Domaro
Reklama

Názor: "Občané Čáslavi nemají zájem o kulturní akce," míní David Novák

25. květen 2012, 08:37
(aktualizováno: 25. květen 2012, 09:00)

TV Čáslav mi v pilotním díle svého vysílání nedávno poskytla prostor k uvedení základních informací o výstavě fotografky Idy Saudkové, kterou naše sdružení uspořádalo v čáslavské Výstavní síni.

V rámci svého příspěvku jsem vyjádřil rozčarování z extrémně nízkého zájmu místních o téměř jakékoli kulturní akce – a pod kulturou si, tak jako to bohužel činí mnozí, rozhodně nepředstavuji fotbal. Dočkal jsem se několika reakcí souhlasných, několika rozpačitých a jednoho názoru ostře nesouhlasného, provedeného (jistě nezáměrně) zcela ve stylu slavného Jiránkova vtipu „Já jsem Jíra z Maršova. Tys prej o nás řek, že žerem chrousty.“ Dotyčnému anonymovi jsem popřál, aby mu chrousti nikdy nevystydli.

V uplynulých dvaceti letech jsem se na různých místech Čech podílel na organizaci desítek kulturních akcí. Získávání finančních prostředků se mnohdy podobalo křížové cestě, ale Čáslav mezi všemi městy, městysy a vesnicemi hraje smutný prim – ještě nikdy předtím jsem s prosbou o podporu neoslovil tolik podnikatelských subjektů a zároveň se mi ještě nikdy předtím nestalo, že by všichni oslovení veškeré prosby, žádosti a návrhy odmítli. Ke konkrétním číslům: jak prostřednictvím elektronické pošty, tak i standardními dopisy jsme s existencí, záměry a plány našeho občanského sdružení seznámili celkem 387 adresátů z Čáslavska a Kutnohorska – podnikatele, ředitele, manažery – které jsme současně požádali o podporu tehdy připravované výstavy. Z téměř čtyř set oslovených osob zareagovaly během následujících měsíců čtyři; ostatním jsme nestáli za odpověď, což lze s klidným svědomím interpretovat jako odmítnutí. Výstavu sice nepodpořil nikdo, obdržené odpovědi však poskytly cenný, byť nutně zlomkovitý vhled do způsobu uvažování některých reprezentantů komerční sféry Čáslavska a Kutnohorska.

První odpověď byla promptní – manažer jisté firmy poděkoval za informace a za pozvání, ale s lítostí nám sdělil, že jeho zaměstnavatel zásadně nepodporuje lokální kulturní podniky. Odpověď druhá byla neskonale zajímavější – dotyčný podnikatel nám ve svém e-mailu slovy poněkud nevybíravými doporučil, abychom se starali zejména o sebe a „věci důležité“, a neotravovali s „podobnými pitomostmi“ jako jsou „nějaké výstavy“. Samozřejmě jsme slíbili, že jej již více s kulturou obtěžovat nebudeme, aby příště nemusel sáhnout po revolveru.

Způsob, jakým jsme byli odmítnuti autorem třetího e-mailu, byl relativně sofistikovanější – dostalo se nám vysvětlení, že již samotná žádost o podporu dokazuje naši neschopnost a nesmyslnost podobných aktivit, protože mezi kulturou a podnikáním není zásadní rozdíl; nárok na existenci mají jen takové kulturní podniky, které si na sebe vydělají, tvrdil ten dobrý muž. Poděkovali jsme mu za jeho názor a přislíbili, že jakmile zcela zpitomíme, vrhneme se na produkci nějakého dalšího zbytečného muzikálu.

Osobně mě nejvíce – jistým zvráceným způsobem – potěšila reakce čtvrtá, jíž nás jedna společnost informovala o tom, že by byla ochotna uvažovat o podpoře našich aktivit, ale pod podmínkou vyřazení některých konkrétních děl z tehdy připravované výstavy, s nimiž si případně nepřála být spojována; přiznám, že vyhnout se v odpovědi vulgárním výrazům stálo jisté přemáhání.

Protože nejsem sám, kdo má s Čáslaví podobně tristní zkušenosti, domnívám se, že by bylo jistě zajímavé zpracovat na dané téma seriózní sociologickou studii. Do té doby se spokojím s ponaučením, že mám být dvojnásob vděčen všem, kteří aktivity občanského sdružení Třiatřicet podpořili; některé jsme o to dokonce nemuseli ani žádat. Za pomoc a podporu při realizaci výstavy fotografií Idy Saudkové proto ze srdce děkuji místostarostovi Čáslavi, panu Jiřímu Havlíčkovi, čáslavské městské radě, Kamilu Handlířovi a Janovi Andrlemu z firmy HOKA, Václavu Jungovi ze společnosti EUDAI, Městskému muzeu a knihovně v Čáslavi, řediteli Galerie výtvarných umění v Mostě Petru Svobodovi, Ivě a Filipovi Jeriovým ze Základní umělecké školy J. L. Dusíka v Čáslavi, Bohumíru Novákovi, Ivě Polákové a Janě Novákové.

David Novák, Třiatřicet o.s.
Komentáře
Vážený Michale K. - vložil David Novák - 1. červen 2012, 09:50

K rozhodnutí zveřejňovat informace o fundraisingových snahách našeho sdružení jsem dospěl již při jeho zakládání; jednak to cítím jako povinnost vůči všem, kteří nás podporují a jednak jsem zjistil, že se neziskové organizace svými neúspěchy při oslovování veřejnosti až tak často nechlubí. Ve volně dostupných zdrojích jsou k nalezení stovky chytrých či zcela naivních návodů této oblasti se týkající, ale s konkrétními případovými studiemi je to výrazně horší. Navíc jsem získal unikátní zkušenost, o níž se domnívám, že je užitečné sdílet ji s veřejností; evidentně se totiž tato část organizace výstavy stala fiaskem, a tím i zdrojem poučení. Zveřejněný text tudíž nemíří na žádné firmy (nemyslíte, že bych byl v takovém případě konkrétnější co do jejich identifikace?), a to, z čeho místní podnikatelské subjekty případně pálí či nepálí svědomí, abych použil Vašich slov, je pak zcela mimo oblast mého zájmu. Vaší poznámce týkající se v této souvislosti zájmu "spousty občanů" o bulvár zcela nerozumím, ale dovolím si konstatovat, že obliba bulváru je mimo jiné projevem převládající informační debilizace, jedním z jejíchž základních rysů je to, že se informace zásadní "nivelizují" na úroveň drbu o tom, že si Leoš Mareš (nebo nějaké jiné postradatelné individuum) koupil nové auto.

Pokud jde o Vaši výzvu - povedzte mi, čo si predstavujete pod takým pojmom "záživnější pro mladé", případně "nevšední"? Při přípravě různých akcí jsem byl v minulosti několikrát upozorněn, že tyto musí být hlavně tzv. "pro lidi", což, jak jsem s přibývajícími léty pochopil, ve skutečnosti znamenalo pro úplné blbce; obdobně "akce pro mladé" byly často často eufemismem pro zoufalé pitvoření, pošišlávání a neprofesionalitu. A věřím, že o tom, co komu připadá "nevšední", bychom mohli debatovat do úmoru:-)

Nějak také nerozumím vaší nespokojenosti (?) s vernisáží, vyjádřené slovy "mdlé" a "komorní". Samozřejmě, nikdo se nepozvracel, nikdo neupadl do chlebíčků, nikdo nic nerozlil (když pomineme jistého člena místní Holubí letky, který vínem pocvrndal návštěvní knihu), nahlas nezaznělo žádné sprosté slovo, s hudebním číslem sestávajícím z bušení polštářem o zeď a půlhodinového držení jedné klávesy na dětských varhánkách nevystoupila slavná brněnská skupina Vyhřezlé vnitřnosti, v rámech nebyly přilepeny použité dámské hygienické prostředky... chápu, aniž bych Vám chtěl cokoli podsouvat, že to může někomu připadat "mdlé", ale pokud jste tím chtěl sdělit, že se Vám vystavené fotografie nelíbily, proč jste to nenapsal přímo? To, co se líbí všem, je vždycky podezřelé... A "komorní"? - Jedná se přece o komorní prostor, a tomu musí odpovídat i použité prostředky.

Budu velmi rád, když na moji odpověď zareagujete, nejlépe přímo na e-mail našeho sdružení. Těším se rovněž na Vaše případné návrhy zajímavých akcí.

David Novák
Třiatřicet o.s.
http://triatricet.webnode.cz
triatricet@email.cz

Re: - vložil Michal K. - 28. květen 2012, 20:11

Dobrý den,
Přijde mi trošku,zvláštní v polovině článku rozpitvávat,jak a kdo reagoval a kolik firem se vyjádřilo a co napsalo...Pokud to je mířené právě na ty firmy,aby je "pálilo svědomí",tak se to myslím dost dobře nepovedlo...Jistě to spoustu občanů zajímá,ale to bulvární deníky taky. :-) Ale je to Vaše věc,mě to může být jedno.Nikoho se nezastávám,s žádnou z firem nemám zřejmě nic společného.Zkuste jinou kulturní akci,něco co bude záživnější pro mladé,nebo něco nevšedního.Sám jsem výstavu navštívil,v den kdy byla přítomna přímo paní Saudková,ale přišlo mi to příliš mdlé,komorní,pár obrazů,kde byl i na druhý pohled slušný nános prachu.Doufám že mě tu nikdo za můj názor,nenařkně či nějak nezesměšní...Jen jsem chtěl reagovat a říct svůj názor...Děkuji.

Nehodlám polemizovat - vložil David Novák - 25. květen 2012, 21:14

s někým, kdo nemá dostatek odvahy či slušnosti projevit názor jinak než anonymně.

AVE_CZ
Reklama
Domaro
Reklama
Názor: "Občané Čáslavi nemají zájem o kulturní akce," míní David Novák

Názor: "Občané Čáslavi nemají zájem o kulturní akce," míní David Novák

25. Květen 2012
(aktualizováno: 25. Květen 2012, 09:00)

TV Čáslav mi v pilotním díle svého vysílání nedávno poskytla prostor k uvedení základních informací o výstavě fotografky Idy Saudkové, kterou naše sdružení uspořádalo v čáslavské Výstavní síni.

V rámci svého příspěvku jsem vyjádřil rozčarování z extrémně nízkého zájmu místních o téměř jakékoli kulturní akce – a pod kulturou si, tak jako to bohužel činí mnozí, rozhodně nepředstavuji fotbal. Dočkal jsem se několika reakcí souhlasných, několika rozpačitých a jednoho názoru ostře nesouhlasného, provedeného (jistě nezáměrně) zcela ve stylu slavného Jiránkova vtipu „Já jsem Jíra z Maršova. Tys prej o nás řek, že žerem chrousty.“ Dotyčnému anonymovi jsem popřál, aby mu chrousti nikdy nevystydli.

V uplynulých dvaceti letech jsem se na různých místech Čech podílel na organizaci desítek kulturních akcí. Získávání finančních prostředků se mnohdy podobalo křížové cestě, ale Čáslav mezi všemi městy, městysy a vesnicemi hraje smutný prim – ještě nikdy předtím jsem s prosbou o podporu neoslovil tolik podnikatelských subjektů a zároveň se mi ještě nikdy předtím nestalo, že by všichni oslovení veškeré prosby, žádosti a návrhy odmítli. Ke konkrétním číslům: jak prostřednictvím elektronické pošty, tak i standardními dopisy jsme s existencí, záměry a plány našeho občanského sdružení seznámili celkem 387 adresátů z Čáslavska a Kutnohorska – podnikatele, ředitele, manažery – které jsme současně požádali o podporu tehdy připravované výstavy. Z téměř čtyř set oslovených osob zareagovaly během následujících měsíců čtyři; ostatním jsme nestáli za odpověď, což lze s klidným svědomím interpretovat jako odmítnutí. Výstavu sice nepodpořil nikdo, obdržené odpovědi však poskytly cenný, byť nutně zlomkovitý vhled do způsobu uvažování některých reprezentantů komerční sféry Čáslavska a Kutnohorska.

První odpověď byla promptní – manažer jisté firmy poděkoval za informace a za pozvání, ale s lítostí nám sdělil, že jeho zaměstnavatel zásadně nepodporuje lokální kulturní podniky. Odpověď druhá byla neskonale zajímavější – dotyčný podnikatel nám ve svém e-mailu slovy poněkud nevybíravými doporučil, abychom se starali zejména o sebe a „věci důležité“, a neotravovali s „podobnými pitomostmi“ jako jsou „nějaké výstavy“. Samozřejmě jsme slíbili, že jej již více s kulturou obtěžovat nebudeme, aby příště nemusel sáhnout po revolveru.

Způsob, jakým jsme byli odmítnuti autorem třetího e-mailu, byl relativně sofistikovanější – dostalo se nám vysvětlení, že již samotná žádost o podporu dokazuje naši neschopnost a nesmyslnost podobných aktivit, protože mezi kulturou a podnikáním není zásadní rozdíl; nárok na existenci mají jen takové kulturní podniky, které si na sebe vydělají, tvrdil ten dobrý muž. Poděkovali jsme mu za jeho názor a přislíbili, že jakmile zcela zpitomíme, vrhneme se na produkci nějakého dalšího zbytečného muzikálu.

Osobně mě nejvíce – jistým zvráceným způsobem – potěšila reakce čtvrtá, jíž nás jedna společnost informovala o tom, že by byla ochotna uvažovat o podpoře našich aktivit, ale pod podmínkou vyřazení některých konkrétních děl z tehdy připravované výstavy, s nimiž si případně nepřála být spojována; přiznám, že vyhnout se v odpovědi vulgárním výrazům stálo jisté přemáhání.

Protože nejsem sám, kdo má s Čáslaví podobně tristní zkušenosti, domnívám se, že by bylo jistě zajímavé zpracovat na dané téma seriózní sociologickou studii. Do té doby se spokojím s ponaučením, že mám být dvojnásob vděčen všem, kteří aktivity občanského sdružení Třiatřicet podpořili; některé jsme o to dokonce nemuseli ani žádat. Za pomoc a podporu při realizaci výstavy fotografií Idy Saudkové proto ze srdce děkuji místostarostovi Čáslavi, panu Jiřímu Havlíčkovi, čáslavské městské radě, Kamilu Handlířovi a Janovi Andrlemu z firmy HOKA, Václavu Jungovi ze společnosti EUDAI, Městskému muzeu a knihovně v Čáslavi, řediteli Galerie výtvarných umění v Mostě Petru Svobodovi, Ivě a Filipovi Jeriovým ze Základní umělecké školy J. L. Dusíka v Čáslavi, Bohumíru Novákovi, Ivě Polákové a Janě Novákové.

David Novák, Třiatřicet o.s.