Dříve než Vás seznámím s vlastním názorem a zkušeností týkající se pořádku a čistoty města, učiním zasloužené poděkování a upřímnou omluvu. Poděkování patří všem, a není Vás málo, kteří se svojí prací, a v mnoha případech i finančně, podílíte na vzhledu a stavu našeho města.

Jak moc si přeji, aby takových lidí přibývalo, a město, bydliště ani blízká příroda nebyly lidem lhostejné. Omlouvám se všem, kteří marně v místě svého bydliště vyhlíželi skupinu zaměstnanců na veřejně prospěšné práce a očekávali její aktivitu nad rámec běžného úklidu. Město a předměstí jsou příliš velké na to, abychom vše zvládli v tak krátkém čase napravit.   

Zkušenosti a poznatky, které jsem za osm měsíců práce v Technických službách získal, jsou cenným zdrojem pro moji další práci. Považuji za správné je v roli člena Rady města využít, neboť se týkají i rozpočtu, organizace práce a zajištění služeb Městským úřadem.

Úvodní konstatování je bolestivý důsledek zapadající do dnešní hektické, až morálně nemocné doby – ale trvám na něm. Na udržování pořádku se vynaloží mnoho času a peněz. Je to nekonečný boj a každodenní rituál Technických služeb, jehož výsledek stojí za to ocenit. Co je však platné, když my, moderní a civilizovaná společnost, jak si s oblibou říkáme, zásluhy druhých s astronomickou rychlostí boříme a vedeme k zapomnění. Kolikrát hned za zády "služebnictva", které po nás zjednává nápravu. Každým dnem i nocí odhazujeme a necháváme svému osudu vše nepotřebné, ničíme a zcizujeme věci společné.

Kladu si otázku, jak v této věci dál, co s tím? V terénu jsem prožil hodně drsných příběhů stojících za zamyšlení, jak jejich příčiny systémově řešit.  Kdo z nás se nestal svědkem odsouzeníhodného jednání některých dětí, mládeže a mladých dospělých, kteří si s úctou k veřejnému prostranství příliš nelámou hlavu? Nemusím psát, jak obtížné je vést tuto menšinovou skupinu k jednání v souladu s obecně závaznou vyhláškou Města o veřejném pořádku.

Nebudu zde rozvádět problémy se skupinou osob, kteří se dostali na existenční dno a zůstali bez domova. Uklízet po nich vyprodukovaný odpad je jedna z méně nepříjemných činností ve vztahu k jejich způsobu života a chování. 

A kdo by měl s problémem pomoci? Je pouze na nás - rodičích, a našem svědomí, zda jsme dětem dali a dáváme v této oblasti do vínku to nejlepší. Většina ředitelů školských zařízení mne při společné schůzce zase upozornila na zákon, který prý neumožňuje širší zapojení omladiny v rámci výuky do aktivní činnosti v oblasti úklidu a údržby v okolí školských zařízení.  A tak jsem si posteskl nad školní fotografií syna z roku 2005, kdy zapojit žáky do úklidových činností kolem školy ještě šlo – s nástroji v ruce to bylo prostě normální. Jenom mne zaráží, proč u gymnázia Jiřího Ortena vídám dospělé kuřáky s lopatou a koštětem po sobě uklízet poházené nedopalky, ale u jiných škol musí tento servis zajišťovat Technické služby.
Služba Městské policie se mi těžko hodnotí. Budu-li vycházet z množství udělených pokut za porušování zmíněné vyhlášky, byl bych velmi kritický. Nepochybujme o kladném vlivu a prevenci těchto represálií.  V Německu nebo Rakousku odpadky na náměstí pod hrozbou velké pokuty taky nepohodíme. Ovšem, od vedení Městské policie vím, jak těžce se provinilci při činu chytají a jak obtížně se jim skutek v našem přestupkovém zákonu prokazuje. 

Podaří-li se jakýmkoliv projektem a důslednou prevencí změnit myšlení a chování osob, kteří se nechovají v souladu s pravidly, mluvme o úspěchu. Je nutné vyvinout maximální úsilí, aby výchovou bylo docíleno pozitivní změny v myšlení a návycích nás všech, především pak dětí. Potom lze očekávat v oblasti páchaného nepořádku obrat k lepšímu. Bez aktivního zapojení rodin, škol, úřadů, neziskových organizací, Městské policie, sportovních oddílů a mnoha jiných, půjde o předem prohraný boj. Jsem optimista, ale nepochybuji v této věci o běhu na velmi dlouhou trať.

Josef Kraus, člen rady města (ANO), Technické služby