A budou se taky stěhovat zpátky stará autíčka?

Přísloví Indiánů z kmene Dakotů zní: "Když zjistíš, že jedeš na mrtvém koni, sesedni!"

Nicméně v profesionálním (i běžném) životě často prosazujeme poněkud jiné strategie:
•obstaráme si větší bič,
•vyměníme jezdce,
•říkáme: Vždyť ten kůň vždycky jezdil.
•založíme pracovní skupinu pro analýzu koně,
•navštívíme jiná místa, abychom se podívali, jak se tam jezdí na mrtvých koních,
•zvýšíme standard kvality pro jízdu na mrtvém koni,
•vytvoříme ‚task force‘ pro oživení mrtvého koně,
•vypracujeme srovnávací přehledy různě mrtvých koní,
•upravíme kritéria, podle kterých se určuje, zda je kůň mrtvý,
•zaplatíme externí specialisty, aby jezdili na mrtvém koni,
•zapřáhneme několik mrtvých koní k sobě, aby se jim společně lépe táhlo,
•prohlásíme, že žádný kůň nemůže být natolik mrtvý, aby se na něm ještě nedalo jezdit,
•vypracujeme studii, abychom zjistili, zda pro tento problém existují levnější poradci,
•zakoupíme něco, po čem bude mrtvý kůň běžet rychleji,
•nasedneme na svého starého slabého osla a zamaskujeme ho mrtvým koněm,
•nařídíme přesčasy a nosíme mrtvého koně sami,
•restrukturalizujeme stáj,
•zdvojnásobíme příděly krmení,
•prohlásíme, že mrtvý kůň byl už od samého počátku naším cílem,
•povýšíme jezdce,
•budeme zapírat, že jsme kdy nějakého koně vůbec měli,
•sedneme si a budeme čekat, až se kůň sám zvedne...

Jakákoli podobnost s existujícími firmami, jejich projekty a poradci je čistě náhodná.

Stačilo by, aby nový jednatel nebyl zloděj.