Domaro
Reklama

Rozhovor s Monikou Kujalovou, zdravotní sestřičkou z Alzheimercentra Filipov, kde se starají o nemocné s Alzheimerovou chorobou a dalšími typy demence

7. únor 2022, 12:00

Své psychicky i fyzické náročné profesi, která je bohužel až příliš opomíjená, se věnuje již od roku 2009.

„Snažíme se vytvářet pro klienty rodinnou atmosféru plnou důvěry a porozumění. Však jsme pro ně taková „druhá rodina“. Také proto znám všechny klienty jménem a vím, co jim udělá největší radost“, říká zdravotní sestra z Alzheimercentra Filipov Monika Kujalová.

„Kolegyně a kolegové většinou říkají, že chtěli profesi zdravotní sestřičky a bratra dělat už od narození. Ráda bych to tvrdila také, ale pravdou je, že jsem při výběru střední školy pořádně nevěděla, jakému oboru se věnovat. Zdravotní škola mi přišla jako dobré rozhodnutí a nelituji. Pomáhat lidem je opravdu krásné poslání.“

Péče o klienty s Alzheimerovou chorobou je nesmírně náročná. Málokdo si asi umí představit jak moc…

To máte pravdu. V pokročilém stádiu demence se již rodina obvykle neobejde bez kvalifikované pomoci, neboť by komplexní péči o člena rodiny nebyla schopna zvládnout. Řada lidí ovšem „bojuje“ s rozhodnutím umístit svého blízkého do ústavní péče. U každého klienta je projev i průběh nemoci jiný, a tak je na pečujícím, aby zvážil nakolik je nemocný člověk schopen být doma sám a kdy už vyžaduje neustálou přítomnost druhé osoby. Mnoho z nemocných je totiž odkázáno na pomoc druhých, ovšem ne každý má blízké, kteří se o něj mohou postarat. Někdy totiž nezbývá nic jiného než 24hodinová péče, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce… To pak přichází na řadu specializované pracoviště – jako je například naše Alzheimercentrum ve Filipově, kde jsme schopni garantovat a zajistit péči na vysoce odborné úrovni.

1.jpg

Rozhodně to je náročná práce – fyzicky i psychicky. Ale na druhou stranu je to práce nesmírně krásná. Pomáhat druhým, kteří jsou odkázáni často jen na Vaši pomoc. Postupem času zjistíte, že si vybudujete s klientem přátelský vztah. Máte pouto. Ano, rodinu nemůžete nikdy 100 % nahradit. Naše klienty ale známe velmi dobře – víme co přesně mají rádi, kdy mají dobrou náladu a čím naopak špatnou náladu zlepšit. Každý máme přece své dny, kdy se ne úplně vše daří. Jsme přece jenom lidé, nikoliv naprogramované stroje. Ale my víme, kdy je náš klient rád za obyčejné lidské pohlazení, obejmutí, milé slovo či úsměv. Tím u nás ve Filipově rozhodně nešetříme. Právě to dělá naši práci krásnou a smysluplnou. 

Jak jste se k profesi zdravotní sestry vlastně dostala? Co jste vystudovala? Kde jste začínala svoji pracovní kariéru?

Jak už jsem zmiňovala, prostě jsem se jednoho dne po dohodě se svou rodinou rozhodla jít na zdravotní školu. Moje babička i maminka v nemocnici pracovaly jako sanitárky, takže to mě možná také ovlivnilo v rozhodování.

Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu v Kolíně a následně vysokou školu – bakalářské studium, obor Všeobecná sestra v Olomouci. Studia jsem ukončila v roce 2009.

Moje první zaměstnání bylo právě zde ve Filipově, ale jako mladá žába, bez větších zkušeností, jsem si chtěla vyzkoušet práci v nemocnici. Deset let jsem poté pracovala na chirurgické ambulanci v nemocnici v Čáslavi. Ke konci mě ale práce již vůbec neuspokojovala, nedělala mi radost… Byla ve vztahu k pacientům příliš anonymní a také stresová. Proto jsem se vrátila do Alzheimercentra Filipov zpět. Nyní tu jsem již třetím rokem a jsem velice spokojená.

Proč jste si vybrala zrovna péči o osoby s Alzheimerovou chorobou, stařeckou demencí. Práce s těmito lidmi je velice odpovědná, náročná….

Důvodem byla především touha pomáhat lidem a práce v jiném než nemocničním prostředí. Také učit se a poznat nové věci. Práce zde je úplně jiná a stejně potřebná.

Vidět, co a jak klientům pomáhá. Např. bazální stimulace, reminiscenční či pohybová terapie, které u nás ve Filipově s klienty praktikujeme. A prostě mi to jednoduše přišlo normální a přirozené jít pracovat právě s lidmi, kteří mají nevyléčitelnou Alzheimerovu nemoc.

Zdravotní služba u nás funguje jako kdekoliv jinde. Všeobecná, či praktická sestra se u nás naučí veškeré základy ošetřovatelské péče a samozřejmostí je i provádění veškerých odborných výkonů, které patří k práci zdravotní sestry. Věřím, že spousta sester si třeba myslí, že tady sestra nemá odborně co na práci, ale není to pravda. Provádí se tu odběry biologického materiálu, podávají se léky, aplikují se injekce, infúze, očkujeme, asistujeme externím lékařům… Takže nejenom že „omýváme zadečky“. Navíc musím vyzdvihnout, že je zde práce zdravotní sestry velmi dobře finančně ohodnocená a pro zaměstnance jsou tu i různé benefity ve formě masáží, finančních odměn apod. A skvěle tu vaří.:-)

Máme prima kolektiv a vycházíme si vstříc. Jsme parta, která vidí smysl v tom, co děláme a jak to děláme. Jen je nás poslední dobou bohužel málo…

4.jpg

Jak vnímáte skoro již dvouletý světový boj s covidem 19?

Co na to říct. Nikdy by mě nenapadlo, že toto budeme jednou řešit. Je to nesmírně složitá a psychicky vyčerpávající situace, která ne a ne skončit. Ale co nám zbývá… tedy bojujeme, přizpůsobujeme se, asi jako všichni a snažíme se z toho nezbláznit. Pomáhat lidem se musí za všech okolností. Dopad pandemie na naše klienty byl určitě jeden z největších. Téměř ze dne na den totiž přestali vídat svoji rodinu, svoje děti, svoje vnuky. Najednou byli izolováni. Rodiny klientů to nesly stejně těžce.

Nesměli jsme dopustit, aby nás oddělovala od klientů psychická bariéra, když mezi nás již byla postavena hráz z roušek, respirátorů, ochranných obleků a štítů. S klienty jsme o to více hovořili. Často hladili. Stále povzbuzovali. Snažili jsme se jim nahradit, jak nejvíce to šlo, jejich rodiny.

Všechno bylo a je o koordinaci. Doufám, že díky očkování už nebudeme muset zažívat to, co za začátku minulého roku. Jsme všichni unavení, to nepopírám. Ale musíme věřit v lepší zítřky.

Co Vás na Vaši práci konkrétně tedy baví?

Práce sestry je specifická, na každém oddělení, v každém zařízení nebo podle specializace. Je variabilní. Dá se říci, že je to koníček. V Alzheimercentru se pravidelně vzděláváme a několikrát za rok máme navíc možnost se zúčastnit různých teoretických i praktických školení, které navíc reflektují nové trendy v oboru. Nedávno proběhl například kurz Bazální stimulace, kterého jsem se zúčastnila.

Baví mě pomáhat lidem, pomáhat kolegům a být v systému zdravotnictví něčemu prospěšná.

Práce ve zdravotnictví je navíc jako nikdy nekončící příběh. Nemůžete ji nikdy dělat napůl. Vždy je nutné pracovat s maximální nasazením. Náš pracovní den je plně nabitý. Mnohdy si ani neuvědomujeme, kolik času nám jednotlivé pracovní úkoly a aktivity zaberou. Úsměv od klienta je největším oceněním naší práce.

5.jpg

Zkusím být osobnější. Jsem zdravotní sestra. Zvažuji různé možnosti práce. Proč bych měla volit zrovna Alzheimercentrum ve Filipově?

Myslím, že naše zařízení, které je specializováno na klienty s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demencí, je v tomto případě tou nejlepší volbou. Máme skvělý kolektiv, velice dobré pracovní podmínky, odpovídající finanční ohodnocení, systém benefitů. S klienty máme krásné vztahy a poskytujeme jim specializovaný odborný servis na vysoce nadstandardní úrovni. Ke každému klientovi se snažíme přistupovat navíc vždy individuálně. Známe jeho životní příběh, jeho rodinu. Snažíme se celkově o navození rodinné atmosféry. Myslím, že se nám to daří. Právě proto by nová pracovní výzva měla být u nás, v Alzheimercentru Filipov. Těšíme se na všechny nové kolegyně a kolegy.

Více informací na www.alzheimercentrum.cz/filipov

PR, Komerční text
AVE_CZ
Reklama
Domaro
Reklama
Rozhovor s Monikou Kujalovou, zdravotní sestřičkou z Alzheimercentra Filipov, kde se starají o nemocné s Alzheimerovou chorobou a dalšími typy demence

Rozhovor s Monikou Kujalovou, zdravotní sestřičkou z Alzheimercentra Filipov, kde se starají o nemocné s Alzheimerovou chorobou a dalšími typy demence

7. únor 2022

Své psychicky i fyzické náročné profesi, která je bohužel až příliš opomíjená, se věnuje již od roku 2009.

„Snažíme se vytvářet pro klienty rodinnou atmosféru plnou důvěry a porozumění. Však jsme pro ně taková „druhá rodina“. Také proto znám všechny klienty jménem a vím, co jim udělá největší radost“, říká zdravotní sestra z Alzheimercentra Filipov Monika Kujalová.

„Kolegyně a kolegové většinou říkají, že chtěli profesi zdravotní sestřičky a bratra dělat už od narození. Ráda bych to tvrdila také, ale pravdou je, že jsem při výběru střední školy pořádně nevěděla, jakému oboru se věnovat. Zdravotní škola mi přišla jako dobré rozhodnutí a nelituji. Pomáhat lidem je opravdu krásné poslání.“

Péče o klienty s Alzheimerovou chorobou je nesmírně náročná. Málokdo si asi umí představit jak moc…

To máte pravdu. V pokročilém stádiu demence se již rodina obvykle neobejde bez kvalifikované pomoci, neboť by komplexní péči o člena rodiny nebyla schopna zvládnout. Řada lidí ovšem „bojuje“ s rozhodnutím umístit svého blízkého do ústavní péče. U každého klienta je projev i průběh nemoci jiný, a tak je na pečujícím, aby zvážil nakolik je nemocný člověk schopen být doma sám a kdy už vyžaduje neustálou přítomnost druhé osoby. Mnoho z nemocných je totiž odkázáno na pomoc druhých, ovšem ne každý má blízké, kteří se o něj mohou postarat. Někdy totiž nezbývá nic jiného než 24hodinová péče, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce… To pak přichází na řadu specializované pracoviště – jako je například naše Alzheimercentrum ve Filipově, kde jsme schopni garantovat a zajistit péči na vysoce odborné úrovni.

1.jpg

Rozhodně to je náročná práce – fyzicky i psychicky. Ale na druhou stranu je to práce nesmírně krásná. Pomáhat druhým, kteří jsou odkázáni často jen na Vaši pomoc. Postupem času zjistíte, že si vybudujete s klientem přátelský vztah. Máte pouto. Ano, rodinu nemůžete nikdy 100 % nahradit. Naše klienty ale známe velmi dobře – víme co přesně mají rádi, kdy mají dobrou náladu a čím naopak špatnou náladu zlepšit. Každý máme přece své dny, kdy se ne úplně vše daří. Jsme přece jenom lidé, nikoliv naprogramované stroje. Ale my víme, kdy je náš klient rád za obyčejné lidské pohlazení, obejmutí, milé slovo či úsměv. Tím u nás ve Filipově rozhodně nešetříme. Právě to dělá naši práci krásnou a smysluplnou. 

Jak jste se k profesi zdravotní sestry vlastně dostala? Co jste vystudovala? Kde jste začínala svoji pracovní kariéru?

Jak už jsem zmiňovala, prostě jsem se jednoho dne po dohodě se svou rodinou rozhodla jít na zdravotní školu. Moje babička i maminka v nemocnici pracovaly jako sanitárky, takže to mě možná také ovlivnilo v rozhodování.

Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu v Kolíně a následně vysokou školu – bakalářské studium, obor Všeobecná sestra v Olomouci. Studia jsem ukončila v roce 2009.

Moje první zaměstnání bylo právě zde ve Filipově, ale jako mladá žába, bez větších zkušeností, jsem si chtěla vyzkoušet práci v nemocnici. Deset let jsem poté pracovala na chirurgické ambulanci v nemocnici v Čáslavi. Ke konci mě ale práce již vůbec neuspokojovala, nedělala mi radost… Byla ve vztahu k pacientům příliš anonymní a také stresová. Proto jsem se vrátila do Alzheimercentra Filipov zpět. Nyní tu jsem již třetím rokem a jsem velice spokojená.

Proč jste si vybrala zrovna péči o osoby s Alzheimerovou chorobou, stařeckou demencí. Práce s těmito lidmi je velice odpovědná, náročná….

Důvodem byla především touha pomáhat lidem a práce v jiném než nemocničním prostředí. Také učit se a poznat nové věci. Práce zde je úplně jiná a stejně potřebná.

Vidět, co a jak klientům pomáhá. Např. bazální stimulace, reminiscenční či pohybová terapie, které u nás ve Filipově s klienty praktikujeme. A prostě mi to jednoduše přišlo normální a přirozené jít pracovat právě s lidmi, kteří mají nevyléčitelnou Alzheimerovu nemoc.

Zdravotní služba u nás funguje jako kdekoliv jinde. Všeobecná, či praktická sestra se u nás naučí veškeré základy ošetřovatelské péče a samozřejmostí je i provádění veškerých odborných výkonů, které patří k práci zdravotní sestry. Věřím, že spousta sester si třeba myslí, že tady sestra nemá odborně co na práci, ale není to pravda. Provádí se tu odběry biologického materiálu, podávají se léky, aplikují se injekce, infúze, očkujeme, asistujeme externím lékařům… Takže nejenom že „omýváme zadečky“. Navíc musím vyzdvihnout, že je zde práce zdravotní sestry velmi dobře finančně ohodnocená a pro zaměstnance jsou tu i různé benefity ve formě masáží, finančních odměn apod. A skvěle tu vaří.:-)

Máme prima kolektiv a vycházíme si vstříc. Jsme parta, která vidí smysl v tom, co děláme a jak to děláme. Jen je nás poslední dobou bohužel málo…

4.jpg

Jak vnímáte skoro již dvouletý světový boj s covidem 19?

Co na to říct. Nikdy by mě nenapadlo, že toto budeme jednou řešit. Je to nesmírně složitá a psychicky vyčerpávající situace, která ne a ne skončit. Ale co nám zbývá… tedy bojujeme, přizpůsobujeme se, asi jako všichni a snažíme se z toho nezbláznit. Pomáhat lidem se musí za všech okolností. Dopad pandemie na naše klienty byl určitě jeden z největších. Téměř ze dne na den totiž přestali vídat svoji rodinu, svoje děti, svoje vnuky. Najednou byli izolováni. Rodiny klientů to nesly stejně těžce.

Nesměli jsme dopustit, aby nás oddělovala od klientů psychická bariéra, když mezi nás již byla postavena hráz z roušek, respirátorů, ochranných obleků a štítů. S klienty jsme o to více hovořili. Často hladili. Stále povzbuzovali. Snažili jsme se jim nahradit, jak nejvíce to šlo, jejich rodiny.

Všechno bylo a je o koordinaci. Doufám, že díky očkování už nebudeme muset zažívat to, co za začátku minulého roku. Jsme všichni unavení, to nepopírám. Ale musíme věřit v lepší zítřky.

Co Vás na Vaši práci konkrétně tedy baví?

Práce sestry je specifická, na každém oddělení, v každém zařízení nebo podle specializace. Je variabilní. Dá se říci, že je to koníček. V Alzheimercentru se pravidelně vzděláváme a několikrát za rok máme navíc možnost se zúčastnit různých teoretických i praktických školení, které navíc reflektují nové trendy v oboru. Nedávno proběhl například kurz Bazální stimulace, kterého jsem se zúčastnila.

Baví mě pomáhat lidem, pomáhat kolegům a být v systému zdravotnictví něčemu prospěšná.

Práce ve zdravotnictví je navíc jako nikdy nekončící příběh. Nemůžete ji nikdy dělat napůl. Vždy je nutné pracovat s maximální nasazením. Náš pracovní den je plně nabitý. Mnohdy si ani neuvědomujeme, kolik času nám jednotlivé pracovní úkoly a aktivity zaberou. Úsměv od klienta je největším oceněním naší práce.

5.jpg

Zkusím být osobnější. Jsem zdravotní sestra. Zvažuji různé možnosti práce. Proč bych měla volit zrovna Alzheimercentrum ve Filipově?

Myslím, že naše zařízení, které je specializováno na klienty s Alzheimerovou chorobou a jinými typy demencí, je v tomto případě tou nejlepší volbou. Máme skvělý kolektiv, velice dobré pracovní podmínky, odpovídající finanční ohodnocení, systém benefitů. S klienty máme krásné vztahy a poskytujeme jim specializovaný odborný servis na vysoce nadstandardní úrovni. Ke každému klientovi se snažíme přistupovat navíc vždy individuálně. Známe jeho životní příběh, jeho rodinu. Snažíme se celkově o navození rodinné atmosféry. Myslím, že se nám to daří. Právě proto by nová pracovní výzva měla být u nás, v Alzheimercentru Filipov. Těšíme se na všechny nové kolegyně a kolegy.

Více informací na www.alzheimercentrum.cz/filipov

Zlata banka
Reklama
PR, Komerční text