Kutná Hora - Minulý čas v názvu vzdělávacího projektu „Jak se žilo v Kutné Hoře“, zpracovaného spolkem Pod Horami, přenese žáky hlavně kutnohorských základních škol do doby, kdy ve městě žili jejich dědečkové a babičky.

Žáci v rámci projektu, který je realizován za finanční podpory Města Kutné Hory, poznávají, jak se utvářelo a rozvíjelo město, jak se připojovaly a vznikaly jednotlivé městské části. Uvědomí si, že v Kutné Hoře vždy žila široká paleta sociálních vrstev obyvatelstva. Na jejím spodním konci byli  žebráci, nezaměstnaní, lépe na tom byli dělníci, zřízenci a drobní úředníci. Velmi dobře se žilo vyšším úředníkům, větším řemeslníkům a obchodníkům spolu s příslušníky svobodných povolání jako byli stavitelé, lékaři či advokáti. Na špičce kutnohorské smetánky stáli, dnešním slovníkem řečeno, úspěšní podnikatelé továrníci a top management velkých továren.

Cílem projektu není suplovat školní teorii, ale realizovat praktickou výuku v terénu města Kutné Hory. Při procházkách městem se dozvídají, jak se zde bydlelo, jak fungovaly sociální vrstvy i jak to bylo např. s hygienou či odíváním, stravou nebo trávením volného času. Na vlastní oči poznají stavební styly jednotlivých honosných továrnických vil, připomeňme si např. Koukolovu vilu naproti bývalé čokoládovně Lidka, Adlerovu vilu u autobusového nádraží, Hartmanovu vilu u „Lorčáku“, která patří k nejstarším vilám v Čechách, či nejkrásnější funkcionalistickou Reinigerovu vilu v Hloušce. Nesmíme zapomenout ani vilky vyšších úředníků „tzv. bílých límečků“ v lepších čtvrtích zejména na horním Žižkově, které byly obvykle jen přízemní s obytným podkrovím, vybavené sériově vyráběným nábytkem z místních zdrojů. Řemeslníci, obchodníci a drobní živnostníci žili obvykle ve starých domech ve vnitřním městě, kde byty byly v patře nad dílnou či obchodem. Příkladem domu začleněného do řadové zástavby je dům zednického mistra Hrivka v sousedství Komenského školy. Dělníci, zřízenci i drobní řemeslníci a úředníci bydleli obvykle v nájemních domech. Byty mohly mít výrazně odlišnou kvalitu. Např. v prvním kutnohorském činžovním domě v Kollárově ulici byly třípokojové byty s výměrou pokojů 30-40 m2, s pokojem pro služku a lázní a záchodem. Mnohem častěji však dělníci bydleli v jedné, maximálně dvou místnostech se společným záchodem na pavlači či na chodbě a jediným kohoutkem na vodu v chodbě. Dodnes můžeme kolonii dělnických dvojdomků  zvanou Vorlov vidět v Masarykově ulici (Na špici), kdy důležitou roli při jejich stavbě sehrály půjčky z finančního fondu kutnohorské spořitelny. Nezaměstnaní či ostatní práce neschopní obyvatele žili velmi nuzně. Jedna místnost, mnohdy ve sklepě, stará kůlna se stolem, židlí a mnohdy improvizovaným lůžkem.  Nouzově byly v Kutné Hoře obývány i vytesané skalní byty nad Vrchlicí pod Obrovou vilou.

Kulturní vyžití se v Kutné Hoře soustřeďovalo v ochotnickém divadelnictví,  jak o tom svědčí „prozatímní divadlo“ (dnes prodejna elektro firmy Dospiva), Tylovo divadlo dostavěné roku 1933 a Bio Modrý kříž, nedělní čaje a procházky po okolí města, plovárna či sportovní vyžití v Sokole  a také na fotbalovém hřišti klubu Respo.

Poznávání života „Jak se žilo v Kutné Hoře“ se nesoustřeďuje na pouhou procházku po městě s výkladem lektora, ale také na žákovské aktivity jako je např. sestavit mapu města podle městských částí ve formě puzzle, odhadnout, co byl nájemný dům „gážisťák“, spojit některé kutnohorské továrny a vily s jejich majiteli. Děti si také musí uvědomit, že většina velkých továrníků a obchodníků byli občané židovské národnosti (M.B. Teller, H. Strakosch, L. Reiniger, bratří Reinerové, M. Markus a další. Všichni i s celými rodinami (celkem 110 osob) se stali obětí židovského holocaustu a v roce 1942 zahynuli v Osvětimi, zpět se jich vrátilo pouze 15. Proto při procházce také hledají „kameny zmizelých“ (Stolpersteine), je jich v městské dlažbě zabudováno celkem 98, jako památku na ty, kteří nepřežili.

Nový terénní výukový program je k dispozici především regionálním školám k doplnění  školního učiva. Poslední letošní volné termíny mohou využít i ostatní zájemci.

Autor PaedDr. Jiří Michal