři akordy. A on mi odpověděl: "Už nic jiného nepotřebuješ, nic dalšího se neuč." A já tomu pořád věřím. Všichni mi říkají, ať se na kytaru naučím lépe, ale mně Kuba řekl, že to stačí a tak je to v pohodě :)

Plánuješ nějakou dovolenou?
Do Vánoc ještě pojedeme koncerty, na začátku roku 2017 bych chtěl mít měsíc nebo alespoň čtrnáct dní dovolenou. Od února pojedu turné s Kubou Děkanem, naplánovány máme koncerty po sedmácti městech. Pak ještě chceme zkusit větší koncert v Praze asi pro tisíc lidí. Chceme si prostě troufnout - třeba to vyjde, třeba ne. Po další pauze přijde léto a festivaly.

Baví tě spíše koncerty, kluby a nebo festivaly?
Finančně jsou zajímavější festivaly nebo městské slavnosti, klub má ale zase svoje kouzlo. Tam člověk zůstane s fanoušky i po koncertu. Na festivalu se dá s lidmi udělat jen pár fotek a už je tam další kapela. V klubu vím, že lidi přišli jen za mnou a já mám svatou povinnost je bavit. Zastávám názor, podobně jako Kuba, že lidi musíme bavit až do konce, zábava koncertem nekončí. Musím za nimi jít, zeptat se, jak se jim to líbilo, co bylo špatně. Prostě zjistit zpětnou vazbu a pár lidí pozvat na panáka. To ale zase neprospívá játrům. Myslím ale, že to lidé mají rádi.

Máš přehled o složení svého publika?
Někdo kdysi prohlásil, že moje publikum je od 5 do 99 let. A jak říká Kuba: "Matky, hlídejte své dcery a dcery, hlídejte své matky."

Kolik máš písní tzv. "šuplíku"?
Určitě mám připravený materiál pro další CD. Musel jsem se ale naučit to, co jsem nikdy neuměl - správně časovat vydání. To je asi důležitější, než samotné natočení písničky. Já bych byl schopný vydat jednu písničku s klipem měsíčně, to by ale ve vydavatelství rádi nebyli. Už z toho, že jsem se prosadil letní vydání, nebyli nadšení. Dnes vím, že to byla hloupost, byl to nepravý čas. Stačil jeden rok počkat a pustit to třeba v březnu. Bylo by to daleko úspěšnější.

Můžeš naznačit, jaké povinnosti ti vyplývají ze smlouvy s vydavatelstvím?
Ve smlouvě je zakotveno, že vše, co udělám, je vydavatelství s tím, že se procenty podílím na zisku z prodeje. Procenty je rozdělený i příjem z youtube. Musím ale říci, že mám nadstandardně skvělou smlouvu. Možná jsem jeden z mála muzikantů v České republice, který je takto navýsost spokojený se svým vydavatelstvím. Klobouk dolů před nimi, když přijdou s nějakým návrhem, téměř vždy mi vyhoví. Za to jim opravdu děkuji.

Máš třeba pojištěné ruce na úraz?
To ne, po své zkušenosti jsem si ale nechal udělat pojistku na "blbost" :) Ztratil jsem jedny klíče od hotelu, druhé se mi zavřely a musel jsem pozvat hasiče. Ty bezpečnostní dveře rozvrtali, vznikla obrovská díra. Dveře byly celkem drahé, něco stály i zárubně. Byla z toho velká aféra, lidé mi potom domů posílali klíčenky, těch mi přišlo snad osm stovek a klíčenky po mně hází i na koncertech. Vtipné bylo, že jsem ztratil i těch osm stovek klíčenek, což se nepodaří už opravdu nikomu.

V Kutné Hoře tě mohou lidé vidět na koncertě s Rybičkami 48 v sobotu 17. prosince v Lorci. Těšíš se na tuto akci?
Celé turné je skvělé, i když v Kutné Hoře se mi hraje celkem špatně. Raději hraji jinde, v Kutné Hoře chyby lidé moc neodpouští, což je samozřejmé a také bych to tak dělal. Z koncertů v Kutné Hoře mám smíšené pocity, nikdy neodhadnu, jestli se lidé baví a nebo ne.

Zlata banka
Reklama
René Svoboda