Kutnohorský stadion Lorec byl postaven za přispění divadelních ochotníků
Kutná Hora - Rod Krupičků se do historie Kutné Hory zapsal nejen "Octárnou" a dílem básníka Rudolfa Krupičky. Významnou osobností ochotnického spolku Tyl byl i bratranec básníka Rudolfa - Alois Krupička. Ten na divadelních prknech ztvárnil desítky rolí, před diváky předstupoval osmačtyřicet let.
Alois Krupička (31. srpna 1892 - 1. ledna 1968)
Alois Krupička se narodil 31. srpna 1892 ve Starkoči na Čáslavsku, kde strávil mládí s dvěma bratry a dvěma sestrami.
Později pracoval v elektrárně v Kutné Hoře jako šofér. Řidičský průkaz, tehdy vůdčí list obdržel "na základě příznivého výsledku, jakož i jízdy na zkoušku vykonané s nákladním vozem zn. Praga," v Německém Brodě, v roce 1932 a byl prohlášen za způsobilého k samostatnému řízení nákladních automobilů a vozů s výbušným motorem.
V kutnohorské elektrárně vozil montéry vozem zn. Picola. Řídil i vůz Praga Mignon, které vlastnil tehdejší ředitel elektrárny ing. Reichel. Když kutnohorský starosta Reimann, který byl i senátorem, potřeboval odvézt do Prahy, zapůjčil si od ředitele elektrárny vůz i se šoférem. Alois Krupička dokonce vozil i prezidenta T.G. Masaryka při jeho návštěvě v Kutné Hoře.
Alois Krupička se oženil s Annou Skořepovou, která pracovala na náměstí v Kutné Hoře, ve Fotu Vokoun jako retušérka. Měli spolu dva syny, Jaromíra a Zdeňka.
Několik let pracoval na Hrádku, u paní dr. Matějkové a všechny práce, které vykonal, včetně průvodcovské služby, si pečlivě zapisoval do malého notýsku. "Moje paní si vždycky jenom povzdychla, že bez mé přítomnosti by Hrádek asi spadl," píše v poznámkách.
Alois Krupička ze všeho nejvíce ale miloval divadlo. V ochotnickém spolku Tyl se převtěloval do malých i větších rolí celých 48 let.
Poprvé hrál v roce 1911, v devatenácti letech. Režisérem byl bratr Vízner, zamračený, ale dobrý člověk. V první roli ztvárnil sedmdesátiletého sluhu na panství a dle úsudku režiséra podal dobrý výkon. A přicházely další role. Byl to Lana ve hře Dráteník od Františka Škroupa, otec, v divadelní hře Krev nevolá v pomstu, Inkvisita ve Svaté Janě.
V roce 1936 společně s divadelními ochotníky Strnadem, Bojanovskou, Štěpánovou a Čermákovou, vystupoval v divadelní hře Rudolfa Medka Jiří Poděbradský, jako králův sekretář. O rok později nastudovali Gazdinu robu Gabriely Preissové. Role Aloise Krupičky byla Danyš - sklínkař.
Následovala hra Rozvede se paní Mája a Silvestra (tehdy Sylvestra) ochotníci oslavili hrou Od srdce k srdci, kde hrál "Cukrcetlsedlamsu". V divadelní hře Bankrot, v prosinci roku 1941, se vtělil do role Jakobsena. Tehdy s kutnohorským spolkem hostovala členka Národního divadla Božena Půlpánová.
V další hře - Srdce na uzdě - byl Alois Krupička jako Marius Turek z Vlkanova, rád si ale zahrál i chudého kejklíře ve hře J. K. Tyla a na Boží hod vánoční v roce 1940 PF Šamberka od Františka Götze.
Alois Krupička si oblíbil i pohádky - např. O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, kde se snad dobře zhostil role Ježibaby, v další pohádce hrál Zázvora, V zajíčkovi Mucánkovi, kterému dala podobu paní učitelka Radikovská, ztvárnil vlka Ostrého zuba a v Lucerně Aloise Jiráska vodníka.
Koncem roku se převlékal za Mikuláše a dětem předával nadílku v základní škole. Rád si zahrál v Burianovské veselohře Ulice zpívá, v režii J. Zedníka. Tento kus se hrál celkem sedmnáckrát v obcích okresu Kutnohorského, v roce 1942 a 1943. "Tehdy jsme hráli ve prospěch postavení sportovního stadionu v Lorci. Bylo vybráno celkem 25 000 Korun. Na představení jsme jezdili na kolech, bez náhrady a jakékoli odměny. Jenom náš režisér sehnal pod rukou salám, tak pro každého 10 deka a krajíc chleba," píše ve svých poznámkách.
Děvče s hraběcí korunkou - zde Alois Krupička vystupoval jako Pan von Pangrac a ve svém archivu má i společnou fotku s Petrem Cleve, kterého hrál mladičký Ilja Bojanovský. Alois Krupička dostal i roli ve hře Případ Winslow, O myších a lidech od Johna Steinbecka si zahrál Gockse - černošského čeledína. V Psohlavcích Aloise Jiráska svou tvář propůjčil rychtáři Hrubému. Tuto hru kutnohorští ochotníci hráli celkem pětkrát.
Následovala hra Mikoláš Dačický od Ladislava Stroupežnického a Višňový sad od Čechova. Veliký úspěch slavil kutnohorský ochotnický spolek s Našimi furianty Ladislava Stroupežnického. "Toto divadelní představení jsme hráli v přírodě. V Hetlíně, v Roztěži. Na Kačině jsme představení museli přerušit pro prudký déšť," poznamenal si Alois Krupička.
Ve hře Kulička Alois Krupička hrál s kolegy Bojanovským, Černou, Kamenářovou a Vrbou. "Při premiéře divadelní hry Jízdní hlídka od Františka Langra, jsem měl výron v koleně, tak za mne v repríze zaskočil režisér Michal," zapsal si a na jiném listu pokračoval: "Jezdili jsme s ochotnickým spolkem na zájezdy na Slovensko a v říjnu roku 1958 jsme byli ve Vídni. Hráli jsme představení Kutnohorští havíři od J. K. Tyla a Paní mincmistrovou od Ladislava Stroupežnického. S tímto představením jsme měli veliký úspěch i v Kutné Hoře. Hrálo se dokonce i v hotelu Zlatá stoupa na Plenárce českých socialistů a v zasedací síni Vlašského Dvora na Sjezdu ředitelů komunálu Pražského kraje."
Po reorganizaci byl ustaven soubor při Domu osvěty, Alois Krupička se stal jedním z prvních členů. Úplně první představení souboru byla Šafránkova veselohra Kudy kam v roce 1955. Následovalo divadelní představení Dobrodruzi, tam byl Alois Krupička zpovědník Rudolfa II. a Slovácká princezka, kde si zahrál i na Silvestra (tehdy Sylvestra) dědečka Maryšky a v Kremelském orloji hodináře.
Na fotu z představení Hvězdy nad Hradem je zezadu razítko Foto Marco, přičemž většina fotek z archivu Aloise Krupičky je z Fota Vokoun.
Premiéra Noční služby od Lutowského se konala v březnu roku 1957, tentýž rok kutnohorští ochotníci byli na Národní přehlídce v Ostrově u Karlových Varů a na XXVII. Jiráskově Hronově, kde Alois Krupička jako ředitel a primář nemocnice byl vyznamenán čestným uznáním Ministerstva školství a kultury. "Se svými kolegy jsme se v Hronově nezapomněli poklonit u hrobu spisovatele Aloise Jiráska," píše ve svých poznámkách Alois Krupička.
Zahrál si i jako komparsista ve filmech. Třeba
ve filmu Zlatý pavouk. Se svým obecenstvem a potleskem se rozloučil divadelní hrou Cizí stín, v roce 1959. Mimochodem, na fotu z této hry je razítko Fotografia Husova 142 a měli i telefon, číslo 529.
Prvního ledna 1968 v ranních hodinách, po dlouhé, těžké nemoci, v tichosti opustil tento svět. "Přál bych si, abyste Vy, kteří milujete divadlo, na mne nezapomněli."
Podle poznámek svého dědečka a pradědečka pana Aloise Krupičky napsala Zdeňka Vašíčková a René Svoboda
Další články z rubriky Osobnosti regionu
Uchazečky o titul Miss Polabí 2018 se do soutěže mohou hlásit právě nyní
Budeme vzpomínat, zemřel pečecký rodák malíř Vladimír Renčín
Valerie Holubová: Není nad to vidět šťastného zachráněného psa
Blahopřejeme! Kolínské cyklistické legendě Jaroslavu Lacinovi je 80 let
Před 70. lety zahynul v Mauthausenu čáslavský učitel a malíř Karel Pazderský
TIP: Nabídka práce ve společnosti Metalcom Kutná Hora, a.s.
Motorkáři Freedom Čáslav vyrazí do sezóny 2024 společně první květnovou sobotu!
Sobotní koncert Krucipüsku v Křeseticích je zrušen!
Jarní putování se sv. Jakubem připravili na sobotu 18. května
Vyzkouší si mladá skupina Amorfan z Kutné Hory atmosféru velkého hudebního festivalu?
Posuňte své podnikání zase o krok dál v nové kanceláři - pronájem kanceláří v Brně a okolí
Brno, druhé největší město České republiky, se v posledních lete…
Program fotbalových zápasů mužů v nižších soutěžích o víkendu 20. a 21. dubna
Kutnohorsko - Fotbalové celky z Kutnohorska o víkendu sehrají da…
Na příměstský fotbalový kemp v Žehušicích zbývají poslední volná místa
Žehušice - FK Čáslav také letos pořádá dva turnusy příměstských …
Přípravy na srpnovou traktoriádu „Železnohorský traktor 2024“ je v plném proudu!
Žďárec u Seče - Sbor dobrovolných hasičů Žďárec u Seče ve spolup…
TIP: Nabídka práce ve společnosti Metalcom Kutná Hora, a.s.
Kutná Hora/Poličany - Metalcom Kutná Hora, a.s. přijme skladníka…
Kutnohorský stadion Lorec byl postaven za přispění divadelních ochotníků
Kutná Hora - Rod Krupičků se do historie Kutné Hory zapsal nejen "Octárnou" a dílem básníka Rudolfa Krupičky. Významnou osobností ochotnického spolku Tyl byl i bratranec básníka Rudolfa - Alois Krupička. Ten na divadelních prknech ztvárnil desítky rolí, před diváky předstupoval osmačtyřicet let.
Alois Krupička (31. srpna 1892 - 1. ledna 1968)
Alois Krupička se narodil 31. srpna 1892 ve Starkoči na Čáslavsku, kde strávil mládí s dvěma bratry a dvěma sestrami.
Později pracoval v elektrárně v Kutné Hoře jako šofér. Řidičský průkaz, tehdy vůdčí list obdržel "na základě příznivého výsledku, jakož i jízdy na zkoušku vykonané s nákladním vozem zn. Praga," v Německém Brodě, v roce 1932 a byl prohlášen za způsobilého k samostatnému řízení nákladních automobilů a vozů s výbušným motorem.
V kutnohorské elektrárně vozil montéry vozem zn. Picola. Řídil i vůz Praga Mignon, které vlastnil tehdejší ředitel elektrárny ing. Reichel. Když kutnohorský starosta Reimann, který byl i senátorem, potřeboval odvézt do Prahy, zapůjčil si od ředitele elektrárny vůz i se šoférem. Alois Krupička dokonce vozil i prezidenta T.G. Masaryka při jeho návštěvě v Kutné Hoře.
Alois Krupička se oženil s Annou Skořepovou, která pracovala na náměstí v Kutné Hoře, ve Fotu Vokoun jako retušérka. Měli spolu dva syny, Jaromíra a Zdeňka.
Několik let pracoval na Hrádku, u paní dr. Matějkové a všechny práce, které vykonal, včetně průvodcovské služby, si pečlivě zapisoval do malého notýsku. "Moje paní si vždycky jenom povzdychla, že bez mé přítomnosti by Hrádek asi spadl," píše v poznámkách.
Alois Krupička ze všeho nejvíce ale miloval divadlo. V ochotnickém spolku Tyl se převtěloval do malých i větších rolí celých 48 let.
Poprvé hrál v roce 1911, v devatenácti letech. Režisérem byl bratr Vízner, zamračený, ale dobrý člověk. V první roli ztvárnil sedmdesátiletého sluhu na panství a dle úsudku režiséra podal dobrý výkon. A přicházely další role. Byl to Lana ve hře Dráteník od Františka Škroupa, otec, v divadelní hře Krev nevolá v pomstu, Inkvisita ve Svaté Janě.
V roce 1936 společně s divadelními ochotníky Strnadem, Bojanovskou, Štěpánovou a Čermákovou, vystupoval v divadelní hře Rudolfa Medka Jiří Poděbradský, jako králův sekretář. O rok později nastudovali Gazdinu robu Gabriely Preissové. Role Aloise Krupičky byla Danyš - sklínkař.
Následovala hra Rozvede se paní Mája a Silvestra (tehdy Sylvestra) ochotníci oslavili hrou Od srdce k srdci, kde hrál "Cukrcetlsedlamsu". V divadelní hře Bankrot, v prosinci roku 1941, se vtělil do role Jakobsena. Tehdy s kutnohorským spolkem hostovala členka Národního divadla Božena Půlpánová.
V další hře - Srdce na uzdě - byl Alois Krupička jako Marius Turek z Vlkanova, rád si ale zahrál i chudého kejklíře ve hře J. K. Tyla a na Boží hod vánoční v roce 1940 PF Šamberka od Františka Götze.
Alois Krupička si oblíbil i pohádky - např. O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku, kde se snad dobře zhostil role Ježibaby, v další pohádce hrál Zázvora, V zajíčkovi Mucánkovi, kterému dala podobu paní učitelka Radikovská, ztvárnil vlka Ostrého zuba a v Lucerně Aloise Jiráska vodníka.
Koncem roku se převlékal za Mikuláše a dětem předával nadílku v základní škole. Rád si zahrál v Burianovské veselohře Ulice zpívá, v režii J. Zedníka. Tento kus se hrál celkem sedmnáckrát v obcích okresu Kutnohorského, v roce 1942 a 1943. "Tehdy jsme hráli ve prospěch postavení sportovního stadionu v Lorci. Bylo vybráno celkem 25 000 Korun. Na představení jsme jezdili na kolech, bez náhrady a jakékoli odměny. Jenom náš režisér sehnal pod rukou salám, tak pro každého 10 deka a krajíc chleba," píše ve svých poznámkách.
Děvče s hraběcí korunkou - zde Alois Krupička vystupoval jako Pan von Pangrac a ve svém archivu má i společnou fotku s Petrem Cleve, kterého hrál mladičký Ilja Bojanovský. Alois Krupička dostal i roli ve hře Případ Winslow, O myších a lidech od Johna Steinbecka si zahrál Gockse - černošského čeledína. V Psohlavcích Aloise Jiráska svou tvář propůjčil rychtáři Hrubému. Tuto hru kutnohorští ochotníci hráli celkem pětkrát.
Následovala hra Mikoláš Dačický od Ladislava Stroupežnického a Višňový sad od Čechova. Veliký úspěch slavil kutnohorský ochotnický spolek s Našimi furianty Ladislava Stroupežnického. "Toto divadelní představení jsme hráli v přírodě. V Hetlíně, v Roztěži. Na Kačině jsme představení museli přerušit pro prudký déšť," poznamenal si Alois Krupička.
Ve hře Kulička Alois Krupička hrál s kolegy Bojanovským, Černou, Kamenářovou a Vrbou. "Při premiéře divadelní hry Jízdní hlídka od Františka Langra, jsem měl výron v koleně, tak za mne v repríze zaskočil režisér Michal," zapsal si a na jiném listu pokračoval: "Jezdili jsme s ochotnickým spolkem na zájezdy na Slovensko a v říjnu roku 1958 jsme byli ve Vídni. Hráli jsme představení Kutnohorští havíři od J. K. Tyla a Paní mincmistrovou od Ladislava Stroupežnického. S tímto představením jsme měli veliký úspěch i v Kutné Hoře. Hrálo se dokonce i v hotelu Zlatá stoupa na Plenárce českých socialistů a v zasedací síni Vlašského Dvora na Sjezdu ředitelů komunálu Pražského kraje."
Po reorganizaci byl ustaven soubor při Domu osvěty, Alois Krupička se stal jedním z prvních členů. Úplně první představení souboru byla Šafránkova veselohra Kudy kam v roce 1955. Následovalo divadelní představení Dobrodruzi, tam byl Alois Krupička zpovědník Rudolfa II. a Slovácká princezka, kde si zahrál i na Silvestra (tehdy Sylvestra) dědečka Maryšky a v Kremelském orloji hodináře.
Na fotu z představení Hvězdy nad Hradem je zezadu razítko Foto Marco, přičemž většina fotek z archivu Aloise Krupičky je z Fota Vokoun.
Premiéra Noční služby od Lutowského se konala v březnu roku 1957, tentýž rok kutnohorští ochotníci byli na Národní přehlídce v Ostrově u Karlových Varů a na XXVII. Jiráskově Hronově, kde Alois Krupička jako ředitel a primář nemocnice byl vyznamenán čestným uznáním Ministerstva školství a kultury. "Se svými kolegy jsme se v Hronově nezapomněli poklonit u hrobu spisovatele Aloise Jiráska," píše ve svých poznámkách Alois Krupička.
Zahrál si i jako komparsista ve filmech. Třeba ve filmu Zlatý pavouk. Se svým obecenstvem a potleskem se rozloučil divadelní hrou Cizí stín, v roce 1959. Mimochodem, na fotu z této hry je razítko Fotografia Husova 142 a měli i telefon, číslo 529.
Prvního ledna 1968 v ranních hodinách, po dlouhé, těžké nemoci, v tichosti opustil tento svět. "Přál bych si, abyste Vy, kteří milujete divadlo, na mne nezapomněli."
Podle poznámek svého dědečka a pradědečka pana Aloise Krupičky napsala Zdeňka Vašíčková a René Svoboda
.