vv auto
Reklama

Daniel Štrobl: Neštěstí vlády jedné strany

2. květen 2012, 09:00
(aktualizováno: 2. květen 2012, 09:01)

Je zajímavé sledovat, kterak určité politické situace v naší zemi zhusta končí fiaskem, ačkoli v zavedených demokraciích zpravidla bez větších problémů fungují. Jednou z nich je neschopnost politické strany a jejích představitelů unést dominantní vítězství ve volbách. Snad je na vině čtyřicet let prožívaná zkušenost vedoucí úlohy KSČ, snad lidský faktor, jenž umí užívat si moc, ale nikoli odpovědnost.

Vynikajícím dokladem trapného konce vlády jedné strany, respektive jejích členů svého času sedících v odpovědných funkcích, je Praha. Zde v roce 1996 vyhrála nadpoloviční většinou ODS vedená Pavlem Bémem a výsledky jejího čtyřletého vládnutí jsou srovnatelné snad jen s ničivou povodní v roce 2002. V Kutné Hoře sice v roce 2010 nevyhrála Šance tak nekompromisně jako ODS svého času v Praze, ale výsledky jsou podobné.

Hnutí Šance získala díky volbám třináct z dvaceti sedmi zastupitelů, tedy bez jednoho nadpoloviční většinu. Nabízely se jí různé varianty koaliční spolupráce. Šance založila svou předvolební kampaň na kritice předchozí radnice vedené ODS. V tomto rybníku tedy lovit nemohla. ČSSD nabízející podporu byla velmi blízko dohodě. Žádala pro sebe tři místa v radě města. Když už se zdálo, že je ruka v rukávě, překvapila Šance hotovou smlouvou s TOP 09. Ta má v zastupitelstvu jen dva členy, avšak i to stačilo pro většinu patnácti hlasů nutnou k prohlasování sestavení rady a volbu starosty.  Otázka však byla, proč Šance sáhla po Topce, když se jí nabízela daleko stabilnější koalice s ČSSD.

Odpovědi jsou vcelku prosté. Starosta Šanc kandidoval již v roce 2009 do Evropského parlamentu za Starosty a nezávislé, kteří nyní tvoří s TOP 09 de-facto jeden celek, a na podzim 2012 hodlá za toto uskupení kandidovat ve volbách do krajských zastupitelstev. Kromě tohoto, dá se říci vcelku logického důvodu, se však nyní ukazuje, že vyloučení ČSSD z kapitánského můstku mělo ještě další důvody.

ČSSD plní svou roli opozice vcelku asertivně. Zejména Zuzana Moravčíková je známá tím, že klade vedení radnice nepříjemné dotazy. To sice dělá i ODS, avšak tu lze vždy umlčet poukazem na minulá volební období. Ostatní zastupitelé, povětšinou z řad nezávislých uskupení jsou natolik v menšině, že pro vedení rady nepředstavují vážnějšího soupeře. Pokud by se měli starosta a místostarostové opírat při vedení města o ČSSD, patrně by jim celá řada kontroverzních projektů nevyšla, nebo by musela doznat značných změn. A právě proto, aby měli "tři králové", jak je překřtili občané, volné ruce při svém tažení městem, je zde Topka, která jen bezradně přešlapuje a tváří se, že tam vlastně ani není. Patrně nejvíce překvapující je to u Ing. Vopálkové. Ta, řečeno moderním žargonem, "uměla" všechny minulé radnice a v průběhu dvaceti let se neochvějně držela ve vedení oblasti cestovního ruchu. Vybudovala zde vzájemně se podporující síť infocenter a průvodcovské služby, kterýžto konglomerát řídila. Nejde nám v tuto chvíli o to hodnotit, zda dobře či špatně. Zajímavé je všimnout si toho, že zatímco v dobách, kdy nebyla komunálním politikem, dokázala pro sebe a svá zařízení vždy vyjednat co možná nejlepší podmínky. Nyní, když je přímým účastníkem vedení města, trpně přihlíží, jak se její práce bortí. Došlo k rozdělení průvodcovské služby a infocentra, to navíc bude ochuzeno o tzv. "domeček" u chrámu sv. Barbory a na městském úřadě vznikla funkce koordinátora pro cestovní ruch.

Tyto kroky by byly v minulých letech nemyslitelné a Ing. Vopálková by se jim jistě houževnatě a patrně i logicky bránila. Nyní se toto děje. Paradoxně v době, kdy by mohla své postavení posilovat a zúročovat množství profesních vazeb, které v minulosti navázala, vrací se de-facto tam, odkud před dvaceti lety přišla – do průvodcovny Vlašského dvora. V armádě jsme pro tento jev měli velmi prostý a široce známý pojem – degradace. Proč se na tomto smutném osudu sama podílí coby radní, je ve hvězdách. Dobře to však ukazuje na fakt, že v našem městě nevládně koalice, ale ve skutečnosti jen jedno uskupení, a sice hnutí Šance. A jsme zpátky na začátku, kde jsem konstatoval, že tento druh vlády neumíme. Snad tato situace vyvolá u vítězů stav podobný toxickému rauši, kdy jedinec není schopen vnímat realitu a opilý svou vlastní neporazitelností se řítí vpřed jak splašený sentinel.

Radnice si za rok a půl své vlády vyzkoušela, že všechny její kontroverzní kroky mohou projít, když se dodrží následující postup: Nejdříve se o celé věci mlčí. Pak, když si veřejnost všimne, že něco není v pořádku, řekne se, že záležitost ještě není rozhodnuta a bude se o ní dál jednat. Mezitím se dané rozhodnutí realizuje a během toho se stále komunikuje o tom, jak je důležité o tom komunikovat. Názory protistran se však fakticky nezohledňují. Konečně poslední fáze je ta, kdy je již vše hotovo a radnice se odmítá o dané záležitosti bavit s tím, že již bylo rozhodnuto a není cesty zpět a navíc, že daný krok byl zcela apolitický a realizován na základě doporučení nestranných odborníků.

Tento postup, patrně odkoukaný ze seriálu Jistě pane ministře se radnici vyplácí. Kdo si už dnes vzpomene na zrušení muzea alchymie, rozbourání grantového systému a nasazení tzv. nestranných doporučovatelů, kteří se nikomu nezodpovídají a které nikdo nezná, ale kteří fakticky rozhodují o udílení nemalých částek z rozpočtu města. Koho dnes zajímá volba ředitele divadla p. Žúra, který za půl roku svého působení dovedl městu vyrobit finanční ztrátu větší, než se předchozímu vedení divadla povedlo za nejméně tři roky? Kdopak se v červnu pana Koubského zeptá, zda Žúrovi opět již pokolikáté povolí souběh funkcí? A co když vyhraje výběrové řízení na ředitele Národního divadla, do něhož je přihlášen? Nebude pak už ten souběh funkcí přeci jen poněkud vadit?

Takto bychom mohli pokračovat. Praxe je a bude stále stejná. O kasárnách se bude komunikovat do vyčerpání. Smlouva s EC je na spadnutí a setkání občanů s vedením radnice v Lorci je jen formalita. Starosta Šanc se pro tento svůj životní byznys rozhodl a pokud  někdo nevyhodí EC do povětří, bude od nich Kutná Hora brát teplo až se tu všichni upečeme. Tři králové totiž vědí, že uvnitř svého hnutí na odpor nenarazí a koaliční partner je jen mašina na snadné hlasy.

Přestože to mají dobře promyšlené, jednu věc díky svému tripu opomíjí. Totiž veřejné mínění. Jedna věc je na jejich způsobu správy věcí veřejných přeci jen pozitivní. Snad nikdy dříve se Kutnohoráci tak nezabývali svým městem jako nyní. Podepisují petice, diskutují na internetových fórech a organizují se. Tempo této energie je sice pomalé ale stabilní. Již nyní si lze jen těžko představit, že by tato radniční sestava znovu vyhrála volby a zakázka novému vedení od voličů jistě bude prověřit všechna minulá kontroverzní rozhodnutí. V Praze zatím nikdo v teplákách neskončil. Osobně, společensky, profesně a finančně zruinován však ano. I to snad může být doklad známého přísloví, že boží mlýny sice melou pomalu, ale jistě. Nu a těm, kteří se na nejvyššího konstruktéra nespoléhají snad lze připomenout jinou méně kulantně, avšak o to přesněji řečenou moudrost, a sice že na každou svini se někde vaří voda.

Daniel Štrobl

.
Komentáře
Lidovky.cz VYTUNELOVANÁ KUTNÁ HORA - vložil Anonymous - 8. květen 2012, 17:19

http://beranek.bigbloger.lidovky.cz/c/263915/Poddolovana-a-vytunelovana-Kutna-Hora.html

Detektivní kancelář Všudeočko - vložil Anonymous - 8. květen 2012, 16:07

Identita nové kuny starosty Šance je odhalena. Jmenuje se Švecová. Nejde o nejnovější model, ale žena by ho měla doma proplesknout. Čekaní na zvonek a ještě ženský.

Re: - vložil kolíňák - 8. květen 2012, 14:58

"výborná"reklama K.H.-co jste si to tam zvolili?taková ostuda města!

AVE_CZ
Reklama
Daniel Štrobl: Neštěstí vlády jedné strany

Daniel Štrobl: Neštěstí vlády jedné strany

2. Květen 2012
(aktualizováno: 2. Květen 2012, 09:01)

Je zajímavé sledovat, kterak určité politické situace v naší zemi zhusta končí fiaskem, ačkoli v zavedených demokraciích zpravidla bez větších problémů fungují. Jednou z nich je neschopnost politické strany a jejích představitelů unést dominantní vítězství ve volbách. Snad je na vině čtyřicet let prožívaná zkušenost vedoucí úlohy KSČ, snad lidský faktor, jenž umí užívat si moc, ale nikoli odpovědnost.

Vynikajícím dokladem trapného konce vlády jedné strany, respektive jejích členů svého času sedících v odpovědných funkcích, je Praha. Zde v roce 1996 vyhrála nadpoloviční většinou ODS vedená Pavlem Bémem a výsledky jejího čtyřletého vládnutí jsou srovnatelné snad jen s ničivou povodní v roce 2002. V Kutné Hoře sice v roce 2010 nevyhrála Šance tak nekompromisně jako ODS svého času v Praze, ale výsledky jsou podobné.

Hnutí Šance získala díky volbám třináct z dvaceti sedmi zastupitelů, tedy bez jednoho nadpoloviční většinu. Nabízely se jí různé varianty koaliční spolupráce. Šance založila svou předvolební kampaň na kritice předchozí radnice vedené ODS. V tomto rybníku tedy lovit nemohla. ČSSD nabízející podporu byla velmi blízko dohodě. Žádala pro sebe tři místa v radě města. Když už se zdálo, že je ruka v rukávě, překvapila Šance hotovou smlouvou s TOP 09. Ta má v zastupitelstvu jen dva členy, avšak i to stačilo pro většinu patnácti hlasů nutnou k prohlasování sestavení rady a volbu starosty.  Otázka však byla, proč Šance sáhla po Topce, když se jí nabízela daleko stabilnější koalice s ČSSD.

Odpovědi jsou vcelku prosté. Starosta Šanc kandidoval již v roce 2009 do Evropského parlamentu za Starosty a nezávislé, kteří nyní tvoří s TOP 09 de-facto jeden celek, a na podzim 2012 hodlá za toto uskupení kandidovat ve volbách do krajských zastupitelstev. Kromě tohoto, dá se říci vcelku logického důvodu, se však nyní ukazuje, že vyloučení ČSSD z kapitánského můstku mělo ještě další důvody.

ČSSD plní svou roli opozice vcelku asertivně. Zejména Zuzana Moravčíková je známá tím, že klade vedení radnice nepříjemné dotazy. To sice dělá i ODS, avšak tu lze vždy umlčet poukazem na minulá volební období. Ostatní zastupitelé, povětšinou z řad nezávislých uskupení jsou natolik v menšině, že pro vedení rady nepředstavují vážnějšího soupeře. Pokud by se měli starosta a místostarostové opírat při vedení města o ČSSD, patrně by jim celá řada kontroverzních projektů nevyšla, nebo by musela doznat značných změn. A právě proto, aby měli "tři králové", jak je překřtili občané, volné ruce při svém tažení městem, je zde Topka, která jen bezradně přešlapuje a tváří se, že tam vlastně ani není. Patrně nejvíce překvapující je to u Ing. Vopálkové. Ta, řečeno moderním žargonem, "uměla" všechny minulé radnice a v průběhu dvaceti let se neochvějně držela ve vedení oblasti cestovního ruchu. Vybudovala zde vzájemně se podporující síť infocenter a průvodcovské služby, kterýžto konglomerát řídila. Nejde nám v tuto chvíli o to hodnotit, zda dobře či špatně. Zajímavé je všimnout si toho, že zatímco v dobách, kdy nebyla komunálním politikem, dokázala pro sebe a svá zařízení vždy vyjednat co možná nejlepší podmínky. Nyní, když je přímým účastníkem vedení města, trpně přihlíží, jak se její práce bortí. Došlo k rozdělení průvodcovské služby a infocentra, to navíc bude ochuzeno o tzv. "domeček" u chrámu sv. Barbory a na městském úřadě vznikla funkce koordinátora pro cestovní ruch.

Tyto kroky by byly v minulých letech nemyslitelné a Ing. Vopálková by se jim jistě houževnatě a patrně i logicky bránila. Nyní se toto děje. Paradoxně v době, kdy by mohla své postavení posilovat a zúročovat množství profesních vazeb, které v minulosti navázala, vrací se de-facto tam, odkud před dvaceti lety přišla – do průvodcovny Vlašského dvora. V armádě jsme pro tento jev měli velmi prostý a široce známý pojem – degradace. Proč se na tomto smutném osudu sama podílí coby radní, je ve hvězdách. Dobře to však ukazuje na fakt, že v našem městě nevládně koalice, ale ve skutečnosti jen jedno uskupení, a sice hnutí Šance. A jsme zpátky na začátku, kde jsem konstatoval, že tento druh vlády neumíme. Snad tato situace vyvolá u vítězů stav podobný toxickému rauši, kdy jedinec není schopen vnímat realitu a opilý svou vlastní neporazitelností se řítí vpřed jak splašený sentinel.

Radnice si za rok a půl své vlády vyzkoušela, že všechny její kontroverzní kroky mohou projít, když se dodrží následující postup: Nejdříve se o celé věci mlčí. Pak, když si veřejnost všimne, že něco není v pořádku, řekne se, že záležitost ještě není rozhodnuta a bude se o ní dál jednat. Mezitím se dané rozhodnutí realizuje a během toho se stále komunikuje o tom, jak je důležité o tom komunikovat. Názory protistran se však fakticky nezohledňují. Konečně poslední fáze je ta, kdy je již vše hotovo a radnice se odmítá o dané záležitosti bavit s tím, že již bylo rozhodnuto a není cesty zpět a navíc, že daný krok byl zcela apolitický a realizován na základě doporučení nestranných odborníků.

Tento postup, patrně odkoukaný ze seriálu Jistě pane ministře se radnici vyplácí. Kdo si už dnes vzpomene na zrušení muzea alchymie, rozbourání grantového systému a nasazení tzv. nestranných doporučovatelů, kteří se nikomu nezodpovídají a které nikdo nezná, ale kteří fakticky rozhodují o udílení nemalých částek z rozpočtu města. Koho dnes zajímá volba ředitele divadla p. Žúra, který za půl roku svého působení dovedl městu vyrobit finanční ztrátu větší, než se předchozímu vedení divadla povedlo za nejméně tři roky? Kdopak se v červnu pana Koubského zeptá, zda Žúrovi opět již pokolikáté povolí souběh funkcí? A co když vyhraje výběrové řízení na ředitele Národního divadla, do něhož je přihlášen? Nebude pak už ten souběh funkcí přeci jen poněkud vadit?

Takto bychom mohli pokračovat. Praxe je a bude stále stejná. O kasárnách se bude komunikovat do vyčerpání. Smlouva s EC je na spadnutí a setkání občanů s vedením radnice v Lorci je jen formalita. Starosta Šanc se pro tento svůj životní byznys rozhodl a pokud  někdo nevyhodí EC do povětří, bude od nich Kutná Hora brát teplo až se tu všichni upečeme. Tři králové totiž vědí, že uvnitř svého hnutí na odpor nenarazí a koaliční partner je jen mašina na snadné hlasy.

Přestože to mají dobře promyšlené, jednu věc díky svému tripu opomíjí. Totiž veřejné mínění. Jedna věc je na jejich způsobu správy věcí veřejných přeci jen pozitivní. Snad nikdy dříve se Kutnohoráci tak nezabývali svým městem jako nyní. Podepisují petice, diskutují na internetových fórech a organizují se. Tempo této energie je sice pomalé ale stabilní. Již nyní si lze jen těžko představit, že by tato radniční sestava znovu vyhrála volby a zakázka novému vedení od voličů jistě bude prověřit všechna minulá kontroverzní rozhodnutí. V Praze zatím nikdo v teplákách neskončil. Osobně, společensky, profesně a finančně zruinován však ano. I to snad může být doklad známého přísloví, že boží mlýny sice melou pomalu, ale jistě. Nu a těm, kteří se na nejvyššího konstruktéra nespoléhají snad lze připomenout jinou méně kulantně, avšak o to přesněji řečenou moudrost, a sice že na každou svini se někde vaří voda.

Daniel Štrobl

.