Rakovník - V dobré náladě a s dostatečným sebevědomím nastoupili dorostenci hokejového oddílu TJ Stadion Kutná Hora na led rakovnického stadionu, na plánu totiž bylo již 7. ligové kolo. Do sestavy opět promluvily četné nemoci, kvůli čemuž se v hostujícím dresu objevil znovu Jan Tvrdík ze starších žáků a potvrdil Adamovu větu před jeho prvním startem v této kategorii: "To je dobrý, s Jendou se neprohrává."

Rakovník - Kutná Hora 5:16 (2:5, 0:6, 3:5)

Postavením v tabulce byli Kutnohorští předem pasováni do role favorita. Ale znáte to, někdy není vše, tak jak vypadá! Takže hlavně nepodcenit soupeře a hrát aktivně a zodpovědně.

Utkání naplánované na 11:00 rakovnického času muselo být odloženo kvůli technickým problémům na zařízení stadionu. Rozhodčí shledal síť jedné branky (zrovna té domácích), jako příliš děravou, a tak muselo dojít k výměně. Asi tušil následující kanonádu.

První buly, Jirka si s Oťasem na cestě k bráně třikrát vymění puk a v čase 0‘14“ rozsvěcí poprvé červené světlo za brankou Rakovníka. Druhá lajna se nechce nechat zahanbit, a tak minutu poté po nahrávce Dominika začíná Hynek své působení na novém postu v útoku tím nejlepším způsobem – další brankou. Brzké vedení vneslo na naše hokejky patřičný klid a pohodu. Kluci po ledě lítali, jakoby se před zápasem najedli syrového masa a zmražený soupeř jen sledoval, jak již v sedmé minutě vedeme 0:4 a vystřídal golmana. S ubíhajícím časem naši hráči přeci jen trochu polevili v bruslení a soupeř měl najednou trochu víc prostoru a hru vyrovnal. Začal hrozit z ojedinělých křídelních úniků, které však naše obrana i s gólmanem v pohodě likvidovali. Postupně však rakovničtí začali hlodat víc a víc i v naší třetině a po chybné rozehrávce Davida se jim podařilo poprvé skórovat. Krátce poté využili i poskytnutou početní výhodu, kdy hráč před brankou sklepnul nahozený puk za Adamova záda hóóódně vysokou holí. Za stavu 2:4 začali domácí nepříjemně „kousat“ a najednou jich bylo plné kluziště. Všichni hráči našeho celku ale v těchto chvílích předvedli zodpovědný výkon a rozdíl udrželi. V čase 19‘44“ vybojoval Oťas v rohu puk, nahrávka mezi kruhy a nádherným golfovým úderem rozvlnil síť za soupeřovým brankářem švihák lázeňský Martin, když mu před tím vymetl pavučinku v levém růžku branky. Tento svědomitý obránce tak napodobil svého parťáka z obrany Ondru, který skóroval v minulých zápasech a konečně se dočkal i on. Čekání to bylo dlouhé, ale vyplatilo se, protože výsledek by mohl jít do soutěže o zlatou helmu.

Nálada v kabině po tomto šatňáku byla samozřejmě výborná. Cosi se v nás probudilo (nadšení ze hry?), zatnuly jsme zuby, rozhýbaly nohy a pustily se do boje v druhé třetině s nevídaným nasazením. Stylem jakým jsme rozebírali obranu Rakovníka a ostřelovali brankáře se jen tak nevidí. To, co v minulých zápasech nešlo a nevycházelo, tak v tomto duelu bylo hlavní zbraní proti dezorientovanému týmu soupeře. Tlak do brány a povedené kombinace šestkrát završené brankou bavily publikum i střídačku. Na tento příděl už soupeř nebyl schopen reagovat a sršni předváděli krásné akce, kterých bylo snad na dalších 5 utkání. Do konce třetiny chybělo pár minut a utkání začínalo být z obou stran hodně nervózní. Zákroky na hranici pravidel, drobnější šarvátky, provokace, a tak jsme byli rádi, že můžeme jít do kabiny schladit hlavy.

Úkol před poslední třetinou zněl – dohrát utkání v klidu bez zbytečných trestů a zranění i za cenu menšího nasazení a ne tak kvalitního hokeje. Hned na začátku posledního dějství soupeř dvakrát potrestal skulinky v naší obranně, ale poslední dech patřil opět veselým hráčům našeho celku. Oťas dvakrát povedenou příhrou našel svého hokejové druha Jirku a dal mu tak možnost zopakovat úvod zápasu a kosmeticky upravit výsledek na krásných 5:16 pro Sršně.

To, co bylo achillovou patou Sršňů v posledních zápasech, se stalo v nedělním duelu hlavní zbraní. Tlak do branky, klid na hokejkách a udržení slibného náskoku vedli k zaslouženému úspěchu. Pro zajímavost dodávám, že soupeřova střídačka napočítala střídajícímu brankaři přes 70 úspěšných zákroků. Velmi dobré a disciplinované výkony podal celý tým a zaslouží oprávněnou pochvalu. Hlavní hvězdou utkání byl po právu vyhlášen hráč s číslem 55, odchovanec kvalitní kutnohorské hokejové akademie, z minulého duelu střelecky probuzený Ota Hynek, který se stává postrachem soupeřových obran.

Dav náctiletých slečen a nadšených fanoušků byl tak silný, že se našim hochům nepodařilo po zápase dostat z kabiny do restaurace na nutné doplnění kalorií, a tak jsme občerstvení a oslavu přesunuli na pražského „Mekáče“. Všichni si zde užili hodnotného a levného menu, jen Kačenka si dala zcela jistě nezdravý zeleninový salát.

Teď ale vážně. Přivezli jsme z Rakovníka povinné tři body, přesto zažil jsem takových utkání hodně, které se změnili v trápení a nekoukatelný nudný hokej. V neděli jsem viděl minimálně 30 minut létat po ledě skutečně sršně, co předváděli hezký hokej a rozdávali nádherná žihadla.

P.S. Berte mé rádoby vtipné bonmoty s nadhledem a tolerancí.

Branky: M. Macháček 4, Jiří Tvrdík 3, Hynek 3, H. Macháček 2, Vítek 2, Zíka, Jan Tvrdík. K. Hora: Sirotek - Zíka, Kadlec, Draslar, Pipková, Marvan - Jiří Tvrdík, Hynek, M. Macháček, Vítek, Jan Tvrdík, H. Macháček, Švejda.