Kutná Hora - Před několika dny skončil v areálu bývalého družstva Vitamína v Kutné Hoře už 8. ročník mezinárodního hudebního festivalu Creepy Teepee. Kutná Hora se tak opět stala na 3 dny a 3 noci srdcem tepajícím v rytmu současné alternativní hudby.

Inspirace z celého světa

Letos festival přilákal do Kutné Hoře skoro tisícovku především mladších návštěvníků nejen z Česka, ale doslova z celého světa – ze Slovenska, Polska, Norska, Nového Zélandu, Ruska, USA, Finska, Německa, Francie, Rakouska a dalších zemí. Podobně pestré byly i kapely a projekty, které na “Krýpku“ zahrály. Přijelo jich na čtyři desítky. Vystoupila například londýnská zpěvačka Abra, která ve svých sotva dvaceti letech patří k největším nadějím současné rapové a soulové scény. Z kanadského Vancouveru na jediné vystoupení právě v Kutné Hoře dorazila zpěvačka Tommy Genesis, která ve městě strávila všechny tři dny festivalu. Vychvalovaná londýnská klubová parta Kamixlo/Uli K/endGame vykoupila kutnohorský second-hand, a v tam pořízených dresech odehrála hned dva regulérní sety. Madridská hudebnice a vizuální umělkyně Zora Jones se po svém setu, který byl nadšeně přijat publikem, rozplakala dojetím. Arizonská parta Destruction Unit otestovala výdrž aparatury a ušních bubínků přítomných diváků, když najednou spustilo jejich 5 kytar a bicí. Stockholmská zpěvačka Nadia Tehran odehrála nejkratší a nejenergičtější set festivalu a její písnička “Refugee“ se stala neoficiální hymnou letošního ročníku. Členové tajemného “protest music“ projektu Babyfather, zahalení mlhou a reflektory namířenými do publika, předvedli nesmlouvavou, nejnaštvanější a nejvíc znepokojivou show, ze které mrazí v zádech i jen z fotek.

Nakonec dorazili i členové washingtonského hiphopového kolektivu Goth Money, kteří zmeškali letadlo. S jejich manažerem v Portugalsku se podařilo narychlo vytelefonovat letenky na další linku, takže je po přistání na Ruzyni festivalový řidič odvezl do Kutné Hory, kde okamžitě po příjezdu odehráli poctivý set, potřásli si rukama s diváky a už je řidič odvážel zpátky do Prahy na další spoj do Německa, kde ještě ten večer vystupovali... Nedorazil jediný ohlášený účinkující, londýnský producent Gaika, který kvůli úmrtí v rodině musel zrušit všechny víkendové koncerty. Nicméně už je předjednáno jeho vystoupení na dalším ročníku.   

Díky patří i Vám!

Poděkování za to, že jsme festival mohli uspořádat v takovém rozsahu a kvalitě, patří také mnoha místním lidem. V první řadě Pavlovi a Lukášovi Bečánovým za naprosto všestrannou a ochotnou pomoc. Stejně tak děkujeme dobrovolníkům, kteří pomáhali přímo na místě. Romanovi Segiňovi za přátelské zázemí v jeho prima podniku během příprav festivalu, v průběhu festivalu i po něm. Důležitou roli dále sehrály lokální firmy a spolky, se kterými spolupracujeme nebo které si najímáme (technické služby, pan Turek a jeho elektrikáři, hasiči Souňov, tiskárna pana Opaska, pronájem mobilních toalet z Kolína apod.) a jejichž služby si kupují také stovky návštěvníků festivalu (ubytovací a stravovací kapacity hotelů, penzionů, ubytoven a restaurací, směnárny v centru města, městské koupaliště, nejrůznější obchody od potravin po oblečení, a v neposlední řadě pamětihodnosti). Panu řediteli Slavíčkovi a Gymnáziu Jiřího Ortena za možnost ubytování některých návštěvníků i členů štábu festivalu. Ochrance – mimochodem složené také z Kutnohoráků – která perfektně dotváří atmosféru festivalu. Děkujeme i státním a městským policistům, kteří musí samozřejmě plnit své povinnosti, přičemž ti kutnohorští to zvládají profesionálně a s přehledem.

Zvláštní poděkování patří úředníkům a politikům města, jak těm současnými, tak těm minulým, kteří umožnili konání předchozích ročníků. Město letos jednak podpořilo festival udělením grantu, tak i tím, že chápe, že stovky bavících se mladých lidí nelze s úderem policejní hodiny vypoklonkovat “do hajan“ a povolilo nám výjimku z nočního klidu. Personálu hotelu Mědínek děkujeme za vstřícnost a pohotovost v jednání s námi a festivalovými hosty, v první řadě paní Rohlíčkové a novému pan řediteli. Panu Janu Chejnovi, kterému spolklo hodně času jednání s námi o tom, že akci uspořádáme v jím vlastněném sedleckém pivovaru, abychom nakonec festival udělali jinde. Panu Bohumilu Dvořákovi a v první řadě panu Tomášovi Zachovi (a správci areálu panu Rafalovi), kteří nám umožnili konání festivalu ve Vitamíně, ač jsme se na ně obrátili doslova za pět minut dvanáct.

Zvládli jsme to

Akce proběhla bez konfliktů a zranění, kapely odehrály svoje koncerty a diváci odjížděli v naprosté většině spokojení, což je pro nás jako pořadatele nejdůležitější. Vesměs mírumilovní návštěvníci se i bez vyzvání zapojovali do úklidu přilehlého parku. Dětské hřiště nepodlehlo zkáze, jak někdo před akcí věštil. Nikdo po okolí nerozbíjel výlohy, okna ani auta. Všem divákům samozřejmě děkujeme, a to i za trpělivost s některými organizačními zmatky a nezbytnými přesuny v programu, které jim snad intenzivními hudební zážitky vynahradily. To, že jsme v sobotu ohlásili “vyprodáno“, znamenalo pro část lidí, kteří se na úplně poslední chvíli chystali do Kutné Hory, zklamání. Na druhou stranu v zájmu bezproblémového průběhu festivalu, který není masovou akcí, jsme omezili kapacitu prostoru.

I proto, že se Creepy Teepee v Kutné Hoře konalo už poosmé, předpokládali jsme, že povědomí o tom, co s sebou akce přináší – včetně určité míry nepohodlí a vybočení z každodenního klidu - je mezi Kutnohoráky dostatečně rozšířeno. O festivalu (včetně uvedeného místa konání ve Vitamíně) informovaly v 3týdenním předstihu oficiální webové stránky města a také tento zpravodajský server. Pozvánka na festival se objevila v celostátních Lidových novinách, nemluvě o bezpočtu článků na internetu a sociálních sítích. Ač je Kutná Hora místem, o němž lze s lehkou nadsázkou říct, že tam hned víte, co se kde šustne, ne vždy to platí stoprocentně, což jsme zjistili už během festivalu.

Opět jsme řešili některé nepříjemné situace. Nijak si nestěžujeme, a rozumíme tomu, že pro některé Kutnohoráky, třeba starší generace, může být setkání s někdy velmi nonkonformními návštěvníky festivalu nečekanou konfrontací s tím, na co jsou zvyklí. To je věc, s níž opravdu nic nenaděláme, a je to záležitost individuálního nastavení a (ne)sympatií každého jedince. Zvukový aparát v areálu jsme postavili a nasměrovali tak, aby návštěvníci měli dokonalý zážitek, kvůli kterému přijeli a který očekávají, ale současně tak, aby okolí bylo postiženo hlukem co nejméně. Jestliže přesto v některých místních obyvatelích vyvolává “Krýpko“ z různých důvodů znepokojení a nepříjemné pocity, je tu pořád možnost odjezdu z města do lokalit jemu příjemnějších. Je to přece jen jeden víkend v roce.

Návštěvníci “Krýpka“ z Kutné Hory nemizí jako obvyklí turisté po pár hodinách směr Praha. Zůstávají ve městě přes noc (často i několik nocí), čímž přinášejí městu další profit. Oplátkou za několik dní zvýšené tolerance město nepřímo získává finanční prostředky, které může využít pro svůj rozvoj. Z referencí návštěvníků můžeme s klidem potvrdit, že “Krýpko“ posiluje image Kutné Hory coby přátelské a tolerantní destinace, kterou stojí zato navštívit. Pokud by se časem ještě podařilo zavést přímou autobusovou linku z Prahy podobného komfortu jako v případě třeba Českého Krumlova nebo Brna, město by svou dobře našlápnutou cestu k rozkvětu otevřelo ještě více. A to nejen na jeden víkend pro návštěvníky festivalu, což bychom Kutně Hoře opravdu přáli.

Takže ještě jednou: Děkujeme! Všem Kutnohorákům, kteří na “Krýpko“ chodili a chodí (a kterých mimochodem každým rokem pozvolna přibývá) i těm, které třeba „Krýpko“ ani alternativní kultura nezajímá, z nabídky kulturních akcí v Kutné Hoře sahají jinam, ale festival respektují z důvodů, které jsme výše popsali, nebo i z nějakých jiných, o kterých nevíme.

Věříme, že se nám v létě 2017 podaří uspořádat další ročník Creepy Teepee ve vašem městě.  

P.S.: Z některých, spíš ojedinělých reakcí na sociálních sítích vyplývá, že se našli lidé, které popudilo protirasistické a prouprchlické ladění akce. V tomto směru nehodláme dělat žádné kompromisy. Rasismus, rasově motivovaná nenávist a xenofobie jsou jedněmi z nejtragičtějších chorob lidstva. Je životní nutností s těmito jevy permanentně bojovat a vymezovat se vůči nim. Naštěstí postihují jen některé většinou méně vzdělané jedince. Migrace je fenomén globalizovaného světa. Uprchlictví pak její vyhrocenou formou, kdy je nutné odejít často ne za lepším životem, ale pro život samotný. Současný svět je možná komplikovaný, ale také pestrý. To se ostatně odráží i v hudbě, která hraje na Krýpku, kde se pod vrstvami různých technologií a osobních přístupů mísí africké, evropské, asijské, arabské, zámořské i latinské vlivy. A to zajímá a baví nás i diváky festivalu.

za pořadatele festivalu Creepy Teepee
Štěpán Bolf, Jakub Hošek a Jiří Olyšar